Absurdně rychlá genialita. Velké all-roady jsou ty skutečně nejrychlejší motorky ze všech. Na okreskách, otevřených silnicích nebo na dálnici. Zkuste jim na svém supersportu stačit a dostanete nařezáno. A tyhle dvě jsou ještě o kousek šílenější. Věřte nám

PŘEDMLUVA K TESTU…

Karel do tohoto testu vstupoval s ideou: „Nebudu to zastírat, je to moje vysněná motorka – teda čtyřválcový allroad. Miloval jsem už tu ohyzdnou verzi litrového 4 in-line Versysu od Kawasaki. A XR od BMW v tomhle duchu poskočilo ještě dál. Tohle přeci bude – musí být – nejlepší motorka světa! 160 kobyl, řadový motor, mohutná síla úplně všude se šťavnatým vrškem. K tomu sportovní geometrie, roztažené ruce na širokánských řídítkách, pohodlné sedlo a nekonečná záplava tlačítek, se kterými rozhodně nebude nikdy nuda…“

Jenda ale ihned kontruje: „Jen máloco se ve vesmíru vyrovná pohodě a rychlosti Multistrady. Ta stávající má 160 koní, tentokrát ve dvouválci s variabilním časováním ventilů. Je tu veškerá nálož elektroniky, pomocníků a asistentů. Italce nechybí nic, co by měla multi-motorka 21. století umět a chtít. A navíc má šarm, o čemž si může bavorský mladíček nechat jen zdát…“

Čeká nás hodně ostrý rozstřel, protože tohle nebude vůbec jednoduchá otázka.


Zběsilost v srdci – BMW

(od Karla)

Pokud mi ještě někdo někdy řekne, že turistický motorky jsou nudný, rovnou ho plesknu. Svezl jsem se za poslední dekádu snad na všech sériových motorkách, ale málokterá mě bavila tak jako právě XR. Velice často se stává, že honba za absolutní univerzálností končí strojem, který neumí pořádně vlastně nic, ale jsou i dobrý příklady toho, jak to udělat chytře. A BMW to naprosto trefilo. Vezměte si třeba dvanáctku RT. Jenom těžko o něm můžete říct, že je to sportovně-turistická motorka, i když se vám továrna bude všemožně snažit namluvit něco jiného.

Do příchodu XR nebo Multistrady a hlavně 1190 Adventure od KTM se o tom možná dalo uvažovat, dneska je to ale vlastně k smíchu. Pokud se chcete při dlouhých cestách hlavně bavit absurdně rychlou jízdou, musíte mít jednu z těchhle. XR neuspává, právě naopak. Jako by vám při každém přidání plynu šlehlo pod kůži půllitr adrenalinu a rozšířilo zorničky. A to všechno v balení, kterému je velmi těžké odolat. Tak předně, po několika letech je to motorka od BMW, která se mi doopravdy líbí. V červené barvě má šarm, na silnici potřebnou prezenci a z každého úhlu je vyvážená. Ducati je na tom ještě o kousek líp, hlavně díky líbivějšímu předku a při pohledu na zpracování některých detailů. XR je v každém směru kvalitní a dobře postavená a jedinou vadou na kráse jsou z našeho pohledu odporné stupačky pro spolujezdce. Pravda, vysoké gumy jsou pohodlné a dobře tlumí vibrace, ale dívat se na ně nedá.

Co ale funguje mimořádně dobře, je motor. Je to ten samý čtyřválec rovnou vytažený z naháče S 1000 R, má tedy hodně macatých 160 koní a ukrutnou sílu v každém rozsahu otáček. Pokud jste někdy měli pochybnosti o vhodnosti řadového motoru v cestovním enduru, XR tyto ve vteřině, kdy za to pořádně vezmete, totálně rozmetá. Zadek se umí zakousnout do asfaltu bez jakéhokoliv přikrčení a v mžiku vystřelit motorku do nelegálních rychlostí. Teď už stačí pomocí rychlořazení sázet jeden kvalt za druhým skrze fantasticky jemnou a přesně chodící převodovku. Jestli se něco mimořádně povedlo, je to podvozek. To vyvážení, ta jistota a přesnost – je vidět, že základ motorky má původ v superbiku.¨

Do zatáček můžete naletět v jakékoliv rychlosti s vědomím, že ji taky v pořádku opustíte a nebudete muset srkat brčkem nemocniční jídlo. Elektronika funguje bez připomínek – kontrola trakce je dost benevolentní a zasahuje až na poslední možnou chvíli, stejně jako závodně nastavené ABS. Nic nepřekáží ani nevadí – jen motorku výrazně porychluje. Jestli je tohle německá představa o vzrušujícím cestování, tak já ji teda beru! Zpřevodování je nastaveno na sílu, takže nečekejte nijak převratnou maximální rychlost, ale proč taky – pružné zrychlení je to, o co na cestovce jde především. XR je ale mnohem víc než jen supersonicky rychlá střela. Ona dokáže být i mimořádně příjemný společník, ať už chcete lámat traťové rekordy, nebo se jen tak kochat. Výjimečná pružnost motoru zajistí dostatečnou hbitost i bez potřeby neustále skákat po řadičce, semi-aktivní podvozek umí odfiltrovat nerovnosti s bezprecedentní přesností a pohodlí za řídítky je jednoduše skvělé.

Řídítka by ale mohly být maličko užší – pro piloty nižšího vzrůstu jsou zbytečně daleko a nutí tělo do lehce předkloněné polohy. Manuálně nastavitelný štítek funguje a vůbec nevadí, že se nedá štelovat plynule pomocí elektriky. Na hraní tady máte tempomat, odlišné jízdní režimy, vyhřívané hefty nebo za jízdy nastavitelné odpružení. Jestli mi něco vadilo, tak sice jemné, ale znatelné vibrace motoru kolem pěti tisíc otáček. Tady by měla fabrika zapracovat. V mých očích je to ale pořád nejlepší motorka z momentální modelové řady mnichovské firmy.


Zběsilost v hlavě – Ducati

(od Jendy)

Na tohle porovnání se mě ptalo moc lidí a já teď po strašně dlouhé době pociťuju tak trochu nervozitu z toho, jestli to všechno dokážu správně popsat. Všechny ty reakce. Je jich přeci tak strašně moc! A na rovinu říkám, že já budu tentokráte hájit barvy Ducati. Zkrátka mi přijde dospělejší, vhodnější pro skutečnýho chlapa. BMW je vedle ní ještě takové tele pro raply typu našeho Karla.

Jaké tyhle motorky jsou? Rychlé, úžasně rychlé. Okouzlujícím způsobem rychlé. Všude máte na tachometru o 20 km/h víc, než jak jste zvyklí, bez žádného odporu, krizovky. Jde to samo. BMW řaďák táhne jako tank, Ducati je malinko bručivější na rozjezdu, ale to dělá ten dvou vál. Oba jsme ale na rozjezdech na světlech pekelně rychlí a je to daleko za hranicí, o které bychom směli psát. Tyhle motorky umí okouzlit, co si budeme povídat.

Maximálka někde nad hranicí 240 km/h, zrychlení z nuly na dvě stě u BMW okolo 9 vteřin, Ducati si potřebuje vteřinku přidat. Jsou si tak podobné. A přesto se s přibývajícími kilometry začíná rozdělovat jejich povaha. Ten hlavní rozdíl je v posezu a v celkovém dojmu z motorky. Bavorák je spíš větší naháč, sedlo je sportovní sedačka, rychlost vás podvědomě nutí se přihrbovat. Ducati je naproti tomu jiná. Majestátnější, prostornější, pohodlnější už jen tím, že i ve velkém kalupu sedíte neustále zpříma.

Hledat rozdíly v ovládání, to je opravdu o pověstné jehličce v kupě sena. Testovaná verze Multistrada 1200S disponuje naprosto vším, co si dokážete představit a co dokážete využívat: volíte jízdní režimy, je tu Ducati bezpečnostní paket (ABS s funkcí brždění v náklonu + DTC), Ducati Wheelie control, tempomat, plně LED diodové osvětlení s funkcí přisvícení do zatáčky, elektronický podvozek, bezklíčové ovládání hands-free, podsvícené přepínače na řídítkách, plně barevný TFT displej s Bluetooth pro Ducati Multimedia System (DMS) – kompletní samostatný test modelu jsme již přinesli v MH 5/2015, není těžké si to dohledat (třeba na App Store nebo Google Play)

BMW má tohle všechno vlastně taky, ale opět tu jeden rozdíl najdeme. A to právě v onom TFT displeji. To je neuvěřitelně zábavná hračka. Zatmavuje se a zesvětluje podle intenzity venkovního světla, obrazovka je neustále dobře čitelná. Navíc všechny režimy mají jinou grafiku, takže celá ta scéna působí, jako by byla víc promakaná. BMW sice nabízí sportovní bílý otáčkoměr, což je super, ale Ducati je prostě v těchhle bodech víc okouzlující.

Jízda? Je super, že Karel práskne XR v každé druhé zatáčce na koleno, ale to on vlastně dělá na všem. Já si však daleko větší radost udělám sám pro sebe, jaká je to celkově dokonalá, přesná a megarychlá jízda. Užíváte si ty nálety, brzdy, pocit hlubokého náklonu a opět znova tu obrovskou chuť motoru se ze zatáčky vyhrabat.

Z notýsku ještě vyhrabuju několik posledních poznámek týkajících se maličkostí: U Multistrady mě uchvátily háčky na bagáž, ta motorka má chuť doopravdy cestovat; líbil se mi grif, kdy se bez použití klíčku daly zamknout řídítka; strašně super je lehký manuální grif nastavení výšky předního plexiskla. Naopak trochu mě zaskočila nějak moc široká řídítka, která mi nedovolila vletět bez sevřených půlek mezi kolonu stojících aut (tady jde asi o zvyk), a pak příliš vysoko nasazená řadička, občas se mi podařilo nedokopnout kvalt (což se dá seštelovat).


VERDIKT JE TAKOVÝ:

Jak to tedy celé uzavřít? Jednoduchou větou: „Právě tohle jsou a dlouho zůstanou uživatelsky nejlepší motorky světa!“ Pohodlné, extrémně rychlé a nadupané vším, co současný svět technologií zná. Pomůžou vám, poslouží i okouzlí. Nic a nikdo jim nemůže konkurovat. Navíc obě vyvedené v exkluzivitě prémiových značek. BMW, nebo Ducati? To už je těžká váha!

Vybrat si mezi nimi pak můžete třeba podle jednoduchého klíče. Rebelštější BMW víc do sportovní roviny, je trošku menší, vlastně jde o větší megapohodlný sportovní nakedbike. Elegantní a oku dominantnější Ducati má trošku víc komfortu, s čímž přichází o chloupek vyšší váha. Čtyřválec, nebo V2. Píšťala, nebo dunivý rumpál. A tak bychom mohli hledat synonyma donekonečna.

Spotřeba v testu BMW okolo 8 litrů, Ducati na hranici 5,5 litru. Proč takový rozdíl? První jmenovaná strávila tři dny z toho na okruhu. Berme to tedy jako rozptyl, pokud budete tahat, bude to tak za osm a po městě o třetinu míň (což bude platit u obou).

Foto: archiv

1 komentář

  1. preco testujete staru XR??… ved je davno nova 2017 co ma 165koni a hlavne vraj mali zmiznut tie vibracie pri 5000otackach….na to su citatelia zvedavy aka je ta nova motorka…o tejto sa pisalo vsade tak ako o multisrande uz milion porovnavaciek

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno