Hondu VFR už všichni dobře známe, ale zdaleka ne takovou, jaká je nyní. Motor s obrovským výkonem a spousta moderních technologií. Je vážně tak skvělá?

Ještě nedávno jsem si stál za tím, že automatické převodovky nemají co dělat ani v autech, natož v motorkách. Leč stejně jako všechno kolem, měnil se i můj názor. Zprvu jsem přestal brojit proti automatům v autech, i když bych ho doma za žádnou cenu nechtěl. A nedávno se začal transformovat i můj názor na motorky – i když zatím zdaleka ne úplně. Konečně se pomalu dostáváme k tomu, co vám vlastně chci říct.

Honda totiž do svého VFR1200F kromě klasické převodovky šoupla i převodovku automatickou. To vám jistě neuniklo, protože se toho právě o tomhle automatu napsala velká spousta. Jen telegraficky – jde o dvouspojkovou převodovku DCT (obdoba DSG), kde mají dvě spojky na starosti sudé a liché rychlosti. Přeřazení pak probíhá jen díky přepnutí mezi jednou a druhou spojkou (v ideálním případě).

Nebylo by to ale ono, kdyby se nešlo ještě dál… K dispozici jsou dva režimy automatického řazení – dálniční a sportovní. První zmiňovaný se snaží spořit palivo a řadí prakticky okamžitě (jakmile to jde) vyšší kvalt. Oproti tomu ten druhý vás nechá motor pěkně vytočit a až potom přepne další rychlost. Ani jeden z režimů ale není hloupý. Dovede se přizpůsobit aktuální jízdě a spočítá si, co je v dané situaci nejlepší. Takže když vezmete rychle za plyn, podřadí tolik rychlostí, aby vaše zrychlení stálo za to. Kromě těchto dvou režimů máte možnost řadit tlačítky na řidítkách, takže si opravdu máte z čeho vybírat.

Dost ale o převodovce, všechny určitě zajímá, jak tahle potvora funguje jako celek. Motor si s 267 kg vážící motorkou poradí úplně v pohodě a síla je z něj cítit na sto honů. Odspoda to sice není žádnej megadravec, ale jakmile se otáčky trochu vyhoupnou, začne tahat fest. Dobře se hodí na delší trasy, protože slovo vibrace ve svém slovníku nemá.

Vzhledem k tomu, že je motorka poměrně dlouhá, nechybí jí ochota zatáčet, a to se cení. Promotávání kolonou ve městě nebo manipulace v pomalé rychlosti nejsou žádným problémem. Její kila se projeví až při brzdění, ale nijak zásadně. Zkrátka při zpomalování cítíte, že nesedíte na žádné atletce. Brzdy by sice mohly mít krapet větší nástup, ale po pár kilometrech si na to zvyknete.

VFR1200F si domů rád pořídí ten, kdo miluje dlouhé výlety a občas si rád zatáhne za plyn. Tenhle motor v sobě totiž sportovního ducha zkrátka zapřít nemůže. Možná se čistá linie a velké plochy každému líbit nebudou, ale Honda se podržela toho, co začala už Firebladem, a rozvíjí to směle dál.

Foto: Honza Karasek

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno