Základní data:

ApriliaTuono V4 1100 Factory
V4, 1077 cm3, 175 koní, 120 Nm
Už od doby prvního modelu platí za nejdivočejšího naháče. Nesmlouvavý, soustředěný a biblicky rychlý.

Yamaha MT-10
In-line 4, 998 cm3, 160 koní, 111 Nm
Motor z R1 s unikátním projevem ve stabilním a schopném podvozku doplněný o hodně divoké plasty.


Porovnání, test od Carlose:

Supernaháče. Psychopati. Třída sama pro sebe. Tohle jsou mašiny vyžadující víc než stoprocentní pozornost. Oproti běžným tuctovým nahatým motorkám mají všeho o kousek víc. Výkonu, ovladatelnosti i celkové ostrosti. A obě dnešní testované jsou perfektní ukázkou toho, že když máte prakticky neomezené možnosti, může vzniknout něco doopravdy úžasného. A jízdou se pak dá nejen bavit, ale taky si ji náležitě užívat.

 

Yamaha MT-10. Je to R1, nebo ne?

Když Yamaha vylezla s dlouho očekávanou MT-10, v redakci jsme nad ní měli velký otazník. Bude to opravdový supernaháč, nebo továrna ztratí ve finiši nervy a postaví něco, co sice bude vzrušující a rychlé, ale ne dostatečně bláznivé, abychom to mohli nejen obdivovat, ale – a to je u těchhle motorek nejvíc vzrušující – se toho v koutku duše i tak trochu s úctou bát? Vždyť stačí vzpomenout na starší FZ1 – všichni jsme si přáli, aby to byla nahatá R1, a i když to je stále bezpochyby vynikající motorka, něco málo jí přece jenom chybělo. Nebyla to břitva, jakou si svět přál…

MT-10 je ale jiná. Už při pohledu do technické tabulky to vypadalo hodně nadějně. Spousta výkonu, krouťáku, nastavitelný podvozek v pevném hliníkovém rámu. Tady přece nemůže být nic špatně. A taky že není. Yamaha si dávala načas, ale – jak se říká – na dobré věci je dobré si počkat. MT-10 je logickým zakončením rodiny Monster Torque a desítka rozhodně neudělá svému jménu ostudu. Je tady mohutných 160 koní v unikátně vrčícím motoru, které už nejsou posazeny až těsně před červené pásmo, ale dají o sobě vědět mnohem dřív. A naše motorka měla dokonce příplatkový quickshifter, což jsou hned po gumách ty nejlíp utracený prachy (stojí necelých osm tisíc), který do MT-10ky můžete vrazit.

A nemyslete si, že to je jen jednostranně zaměřený magor-stroj. Právě naopak. MT umí velice obstojně cestovat, má přepínatelné módy motoru nebo fajn tempomat, který zpříjemní delší dálniční přesuny. A pak je tady na tuhle třídu vcelku unikátní posez. Nejste předkloněni s výraznou váhou na rukách, naopak si sedíte vzpřímeně s doširoka roztaženýma rukama na vysokých řídítkách.

Bylo mi tady jednoduše dobře. A když ji pak polechtáte, umí se do asfaltu pořádně zakousnout a s levitujícím předním kolem ukázat, že tohle fakticky není žádný „rád-bych-tam-byl-taky-ale-nemám-na-to-koule“. Její vzhled sice spolehlivě rozdělí lidi na dva nesmiřitelné tábory a nám vadí hlavně přemíra plastů, ale apetit pro doopravdy rychlou jízdu plnou divokých chvilek je něco, kvůli čemu jí ten vykulený kukuč odpustíte.

Na silnici je prostě skvělá. Okamžitě cítíte jistotu a po pár minutách v sedle si dovolíte prozkoumávat, kde leží její limity. Je pravda, že odpružení je měkčí než její evropské alternativy, ale pořád vám továrna nechala možnost individuálního nastavení, pokud máte od tlumičů rádi víc podpory, když se o ně začnete odvážněji opírat.

Není přehnaně ostrá, ale pořád má dost velký charakter, aby nezačala nudit. A zase mě to vrací k motoru, který je jednoduše senzační. Jeho tah a výkon od čtyřech tisíc je bezvadný! Prvotní nástup při otevření plynu je tak silný, že v úvodní části zatáčky má i Tuono co dělat, aby se jí udrželo. Těsně před omezovačem to není vyložený uragán zběsilosti, ale ruku na srdce – kdo takhle bez přestání jezdí? Málokdo…


Aprilia Tuono V4. Cítíš se jako chlap?

Tuono, to je z docela jinýho těsta. Vezmete základ ve sportovním superbiku, sundáte kapoty a namontujete široká řídítka. Podle evidentně vyšinutých hlav ve vývojovém oddělení Aprilie víc není potřeba. Tuono vždycky patřilo ke strojům, které nebylo dobré brát na lehkou váhu. Už ve své dvouválcové formě platilo za nářadí pro skutečné fajnšmekry a s příchodem véčkového čtyřválce to tam poslalo ještě s větším humbukem.

Otočilo volume až úplně nadoraz. Tohle je totiž masový vrah, jen se zrcátkama! Jeho véčkový čtyřválec má dokonalý zvuk, to jsem čekal. Už jen ten je sám o sobě dost dobrý na to, abyste si kvůli němu koupili celou motorku. Je zuřivý, hlasitý a podivně sprostý. Ovšem styl, jakým servíruje svůj nespoutaný výkon, to je záležitost jednoduše nehorázná…

Nic, opravdu nic, co je dneska na trhu s motorkama k mání, není tak divoké jako tohle Tuono. Ať už jedete na jakýkoliv kvalt jakoukoliv rychlostí, stačí vzít pořádně za plyn a Tuono vystřelí dopředu se zvednutým předním kolem. Nemám o tom žádných pochyb – ještě nikdy jsem neřídil silniční motorku, která by se tak ráda a lehce stavěla na zadek. Proč se vůbec obtěžovali dávat na ni řídítka nebo přední kolo? Ani jedno není potřeba.

Dobrou zprávou je, že oproti ne úplně čitelným odezvám elektronického plynu ride-by-wire minulé generace je tady dodávka výkonu jasná a zřetelná, pročež můžete udržet dlouhé a kontrolovatelné wheelie, kdykoliv to podmínky dovolí a budete na to mít chuť.


Každý další kvalt je doprovázen štěknutím výfuku ve chvíli, kdy tam pomocí rychlořazení vpálíte vyšší rychlost. Je to ohromně rychlé, návykové a v jistých chvílích i zastrašující. Občas budete instinktivně řadit nahoru dřív, než by bylo nutně potřeba, protože se budete jednoduše bát.

A co rozhodně ocení spousta kluků, je i fakt, jak přeluxusně je tahle motorka nastrojená. Bowers sound systém od Igyho Akrapoviče vyhrál už nejednu z hudebních soutěží. A tady tenhle casting svým chraplákem naprosto jednoznačně převálčí. Brní mě bedla, jenom tu motorku poslouchat. Plus tu jsou nastavitelné zlatušky od Öhlinse, nekompromisní kusadla od Bremba a vůbec všechno to, co opravdu potřebujete k tomu, abyste nabyli dojmu, že vlastníte doma v garáži opravdu ten pravý závodnický bike!


Verdikt ale od Kardy!

 

Dovolte mi teď výjimečně využít mé pozice editora, vložit se do textu a dopsat verdikt místo Karla. Pokud jste totiž přečetli pozorně celý jeho test, již jste pochopili, že u něj to jasně vyhrála MT-10, a to ze zcela jasného důvodu – je to přesně motorka pro pilota, jako je právě tenhle můj kolega. Je čiře ovladatelná, nemusíte se s ní prát a přitom je tak brilantně rychlá, že to až bere dech.

Co všechno tohle vůbec dokáže… Yamaha je moderní motorka, Aprilia oproti ní sice víc svítí leskem do světa, má větší chraplák, ale je ve srovnání s japonskou novinkou míň ovladatelná a s menší chutí si hrát. A přesně to piloty, jako je Karel, prostě neláká. Nepotřebuje mít z motorky respekt, on ji potřebuje vymačkat až na doraz. Ví to jasně, i na okruhu s ním bude MT-10 rychlejší, ač se Tuono tváří jako daleko víc „racing“ motorka.

