Motivace, cesta za snem a neutuchající odhodlání. Tak by se daly popsat pocity z rozhovoru s největší českou motocyklovou nadějí současnosti.
Čerstvě osmnáctiletý Filip Salač si letos připsal životní umístění v Moto3, změnil tým i motorku a už vyhlíží příští sezonu. Co ho posouvá stále kupředu a proč musel zapracovat na psychice?
Jak velký příslib do příští sezony je výsledek posledního závodu?
Od začátku sezony jsem se trápil s technikou i s tím, že jsem byl nováček. Jezdilo se na nových tratích a nebylo to jednoduché. I přesto jsem párkrát zajel podařený víkend a ten poslední, kde jsem byl pátý, se povedl nejvíc. Jen škoda, že jsem byl desetinu vteřiny od pódia. Být mezi nejlepším třemi je můj sen. Ale už v předchozích závodech jsem ukazoval, že patřím do popředí. Je to super ukončení sezony a motivace do té příští.
Dělal jsi před závodem něco jinak než obvykle?
Jelo se mi celý víkend skvěle, nic zvláštního jsem před závodem nedělal. Jediné co, tak trať jsem znal, už jsem na ní párkrát jezdil a mám ji rád. Celkově mi to sedlo, měl jsem dobře nastavenou motorku a v prvním tréninku jsem dojel druhý, což mě hodně nakoplo. Chtěl jsem to dotáhnout až do konce.
Tvoje uplynulá sezóna byla trochu jak na kolotoči, několik pádů, které tě připravily o body, zároveň řešení přestupu do nového týmu, ale i nejlepší umístění v Moto3 v kariéře, mohl bys nějak tenhle turbulentní rok shrnout?
Hned po přechodu z juniorského mistrovství světa jsem pocítil, jak je to jiné. Motorka byla sice hodně podobná, ale práce a tlak byly hodně rozdílné. Letošní rok mě změnil jako jezdce i člověka, cítím se jako mnohem věší profesionál. Dává sto procent motorkám, změnil jsem kvůli sportu i školu. Přišly nějaké pády, ale i řada dobrých výsledků. Mým původním cílem bylo být nejlepším nováčkem. To se sice nepodařilo, ale mám pocit, že jsem se hodně naučil a jsem připravený na příští rok.
Co tě letos nejvíc překvapilo?
Překvapilo mě, jak moc se jezdí jinak. Mezi juniory jsme měli víc volných tréninků, víc času na aklimatizaci i nastavení motorky. Teď máme trénink a hned od prvního kola musíme jet na sto procent. Každá minuta je důležitá a tlak na jezdce obrovský. Ale asi nejtěžší ze všeho pro mě bylo cestování. Celkově jsem byl na devatenácti závodech po celém světě, to je devatenáct závodních víkendů a opravdu hodně jet lagu.
Mohl bys představit tvůj nejlepší i nejhorší moment právě skončené sezony?
Nejlepším momentem bylo určitě páté místo v posledním závodě a třetí místo ve volném tréninku v Německu. Sám jsem tomu nevěřil, ale věděl jsem, že se blížím ke splnění mého snu, což je být jeden z nejlepších. Nejhorší bylo, když jsem si v Japonsku dvakrát zlomil malíček a další den si potřeboval najet trať na příští rok.
Je o tobě známé, že úspěchu podřídíš prakticky vše, je pro tebe konečné umístění motivací do budoucna?
Motivaci nepostrádám, naopak. Jdu si za svým snem a chci si ho splnit, patnácté místo pro mě není důvod k radosti. Taky mě motivuje, že mohu ukázat všem, kteří mě celý život nesnesou, že na to mám. To je moje motto: „Haters make me stronger.“ Já, můj táta i celá rodina jsme obětovali opravdu hodně tomu, abych byl nejlepší. A já věřím, že to jednou dokážu.
Je něco, co bys chtěl na svém stylu jízdy nebo fyzické přípravě měnit, něco, s čím jsi u sebe byl nespokojený?
Trochu jsem musel upravit svůj styl. Moc rychle jsem najížděl do zatáček, a proto jsem z nich špatně vyjížděl. Závodění je hodně o psychice, na které jsem také musel zapracovat. Před rokem byl můj sen závodit s těmi nejlepšími, a když se to podařilo, měl jsem z nich zbytečně velký respekt. Na příští rok bych chtěl změnit i fyzickou přípravu. Když máte lepší fyzičku, ukáže se to hlavně v posledních kolech závodu.
Co očekáváš od působení v novém týmu?
Očekávám, že to bude lepší. První testy dopadly suprově, měl jsem parádní časy na nové motorce. A to jsem na ní jel teprve dva dny Musím trochu pochopit přední část motocyklu, protože je jiná. Je to jiný styl než na KTM, ale přijde mi jednodušší. I personál týmu je jiný, je to víc rodina a je vidět, že chtějí vítězit.
A jaké naděje do tvého angažmá mají ve VNE Snipers?
Šéfmechanik věří, že budu v závodech bojovat o TOP 5 a další rok o pódiová umístění. I můj cíl na příští rok s novým týmem je dát podium, tak uvidíme.
Jak se takový přestup zrodí, vyhlédnou si tě a předloží nabídku, nebo sám aktivně jednáš s ostatními týmy?
Měl jsem smlouvu na rok plus opci a po Německu, kde jsem byl hodně rychlý za mnou tento tým přišel, zda bych neměl zájem. Dorna hodně protlačovala Japonce Sasakiho, ale nakonec řekli, že chtějí mě, za což jsem moc rád. Děkuju jim moc za důvěru.
Spolu s tím přijde i přesedlání na jiný stroj, KTM vyměníš za Hondu, jak moc je taková změna pro jezdce náročná?
Změna je náročná, ale je snadnější přejít z KTM na Hondu než z Hondy na KTM. Honda je jednodušší, má hodně zadního gripu, když přidáte plyn, tak to moc neklouže jako na KTM. Ale do závodu a na rychlý kolo je potřeba spíše ta část zadní. Na KTM se musela motorka z výjezdu hodně odklánět, Hodna se jede s mnohem větším náklonem.
Bude pro tebe příští sezona něčím výjimečná? Jak vysoká máš očekávání?
Příští sezóna pro mě bude určitě výjimečná, mám jedinečnou šanci ukázat co ve mně je. Mám super tým, motorku i týmového kolegu, s kterým jsme si dobře sedli. Mám motivaci a vím, že můžu jet v první skupině a bojovat o pódium. Určitě to nechci hned přepálit ze začátku, ale jít postupně.
Zdroj: bikeracing.cz/RedBull
