Yamaha XSR900 není stará motorka, která si hraje na novou. Není to ani nová motorka, která si hraje na starou. Je tady proto, abyste se cítili dobře. To totiž bohatě stačí. A my jsme se na ní byli projet na Kanárských ostrovech.
Někdo si evidentně vzal do hlavy, že když nemáte motorku pro hipstery, v dnešním světě nemáte jednoduše šanci na úspěch. A to mi přijde divný. Pamatuju si doby – a není to zas tak dávno – kdy se motorky neškatulkovaly a nedívali jsme se na ně jen jako na módní doplněk. Možná jsem konzerva, ale tahle uměle vytvořená móda mě nevoní. Většinou slibuje moc a nedoveze nic. Mám radši skutečný věci. Svět, ve kterým není nutný být zatraceně cool, abyste se mohli cítit dobře. A XSR přesně taková motorka je. Nesnaží se za každou cenu zalíbit, nepotřebuje ani dvěstě stránkový katalog plný obrandovaných cetek, který nepotřebujete. Jí totiž bohatě stačí, když se na ní projedete. A tomu říkám správnej přístup! Řada Sport Heritage Yamahu správně nakopla a sází nám jednu skvělou mašinu za druhou. XSR má totiž na to, aby ostatním ukázala, co a jak.
Svět je v pořádku
Sedám na ni a před sebou mám krásně tvarovou nádrž s tím nejlepším lakem, který kdy kdo vymyslel. Ve žluté je jednoduše okouzlující. Ještě jsem se ani nedotknul startéru a už mám dobrou náladu. Yamaha totiž dala dohromady ingredience, které nemůžou zklamat. Tak předně, je tady pořád ten brilantní tříválcový řadový motor s dostatečnou silou na vyhoupnutí předního kola do oblak i na trojku a pocit solidnosti s technickou propracovaností, který máte z každého detailu. Je vidět, že se s ní někdo zatraceně hýčkal a není vyrobena stylem „to je dobrý, další.“ Veškeré detaily jsou propracované a jenom těžko hledám něco, na co bych mohl ukázat prstem a spustit smršť nadávek. Líbí se mi ty kruhové tvary odkazující na legendární stroje sedmdesátých let, kterých je na motorce několik.
Kdy to tam dát?
Už po prvních kilometrech vím, že tady mi bude dobře. V hlavě mi zní písnička od Beach Boys „I get around“ a v mém světě je všechno v naprostém pořádku. Motorka poslouchá a protože nesedím utopený v sedle, mám skvělý přehled a pocitovou převahu nad celým strojem.
A pak to poprvé pořádně otevřu. Motor bez zaváhání mocně zatáhne a mašina doslova vyskočí dopředu. Těch 115 koní a hlavně víc než 80 Nm je zatraceně znát. Dřív bylo zvykem, že pokud jste chtěli stylovou motorku, museli jste oželet rychlost. Obojí bylo téměř nemožné dostat, nebo to mělo minimálně nějaký háček. XSR má ale evidentně svoji hlavu a jde na to jinak. Servíruje rychlost super-naháče a balení, do kterého je velmi lehké se zamilovat.
Bože, jak já zbožňuju tříválce. Mají všechno, co od motoru kdy budu potřebovat. Tah už od volnoběhu, který nikde nepovoluje a dokonce se nebojím říct, že je tady i výkonová špička za hranicí devíti tisíc. Paráda. Motor se chová pocitově dost hrubě, ale nikdy nepošle do řídítek nebo stupaček nechtěné vibrace. Při prudkém přidání začne chrčet a dočkáte se i toho pověstného radostného „grrrrrr“. Sílu dává okamžitě a v momentě, když ji potřebujete. Není to divoký zvíře, který klade na pilota zvýšené nároky, ale řídit se musí. Na první dva kvalty se jenom těžko ubráníte tomu, abyste nepřizvednuli předek a udrželi ho tam, jak dlouho je libo. XSR je v tomhle vážně moc dobrá a o to větší škoda je, že jsme měli wheelie při focení zakázaný. „Neslučuje se to se zaměřením motorky,“ byla vše vysvětlující odpověď jednoho z japonských inženýrů, když jsem jen nechápavě kroutil hlavou a nahlas vyjadřoval svoji nelibost.
S pepřem v zadku
Na silnici je ale XSR absolutně suverénní. Každou vteřinu mí dává najevo, že tady je všechno v úplném pořádku a při rychlé jízdě nezačne okamžitě couvat od kouta. Oproti MT-09 jsou tlumiče o kousek tvrdší, aby podpořily o 4 kg vyšší hmotnost (lehký plast nahradil hodnotnější plech, který vypadá prostě líp). Když jsme začali trochu tlačit na pilu, měl jsem pocit nedostatečného zatížení předku, takže řízení bylo pomalejší, ale stačilo víc pracovat tělem a XSR najednou ožilo. Není to jen motorka na machrování, ona i výborně jezdí. Z předku jsem cítil úplně všechno – dokázal bych snad poznat, jestli ta přejetá ještěrka byla holka nebo kluk. Na brzdách je cítit přenos váhy dopředu, ale motorka pode mnou nezmizela, jako je to běžný u podobně zaměřených strojů.
… celý test si přečtete v Motohouse 4/2016
Foto: Yamaha