A to je přesně ten jediný důvod, proč jsem si sepsání tohoto verdiktu vytrucoval já. Protože to chci říct i naopak… Po třech dnech ježdění to mám totiž naprosto obráceně! Jasně, nikdy ani z jedné nevymačkám ani na 60 %, co je v nich ukryto. Obě jsou úžasnější než já. Ale zatímco MT-10 na mě působí jako hračky pro mýho čtyřletýho kluka, pak Tuono je jednoduše ta jedna z posledních možností mít doma doopravdový a skutečně peklem páchnoucí superbike.

Všechny ty vibrace, radost, charisma. Je mi upřímně jedno, že je tvrdá jako valtická pryčna, nechci ji na každý den, chci se k ní chodit do garáže modlit jako do kostela. Možná jediná motorka na světě, kvůli které bych si domů koupil ohříváky – jednoduše jenom proto, že ta iluze zůstala a „já být pro kluky naprosto dokonalá“…

Tedy sumářem toho všeho je, že se dnes o klasický test vlastně ani nejednalo. Spíš to berte jako takové předávání žezla o změnu pojmů, co budeme napříště uctívat pod pojmem supernaháč… Už to nebude jen syrový kovově hřmotný hovado, hromada železa a masa, ale spíš motorka plná kouzel a nadpozemských vlastností, z jejíž rychlosti a průbojnosti se nám až sevře hrdlo, když nám na silnici dá, co v sobě doopravdy má. Sbíječky střídají tryskáče. A tohle možná byla jejich poslední vzájemná potyčka…

 

Konkurence – litrové supernaháče na trhu:

BMW S 1000 R         Omamně rychlá, dokonalá na okruhu, technicky naprosto nejvyšší třída! Není to ale takový chrčák jako Tuono a sex-appeal aby jeden pohledal, ale ta dokonalost prostě převažuje.

Ducati Monster 1200R         Pokud jste se někdy svezli na žiletce, jako je MT-10, nepochopíte, jak se může něco jako Monster vůbec ještě prodávat. Je to kladivo a taky tak jezdí – a hlavně díky tomu je stále tak oblíbená…

Kawasaki Z1000R    Jízda na ní občas připomíná vznášedlo. Je to urputně silná peřina, která vás nese krajem, čtyřválcový motor má sílu mamuta a posez evokuje chuť se vůbec nikoho nebát. Silná, ale ne krutá mašina.

KTM 1290 Super Duke R   Možná takový průsečík mezi vlastnostmi Tuona a MT-10, je v něm ta dusavost, ale i urputná rychlost a jízdní čistota. Někomu ale může vadit design, je to hodně futuristický bike.

MV Agusta 1090RR Jako další magor do party. Agusta sice na jejím projevu dost zapracovala a už to není jen on-off, sotva člověk zatáhnul milimetr za plyn, ale i tak je to motorka pro hodně zkušený jezdce a taky se tak chová.

Suzuki GSX-S1000   Motorka možná vůbec nejvstřícnější z těchto všech na každodenní ježdění, není ultra tvrdá, je hodně hravá a motor má strašně moc síly, ale ta se rozvíjí plynule – tudíž je ta plocha zátahu až omamná.

 


text: Karel Táborský, Honza Karásek, foto: Jan Somik Somerauer

5 KOMENTÁŘE

  1. Samy blaboly, nic nrikajici. V roce 2018 srovnavaji Tuono model 2016! MT-10 jsem mel a rozhodne bych o nem napsal 100x vic nez tady. Chudak kdo si to precte a pak se rozhoduje. Porovnejte si všichni sami s recenzemi od 1000PS, MCN atd. Tam se v par minutach dozvite opravu něco konkretniho. Tohle mne presvedcilo ze je to ztrata casu to cist.

    • Trochu sis to spletl, toto neni test mobilu.No a co ze je aprilia modelove o 2 roky starsi?Cemu to vadi?Myslim ze test vypovida o charakteru obou motorek a o to tady asi slo.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here