Srovnávací test – Aprilia Shiver 900 vs. Yamaha MT-09

Možná namítnete, že to jsou dva rozdílné světy. Italský dvouválec plný zdánlivého charakteru proti tříhrnku z Japonska, který bude pro lidi toužící mít „něco lepšího“ představitel absolutní průměrnosti.

My to ale vidíme úplně jinak. Každá z nich má něco do sebe, každá umí zabrnkat na různá nervová zakončení. Jsou si podobnější, než by se mohlo na první pohled zdát. Postavili jsme je proti sobě schválně a nechtěli to odbýt jen nějakým rychlým odpoledním svezením s rychle vyřčeným verdiktem. Najeli jsme poctivý kilometry na různých silnicích, neustále jsme si je prohazovali. A zjistili tohle.

MT-09 podle Kadla

*Ten motor by se měl vysvětit a zarámovat pro další generace, aby o takový klenot nepřišly. Nula vibrací, jen krémový tah plný skryté zloby. Reaguje okamžitě, bez zaváhání a táhne z ničeho. Je úplně jedno, jestli jste někde prořadili nebo v lehké panice otočili heftem moc zbrkle. Tříválec se neúprosně sebere a vystřelí motorku o stovky metrů dál. Samozřejmě se zvednutým předkem, jak taky jinak.

*Tohle se mi na něm líbí zdaleka nejvíc – ta urgence a naléhavost, s jakou se žene do otáček za zvuku, který umí jen on. Na standardní palivovou mapu (tedy vlastně reakci na plyn) je nástup krouťáku silný a nemilosrdný. Rychlořazení tam kope jeden kvalt za druhým, s krásně pozitivním chodem a přesností.

*Režimem A se nemá cenu zabývat. I když je to lepší než na prvních modelech, podle mě je stále moc zbrklý a vyžaduje 120% soustředění, aby bylo otočení heftem co nejpřesnější, jinak to s motorkou nepříjemně škubne. Nevím, nesedlo mi to. Uprostřed zatáčky nechci řešit rozhozený podvozek zbytečně zbrklou reakcí na plyn. Aprilia je mnohem klidnější, ale zase ne tak hravá.

*Precizní je i podvozek, který si chce hrát. Řídítka jsou na horizontech i mimo ně dost lehká a občas se maličko zavrtí, ale všechno v rámci mezí. Jen abyste zůstali vzhůru. Mám rád, když motorka reaguje na prvotní zatočení rychle, ale ne jankovitě. Prostě neklade odpor, ale ani tam úplně nespadne. Dává mi to pocit kontroly a toho, že ji skutečně řídím. Tohle nuladevítka bravurně ovládá. Je veselá, ale ne zbytečně divoká. Od první generace je tady znát mnohem tužší nastavení, které udrží zadek soustředěný i při kurážnějším svezení. Pryč je pumpování a je krásně cítit, jak se zadní guma zakusuje do asfaltu. Mají to dobře odladěné. Na naše silnice tak akorát.

Shiver podle Kadla

*Je to podle mne trochu podceňovaná motorka. A není to fér, protože mě osobně hodně baví. Nemá nejvíc koní, je maličko obtloustlá a netopoří se při přejetí sirky, ale úplně zbožňuje ten pocit festovnosti, na který v téhle třídě nic nemá. Je to macek – pevný a odhodlaný. Hlavní zásluhu na tom má motor, který je na dvouválec až neuvěřitelně vytříbený a vyladěný. Tady je vidět, jak se s ním piplali. Cítíte podivuhodně lahodnou mechaniku s jemností, jako kdybyste strčili jazyk pod čokoládové fondue.

*Na rozdíl od Yamahy se tady dá bez problémů neustále jezdit na nejostřejší režim Sport, protože dvouválec reaguje už od nějakých dvou tisíc a bez jakéhokoliv cukání. Plyn je absolutně bez vůle, výkon je tam okamžitě, a přesto je jízda podivuhodně klidná. Tam, kde sebou ostatní dvouhrnky melou a chtějí se rozskočit, jede Shiver klidně a vyrovnaně.

*Oproti MT je tady jasný deficit výkonu, ale ruku na srdce – kolikrát dáte opravdu plný plyn a budete ho dlouho držet? 95 koní Aprilie je na silnici akurátní porce na to, abyste si je všechny užili. Z té motorky vyzařuje klid, a přesto není nudná. Opravdu podivuhodné, druhá taková není.

*Stejně jako motor je na tom i podvozek. Je na něj spolehnutí. Je pevný a cítíte, že tady dal někdo přednost jistým jízdním vlastnostem před komfortem. Občas si na rozbité silnici povyskočí, než aby hrbol zarazila do země železnou pěstí. Fajn jsou řídítka i celá jezdecká pozice. Sedíte vzpřímeně a všechno máte u sebe, takže se s ní i přes vyšší hmotnost neperete. Potěšilo mě, že se dá vypnout kontrola trakce i za jízdy (má tři úrovně intervence), na vypnutí ABS ale musíte zastavit. U Yamahy vypnout nejde, leda byste vyrvali pojistku. Taková je holt doba – Japonec poslechne, Ital si to udělá po svým.

MT-09 podle Kardy

*Pokud si budete vybírat mezi dvouválcem a tříválcem, pak to bude hlavně o projevu. Ty tři hrnky s označením CP3 zní hodně odhodlaně, ale v přímém srovnání se Shiverem je ten cvrkot pod vámi přeci jen o jeden level uhlazenější. To doceníte hlavně ve chvíli, kdy si vybíráte motorku na každodenní užití nebo k občasné vyjížďce.

*Moc se mi líbí sportovní ambice, která je v Yamaze ukrytá. Přitom podvozek je hodně postavený „do vysoka“, takže když jezdíte pěkně po venkovských silničkách, máte potřebný turistický přehled a dobře vidíte okolo sebe. Díky tomu můžete jet dvojnásob aktivně (tedy s hodně sportovním pocitem). A po přidání rychloražení na MT už ke štěstí opravdu nic nepotřebujete.

*Yamaha má hodně spartánskou přístrojovku, to ale není nic proti ničemu. Co ale považuji za opravdu velký nedostatek, jsou její titěrné ovladače. Zdaleka nemám ruce jako horník, ale v rukavicích se mi ty čudlíky pod prsty normálně doopravdy ztrácejí. Hlavně na levé ruce blinkry vs. klakson – troubím, blikám, troubím… Samozřejmě aniž bych chtěl…

*MTéčko je pocitově menší než Shiver, možná právě proto mám lepší pocit zvladatelnosti už od prvního okamžiku. Mimochodem, sedák u Yamahy i Aprilie je nedělený, poměrně měkký a do obou motorek doslova zapadnete, což u obou považuji za jejich obrovský klad.

*Často se mě u těchto motorek ptáte na potenciál k cestování. Jestli jako naháč nemá až moc otevřenou jízdní pozici a dají se na něm tedy nějak smysluplně uskutečnit nějaké cesty. Moje odpověď je tady vždycky hodně podobná: I na naháči klidně a v pohodě dojedete třeba i do Afriky. Jen zkrátka zapomeňte na šílené dálniční přesuny ve vyšších rychlostech (nad 160 km/h) a vůbec raději pro své toulky vybírejte spíš vesnické silničky.

*Stejně tak otázka nákladu a spolujezdce. Ani tady se to nesmí přehánět, na rozdíl od mega-cesťáků tyhle menší motorky mění pod velkým zatížením své jízdní vlastnosti – a to může jednoho třeba i vylekat. Dlouhodobě platná rada tady zní: Vyložit a pak teprve si jet užít zatáčky! A nezapomeňte pracovat s nastavením podvozku, je to důležitý. Zadní excentricky umístěný tlumič na Aprilii je pro snadnou korekci výhodou, protože je lépe dosažitelný, ale ani Yamaha se rychlému přitvrzení (či polevení) nad kyvkou nebrání, tlumič je snadno k dosažení v mezeře nad zadním kolem. A k citelné úpravě projevu tohoto typu motorky stačí opravdu už tři anebo čtyři „kliky“.

Shiver podle Kardy

* Sednete do sedla Aprilie a máte takový hutnější, silnější, fortelnější pocit. To je asi ten nejpodstatnější rozdíl. U Yamahy šli tradičně cestou za co nejfunkčnějším výsledkem. U Aprilie to zkrátka mají jinak, oni rádi přidávají k vzhledu i nějaké ty barevné pentličky.

*Opticky tedy (a nejen pro mě, i podle reakcí okolí) vede jasně Ital, a to hned od první vteřiny. Ten červený rám, hlavy válců a zadní péro to hezky prosvětlily. Motorka díky tomu působí až radostněji. Stejně jako tomu pomohly všechny à la racingový polepy, zlatě se tvářící brzdiče, jakože karbonový doplňky a vůbec ze všeho nejvíc cool jsou na sedle ty červený stehy!

*Jízdně? I tady na mě Aprilie působí o krapet hutnějším a matnějším dojmem než Yamaha. Zatímco MT-09 lehá do zatáček „jak vám tam spadnou oči“, u Shivera je dobrý se s ním dopředu aspoň trochu domluvit. Ale nevidím v tom komplikaci, naopak, na vesnických cestičkách, kde si užíváme dnešní testování, mi ta uměřenost přijde nakonec víc ku prospěchu celé věci.

*Co se zvuku týká, MTéčko zní s Akrapem božsky, o tom žádná. Prská, podstřeluje si, žadoní po benzinu a po ohni. Shiver se svým sériovým výfukem a koncovkami nezaostává v tomto kritériu ani o píď! Naopak, některé zvukové efekty (takové přidušené uprdnutí při ubrání) ji dělají charakteristickou, až docela mimosmyslově sexy.

*Ovládání motorů je samozřejmě jiné. Tříválec už je projevem takový skoro „čtyřvál“, tedy čekejte rozjezdy hladké, čitelné – milovníci pošklebků rádi srovnávají s chodem vysavače. Naopak u italského dvouválce je to pořád o plynu, o spojce, o správném dávkování. Musíte to umět… (a je to vcelku jedno, který z jízdních režimů máte právě v předvolbě).

*Můj verdikt bude víc než kdy jindy protimluvem. Aprilia je vzhledově, elektronickou výbavou a celkovou image víc motorkou pro mladé, jenže její samotné jízdní vlastnosti, pohodlí a projev jsou spíš takové usedlé. Proti tomu Yamaha naopak vzhledem míří spíš na usedlejší klientelu, ale jízdně je to daleko větší rapl, janek a gauner. Přesto je daleko vhodnější pro užití na každý den… V tom aby se čert vyznal. Tedy rada na závěr: „Tak jako vždy vybírejte ponejvíce srdcem!“

Tip na upgrade – Aprilia
Nesahejte na ten motor, je boží!
Trochu hravější podvozek, rychlejší řízení.
Mít o 15 kilo míň, byla by to větší sranda.

Tip na upgrade – Yamaha
Stále moc ostrý režim A.
O fous lepší ochranu před větrem.
Rychlořazení i dolů, zaslouží si to!

Proč si kupujeme střední naháče:

1/ Umí na nich každý, každý je snadno ovládne.

2/ Pohodlná vzpřímená jízdní pozice.

3/ Servisní nenáročnost.

4/ V sedle se jízdou neunavíte.

5/ Geniální pro 99 % českých silnic.

6/ Mají už nastavitelný podvozek.

7/ Využívají elektronické pomocníky.

8/ Přitom vůbec nejsou drahé.

text: Karel Táborský, Honza Karásek, foto: Jiří Jaroš