Když jste si dřív chtěli koupit nabušený motor, skvělé brzdy a pevný podvozek, museli jste chtě nechtě sáhnout po sportovní motorce s řídítky dolů. Jinými slovy, po superbiku. Nahaté mašiny let minulých byly silné, ale těžké a neohrabané. Ta doba už dávno skončila. Dnes můžeme mít buď relativně jednoduchou Z1000, nebo techno-fest v podobě Tuona.

Dva extrémy, ale každý na jiné straně boxerského ringu. A pak jsou tady středopolaři, které postavila Honda a Yamaha. Mají podobné specifikace i výkon a jsou za slušnou cenu. Designové rozdíly teď nechme stranou. Zaměříme se na zážitky. O ty přece u motorek jde nejvíc a zcela podle očekávání jich tady najdete moc.Obě motorky dostaly motory ze superbiků. Jedna z Fireblada, druhá z R1. Na tom nemůže být nic špatnýho. V Dymokurech necháme svůj pot a tlusté černé čáry na silnici.

 

Jádra z jádra

Oba litrové čtyřválce, ale naprosto odlišná charakteristika. I po těch letech nám pořád nejde do hlavy, jak moc udělá rozdílný zapalovací cyklus. Zatímco Honda na to jde klasicky, Yamaha útočí na city přetočenými ojničními čepy a servíruje při otočení plynem fascinující zvuk i zátah. Obě jsou ale surový, o tom se nemá cenu přít. Ta nálož hrnoucí se na zadní kolo, když to naplno otevřete, je veliká a návyková.

O CB jsme už dřív psali, že je to mnohem větší chuligán, než i sama Honda pravděpodobně zamýšlela, a když na ní jedete po točivé a rychlé silnici ve společnosti MT-10SP, je to ještě zřetelnější. Na první dva kvalty chce jezdit po zadním, občas se při odlehčení kola zavrtí rejdy. Tohle všechno by měl moderní supernaháč umět.

 

Honda to umí a Yamaha pochopitelně taky. Rozdíl je v tom, jak na MT vnímáte rychlost. Díky posezu, který koketuje s ostrým supermotem, je tady větší pocit převahy nad hmotou a při přeskočení na CB jsem měl pocit, že je Honda zbytečně těžká na předku. Y

amaha je díky tomu mnohem hravější a ještě větší chuligán, který jezdí po zadním téměř neustále. Z pohledu maximálky nebo zrychlení jsou obě motorky vyrovnané, jen MT má díky větší síle (o 15 koní větší maximální výkon) ve spodku o kousek lepší rychlost „z rohu“. Ječící Honda jí ale při rozmotání dokáže stačit. Fantastické jsou převodovky – obě jemné a přesné, CB to ale vyhrává díky rychlořazení, které to umí pálit s meziplyny i dolů. To MT nedovede. Alespoň ne v sériovém provedení a je to ohromná škoda.

Honda 8/10, Yamaha 9/10 (díky charakteru motoru)

 

 

Šasi na silnici

Jestli mají tyhle motorky něcospolečného, pak je to ta ohromná pevnost, kterou z nich cítíte. To je jednoduše strašně dobrý, když máte pocit té festovnosti, protože z nich jde jistota. A když je jistota, může se jet rychle. V absolutním základu je Yamaha na tlumičích hodně poddajná – jasná snaha zalíbit se klasickému Evropanovi, který se musí potýkat se špatnými silnicemi a s rozbitými centry měst. Naštěstí pomoc je jednoduchá. Přední semiaktivní odpružení je kvalitní a plně nastavitelné přes budíky, stejně jako zadní tlumič, který je téměř stejný jako na R1.

MT reaguje na změny výborně a stačí pár kliknutí na řídítkách a najednou je mnohem tvrdší. Celou motorku to absolutně změní. Najednou je více soustředěná a klidnější v rychlostech, které se pokoušejí o vlastnictví řidičáku.

A CB? To je taky pořádný divočák! Není tak náchylný na zvedání předního kola, a i když z něj jasně cítíte chuť dělat bordel, je při jízdě výrazně klidnější už v základním nastavení. Mechanická přilnavost chytře postaveného šasi ohromná, a i když za námi na silnici zůstávají tlusté černé čáry, nikdy jsem neměl dojem jízdy na hraně.

CBčko neztratilo soustředěnost ani ve chvílích, kdy ve velkém náklonu trefíte díru. Plně nastavitelné vidlice BPF od Showy si s takovou situací umí poradit a reagují bezvadně. Jen zadní tlumič by mohl dávat větší podporu, má totiž tendenci zadek motorky přikrčit, když za ni v zatáčce pořádně vezmete. Na reakce semiaktivního odpružení u Yamahy ale konvenční setup Hondy jednoduše nemá. Tohle je budoucnost. A zatraceně dobrá!

Honda 8/10, Yamaha 9/10

 

 

Co když je vezmu na okruh?

Připravte se na uražené hlásiče náklonů u obou motorek. A to hned v prvním kole! Obě totiž dávají pocit nadvlády a jistoty – nic nemusíte hledat. Jsou tady pro vás hned. Jak už bylo řečeno, sériové nastavení je fajn při klidné jízdě, ale když chcete tlačit a půjde vám o časy na kolo, musí se odpružení upravit jak u Yamahy, tak i Hondy. CB je ale v sérii na okruhu o kousek klidnější, alespoň uprostřed zatáčky. Prvotní zatočení je rychlé, ale ne zbytečně zbrklé.

MT ale dokáže držet krok, jen na ní musíte být o trochu víc ve střehu. Pořád je tady ta divokost a chuť dělat neplechu, takže je jízda víc vzrušující, byť ani o chlup rychlejší. Tyhle motorky jsou vyrovnané i na závodním okruhu. Rekord tratě zajet neumí, ale na vhodném obutí s nebojácným pilotem umí potrápit i čistokrevné okruhovky. Víme to, protože jsme to vyzkoušeli a potom se tvářili tak šťastně jako holky v reklamách na slipové vložky.

Honda 8/10, Yamaha 7/10

 

 

Chci mačkat čudlíky

Honda je o pár let modernější a je to na ní znát. Tři motorové mapy s různými reakcemi motoru a jeden čistě uživatelský režim, nastavení motorové brzdy a několik stupňů kontroly trakce. A navíc ten brilantní systém rychloražení (ovšem jen ve verzi +, byť i ta je pořád o masivních sto tisíc levnější než SP).

Všechno je dobře dostupné, jasné a hlavně funkční. Tahejblátka tu nejsou otravná, nepřekážejí. Díky nim pojedete rychleji. Yamaha má kromě nastavitelné motorové brzdy také všechno, co je v dnešní době už zavedeným standardem. Nastavení jednotlivých módů je ale o fous snadnější a intuitivnější. Na Hondu bude asi méně zručný člověk ze začátku potřebovat příručku, u Yamahy tohle nehrozí. Zbytečný je režim motoru A, kde je reakce plynu zkrátka moc zbrklá a vyžaduje soustředění, aby jízda nebyla zbytečně uhrkaná.

Celý rok jsem strávil v režimu standard a neměl jsem potřebu u toho jakkoliv spekulovat. Hondě chybí tempomat, Yamaze zase quickshifter s podřazováním. Obě mají ABS, které nejde vypnout. Na CB je vyladěné o kousek lépe, ale velké rozdíly v brzdách nevidíme. Na obou motorkách jsou silné, předvídatelné a čitelné. Honda ale při prudkém brzdění rozbliká varovné blinkry, což na okruhu může ostatní trochu vyděsit. Měl by tady být nějaký „závodní“ režim, který by tohle potlačil. Podle nás je to totální ptákovina.

Honda 8/10, Yamaha 8/10

 

 

Nebudu z nich zlámaný?

Jsou to naháče, takže na nich fouká. Na Hondě o kousek víc, protože sedíte víc na motorce, a ne v ní. U Yamahy je účinnější obtékání větru kolem pilota, takže na delších cestách tolik neunavuje. Navíc je ten tempomat velká parádička.

Kdybych si měl vybrat motorku na dovolenou, musela by to být Yamaha, a to díky pohodlnějšímu posezu a širším řídítkům. CB je spíš motorka pro radost – kolem baráku a kousek dál. Dvěstě až třista kilometrů během neděle nebo každodenní cesty do práce. Na to je jako dělaná.

A občas si taky střihnout nějaký autodrom. MT dokáže uspokojit i většího chasníka (náš Somik má dva metry a byl na ní na dovče), CB je fyzicky menší a bude víc vyhovovat postavám do 185 cm. Obě jsou ale slušně pohodlné na to, co představují. Jestli chcete cestovat v klidu a pohodě, kupte si Gold Winga.

Honda 6/10, Yamaha 7/10

 

Verdikt

Tohle je těžký a jako u všeho záleží na úhlu pohledu. Viděno naší optikou (Motohouse nejsou Květy) – musí vyhrát MT-10SP. Líbí se nám, že Yamaha vzala soubor pravidel, roztrhala ho a udělala si to po svým. Z půlky naháč, z půlky supermoto a uprostřed toho fantastický motor z R1, který se může opřít o výborné semiaktivní odpružení Öhlins ERS. Je to mokrý sen všech divočáků, pro které je jízda po zadním smyslem života. Ale je o sto tisíc dražší než CB.

Honda je jiná – také veselá a rozjařená, ale přece jenom víc dospělá. S mnohem větší urputností se snaží být opravdovým super naháčem a daří se jí to. Silný motor, jisté šasi a chuť na kraviny. To všechno je zabalené do špičkové kvality a posypané navíc špetkou rozumu. A to se může spoustě lidí líbit. Nebudeme vám říkat, abyste si koupili tu anebo tu. Svezte se a poznáte to sami. Stačí pět minut, to vám garantujeme!

 

 


text: Karel Táborský, foto: Honza Karásek

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here