Následující test je zacílen na chlápky středního věku. Dvě hodně rozdílný holky Yamaha Bulldog a BMW R nineT jsou tu totiž jen a jen pro vás

Model je tu naprosto jasný. Je vám lehce přes čtyřicet, děti už mají dochozenou základku, první manželce jste dávno splnili všechno, včetně koupelny a dovolené, a teď máte chuť udělat i něco pro sebe.

Rozhodnete se tedy koupit si motorku! Žádný superdělo, spíš klidnou sílu. Rozhodně nemáte rádi extravaganci, takže spíš naháče, ale aby to mělo trochu koule, nepochybně dvouválec. Hodně trubek, trocha chromu, jste ze starý školy, máte určitě zacíleno na trvalou hodnotu.

Volbou se jistě protne i požadavek spolehlivosti, technické nenáročnosti a možnost snadné obsluhy i servisu. Vybrali jsme pro vás k porovnání dvě takové. Tu první můžete koupit v inzerátu již za nějakých 70 000 Kč jetou a tu druhou si zatím můžete zařadit třeba do kolonky „motorka snů“ s nálepkou „až jednou“. Vznikne tak test, který porovná nejen úroveň možností, ale i patnáctiletou cestu vývoje exkluzivních naháčů…

 

Yamaha Bulldog proč?

Tahle motorka se představila širokému publiku na konci roku 2001 a od roku následujícího se začala i prodávat. Už její nástup přinesl hodně kontroverze. Zlí jazykové o ní tehdy tvrdili, že Yamaha jen jednoduše nevěděla, kam šoupnout motor z dosluhujícího Viraga, a zaplácla díru v trhu. Podle četných kritiků bylo špatně hlavně to, že nově vzniklý muscle-naked byl až moc těžký a neoplýval kdovíjakou silou ani obratností. Měl to být buldok, ale narodil se spíš malý hrošík. Nenašlo se nic, co by mu proti tehdejší konkurenci superlehkých naháčů jako Hornet, Zed nebo Fazer mohlo papírově pomoci.

A přesto se ten Bulldog prodával, nakonec docela čiperně. Co k tomu zákazníky vedlo? Právě to, že se rekrutovali z řad poklidných čtyřicátnických vod. Výkon 65 koní jim v pohodě vyhovoval, díky netradiční vysoké stavbě šlo o motorku až nezvykle prostornou a pohodlnou, chválou se nešetřilo ani na adresu plyšového odtlumení a ostrých brzd geneticky spjatých s legendární eRšestkou. Zástup tatínků vsadil na jistotu.

Přitom ale samotný vzhled BT 1100 byl tak trochu nekonvenční. Bokům dominovaly silné trubky rámu, které od prvního pohledu masivně držely motor, přední kulaté světlo s kapličkou budíků bylo zakryto v těch letech velice moderním oblým štítkem. Zadek motorky pak díky kardanu a vysokému umístění podsedlovky (812 mm nad zemí) působil až nečekaně vzdušně. Dodejme ještě, že v době svého uvedení na trh stála tahle motorka v Česku 319 298 Kč.

 

Yamaha Bulldog jak?

Tenhle test ojetiny má pro mě osobně poměrně zajímavou příchuť. Kdysi, ještě jako mladý ucho, jsem někdy v roce 03 nebo 04 napsal lehkomyslně o Bulldogovi, že horší motorka snad ani na světě neexistuje. Což se mi vrátilo hned obratem, když na mě zaútočilo několik jeho spokojených majitelů, a jeden dokonce i pěstně.

Od tý doby jsme to mezi sebou měli takový všelijaký. Možná i proto jsme tu teď spolu znovu, abych složil reparát. Už i já jsem teď čtyřicátník s teplou vanou, vyklidněnej pán a na silnici spíš pohodář. Měl bych mu tedy podle všeho přijít na chuť.

Můj první pocit v sedle? Velkolepost sama. V první sekundě mi dochází, že takové motorky už dnes v nabídce nenajdete. Cítíte se jako v měkkém křesle obývacího pokoje, sedák je zapuštěný hluboko do stroje, motorka vás jakoby obejme. Řídítka vysoká a poměrně i rozevřená do šíře. To pohodlí je velkorysé, navíc do nízkého sedla se snadno dostanete i při menší postavě (vadí vám to u vašeho cestovního endura? Tady máte řešení…)

 

Bulldočí jízda

Tak a jdeme na to. Studený start samozřejmě ještě se sytičem, který najdete pod nádrží a jenž se ovládá poměrně hezkým železným kolečkem. Mám tenhle rituál rád a u moderních motorek mi pořád tak trochu chybí. Před samotným rozjezdem také musím ještě pravým palcem rozsvítit, protože to tehdy motorka taky sama od sebe neudělala.

První pocit z jízdy mi vhání do hlavy následující komentář: „Somiku, konečně naháč pro tebe!“ Můj monumentální dvoumetrový kolega se na dnešní motorky nevejde (viz strana 18) a tohle je o naprosto jiné písničce. Dávám plyn a 1063 cm3 objemu potěší přesně tím, čím může nejlépe – tedy velice plochým krouťákem. Už od volnoběhu s 88 Nm někde u 4000 otáček. Převodovka funguje čistě i po těch letech, jen při příliš zbrklých reakcích vám dojde, že vzadu máte co do činění s kardanem.

 

Hodně mě potěší malý čelní štítek. U mnoha podobných motorek je zapřený o řídítka a přináší do řízení často velice nepříjemné vibrace (zvláště ve vysokých rychlostech), anebo naopak vůbec nefunguje. U téhle Yamahy je ale funkční, a navíc o něm při řízení vlastně vůbec nevíte.

Najednou se mi zdá, že je to 100% motorka. Přít se lehce začneme ve chvíli, kdy se dostaneme do zatáček a je potřeba hrábnout do toho trochu víc otře. Brzdy jsou sice dobré, ale předek je na ně příliš měkký a BT 1100 se potápí tím víc, čím víc tu páčku mačkáte. Celé pak způsobí efekt, že vlastně po celou dobu oblouku už jen vlajete. Majitel zapůjčeného stroje ale Bulldoga brání: „Když na tom jezdíš furt, tak si prostě zvykneš, naučíš se to a časem ani nepostřehneš.“

Fotíme obrázky do časáku a mě to dochází právě proto, že se cca 20krát otočím v jedné zatáčce. Co kus, to originál, prakticky nikdy to nemáte šanci trefit stejně a vůbec nejvíc špatně je, když se motorka zhoupne tak přibližně v polovině zamýšleného oblouku a vy najednou zcela bezděčně rovnáte, což může skočit i toliko nepopulárním protisměrem…

 

BMW R nineT

Abychom si rozuměli, věnovat se budeme jen rozdílu v chování starého a moderního naháče. Pokusíme se odžít a pojmenovat, s jak velkým jsme se tu setkali příkopem.

Těch takřka patnáct let je jako přechod jedné galaxie. Už při prvním zasednutí pochopíte, jak je R nineT ve srovnání maličká. Motor je dole, stejně jako těžiště, jako byste do ruky dostali hračku, takový motocyklový angličák. Což je samozřejmě s pohledem moderního pojetí motorek dobře. Bavorák se v zatáčkách chová naprosto přesně a tím je to lepší, čím víc se na něj tlačí. K pocitu naprosté a přesné nadvlády přispívají široká řídítka, na které se dá v inkriminovaných chvílích i efektivně nalehávat.

 

Měníme si motorky a ta samá reakce přichází i od mého kolegy. Ostatně právě v jeho hlavě se scénář tohoto testu zrodil – Bulldoga má a nineT by si jednou přál. A teď najednou vidím, jak váhá. „První, co mě na Bavoráku překvapilo, bylo, jak moc tady fouká, na to nejsem zvyklý a vlastně mi celá ta motorka přišla tak neútulná a tvrdá.“

Zkoušíme některé jízdní situace, jako třeba rozjezdy, elasticitu, pocitovou rychlost bez tacháku ve vesničkách. A tady jsou si překvapivě podobné, větší síla BMW tam není až tak moc znatelná, Milan chválí i fakt, že moderní motor není zcela oproštěný od vibrací, že pořád víš, že je pod tebou motorka.

 

 

Srovnání pro oko

Důležitým atributem pro podobné stylové motorky je faktor X, zdali se za nimi vůbec někdo ohlídne. Posíláme obě dvě v Poděbradech na náměstí, tedy do prostoru, který je na mašiny navyklý. A zaujmout tady nakonec dokážou překvapivě obě dvě. Bulldog není okoukaný, byl jiný při svém uvedení na trh a je jiný i teď po letech. Lidé se dokonce ptali, co je to zač, což potěší každého majitele.

Zájem o nineT nám pak přišel jako docela normální, retro je teď v kursu a ještě víc to platí, když máte modro-bílou vrtuli na kapotě.

 

 

VERDIKT

Máme chvilku oba opravdu dobrý pocit, vyjížďka se povedla, a dokonce i splnila svůj účel. Jak už jste poznali z toku textu, srovnání, byť jen o jednu generaci jiných motorek, vlastně není možné. Skok pokroku byl v uplynulých letech opravdu veliký a nikdy už to nepůjde vzít zpět. Z motorek se vytratila jemnost a plyš a vystřídala ho přísná strohost. Motorky se taky zmenšily, už se do nich tolik neschováte. Ano, vybírá se srdcem, ale zkuste si to uvědomit i vy, než vyměníte…

 


Věnováno Milánkovi…

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno