Než jsem se odhodlal k této zkoušce, přečetl jsem asi šest nebo sedm testů supersportů z poslední doby. Něco tady z Česka, jeden z Německa a jeden z Anglie. Ve všech se hrálo o to jediné, stejné, že moderní šestistovky jsou sice fajn, ale jízda na nich je mučení, protože jsou neuvěřitelně malinké

Svým způsobem tak trochu schizofrenní jednání. Jak dlouho se na trhu se sportovními motorkami řešil každý gram váhy a každý milimetr na rozměrech a teď, když se konečně ty motorky přiblížily ideálu, tak nám to přijde už moc na hraně a ostré. Jako bychom nevěděli, co vlastně chceme.

 

TEST: Suzuki GSX-R600 - 560 km na jeden zátah na vodě

Je šest hodin ráno

Proto jsem se rozhodl, že uskutečním tenhle test. Je šest hodin ráno, polovina uplakaného července, pomalu snídám a po prvním kafi se soukám do zaprášené kombinézy. Ano, ještě jsem ji letos na sobě neměl, ještě jsem na žádném supersportu neseděl. Navíc jsem přes zimu přibral 5 kilo (furt hniju na webu), a aby toho nebylo málo, tak jsem přestal cvičit. Takže jsem vlastně docela solidně sračičkovej, tedy přesně v tomto nejvhodnějším stavu pro dnešní test. Venku stojí nová GSX-R600, jeden z nejmenších supersportů na trhu, já na ni teď sednu a budu jezdit okolo baráku tak dlouho, dokud se mi nerozpadne prdel. Chci doopravdy vědět, co netrénovaný tělo vydrží, co je blbě a co jsou jen kecy v motorkových časopisech.

 

TEST: Suzuki GSX-R600 - 560 km na jeden zátah na vodě

Mezihra první – závodnická

Velice často čítávám, že tyhle motorky jsou určeny jen na okruh. A s tím tedy souhlasím! Chci to říct takhle zkraje, protože jsem tímto stavem posledních pár let dokonale fascinován. Jak blízko jsou produkční motorky „z krámu“ těm opravdu sportovním z nedělních televizních závodů… Pamatuju totiž doby, kdy se okruhové motorky stavěly ze skutečných cesťáků. A ty přestavby byly mnohdy až nesmyslně složité, motory se kutily ve všelijakých „všehoschopných“ dílnách a megadrahé pérování bylo sice nádherně pozlacené, ale ve spojitosti s neschopným podvozkem stejnak pendrek prospěšné.

Dnešní supersporty z krámu jsou najednou z ničeho nic lepší. Jsou superrychlé už ze své podstaty, a pokud si koupíte takovou motorku a chcete se bavit rychlým ježděním na okruhu, pak už opravdu nic moc přidávat nemusíte – jak s oblibou tvrdí jeden můj kamarád – ta motorka to zvládne sama. 20 % můžeš pak pokazit tím, že dáš blbý gumy, 75 % podílu na špatným času je neschopnost jezdce a jen 5 % bude za tím, když ti to nejde, hledej někde v motorce.

 

TEST: Suzuki GSX-R600 - 560 km na jeden zátah na vodě

Vyrážíme

Takže přesně na takové sportovní lehkonožce (187 kg pohotovostní váhy, 1385mm rozvor) vyrážím na středočeské silnice. V plánu nemám žádný výlet „za hory“, budu opravdu jen jezdit v okolí svého bydliště a pozorně pozorovat to, co s mou tělesnou schránkou provede.

Už první nasednutí je teda řádnej kopanec, to nebudu lhát. Nejvíc proti srsti mi přijde, jak podivně jsem skrčenej (179 cm postava). Je to křečovatý a nepřirozený. Omlouvám si to svou vrozenou neohrabaností a zvolna pokládám onen batoh bůčku na obě dosud nezatížené ruce. V tu chvíli mi proběhne hlavou: No, tohle asi moc dlouho trvat nebude…“

 

TEST: Suzuki GSX-R600 - 560 km na jeden zátah na voděTEST: Suzuki GSX-R600 - 560 km na jeden zátah na vodě

První rovinka, první polechtání plynu. Jedenáct tisíc otáček, dvanáct, čtrnáct, pak další kvalt a další, a než dojde na brždění, jsem jeden velkej pytel roztočený radosti a myslím úplně na všechno, jen ne na nějakou přiblblou bolest. Pokud máte v genech alespoň trochu závodnický krve, pak tohle je přesně ten moment, kdy na všechny ty strasti a „boleníčka“ všedního života zapomenete. Motor zpívá, motorkou prostupujou příjemný vibrace a vy letíte čistě a plynule vpřed.

Mám za sebou prvních sto dvacet kilometrů, na chvilku se otáčím i v Praze. Zatím zcela nejlepší na pohodlí byla cesta po dálnici, kde vám v rychlosti nad 120 km/h nadzvedne lehce tělo vítr a je to vlastně i docela příjemné. Navíc trvám na tom, že je lepší sedět na takhle tvrdší sedačce, protože ta se postupem dne pod zadkem neprosedí, i když sedínka tak trochu zcepení.

Stavím na první pumpě. Ač to motorka nevyžaduje, dávám benzín, protože mi je divný, že by si nic nevzala, jeli jsme přeci docela rychle. Průměr jen něco pod 7 litrů, možná by se dalo napsat, že spíš 6, to je na sportovní motorku hodně, HODNĚ dobré! Zkoumám i své tělesné opotřebení, překvapivě nejvíc mě bolí obě achilovky, asi mám nějak blbě zkroucený nohy, naopak stěžovat si nemůžu na ruce.

 

TEST: Suzuki GSX-R600 - 560 km na jeden zátah na vodě

Mezihra druhá – závodnická

Zkouším se rozpomenout, jaké vlastně mám osobní zkušenosti s dlouhými štrekami na podobných motorkách. První větší trip na sportovce, to byly asi závody v Německu, kam jsem tehdy jel na Hondě 945 Fireblade, což sice byla ve své době sportovní mašina, ale dnešním pohledem už spíš cesťák. A dál? Jasně, slavná cesta na otočku „Praha-Bratislava-Praha“ na KTM RC8, to jsem jel nedávno. Taky docela dobrej joke… Tam to tedy odnesly po pěti stech kilometrech hlavně ruce, bolely jako čert, tak zhruba od třístého kilometru jsem vlastně už jen ležel zapřenej o nádrž a dojížděl. Dlouho jsme o tom pak hovořili a tu zrychlenou únavu jsme připsali vibracím na té motorce, které dokáží jezdce utahat daleko efektivněji než samotný posez. No, a vůbec se pak už neptejte, jak se takovej dálniční trip na brumlavý KTM podepsal na její zadní Pirellce.

 

Dočkal jsem se oběda

Teď ale jedu na GSX-R600, což je trochu jinej stroj než ubručená KTM. Tělo si na „skrčený den“ docela zvyklo a s překvapením zjišťuju, že se mi jede vlastně lépe a lépe. Jasně, občas si při nějakým dojezdu do vesnice ulevím tím, že pustím řídítka a narovnám si hřbet, ale daří se mi jet hodně rovnoměrně a před obědem se můj denní trip zastavuje na 312 najetých kilometrech.

Zastavuju u Karla ve vesnici na oběd, spojíme to s focením a dobře tu vaří. Přesto mě ale napadá, že s tím žrádlem budu muset něco do budoucna udělat, to převalený panděro přes nádrž je vážně hodně špatně. Karel se mnou souhlasně pokyvuje a demonstrativně oba necháváme na talíři kousek nedojedené porce.

 

TEST: Suzuki GSX-R600 - 560 km na jeden zátah na vodě

Jezdíme po naší „testovací štrece“ a na dobře známém plácku hodnotíme skutečné vlastnosti malé GSX-R. Tahle nová má o 15 mm kratší rozvor, než měly staré, a je to znát hlavně v zatáčce. Pevný přední vidlice od Showy dávají jistotu ovladatelnosti, o síle čtyřpístku Bremba ani nemluvě. Ta motorka je jako hračka a tak se taky k ní chovejte. Jak snadné je dostat ji do otáček (0–140 km/h za 5 vteřin!!!), tak snadné je i ustlat si v oblouku na koleně. A ještě jeden grif: V jedné z našich foto-zatáček se nám během léta propadl asfalt a na litru už tenhle vingl čistě pod plynem neprojede. Na šestce jo, i když se trochu rozhoupe. I to je pro normální ježdění hodně silný argument.

 

Mezihra třetí – poslední

Po dalším nasednutí na tuhle motorku začínám vážně přemýšlet nad budoucností téhle kategorie. Sportovní motorky se šestistovkovým motorem. Co s nimi v době, kdy se všichni „papíroví superbikeři“ opájejí ciframi 180 koní a kontrolou trakce? Kdo si vlastně v budoucnosti koupí motorku téhle slabší kategorie?

Jako první mě napadá jedna, tradiční kategorie zákazníků. Samozřejmě přesně ti okruhoví nadšenci, o kterých už byla řeč. Kdo má okruhové dny jako zábavu a má všech pět pohromadě, ten už přeci dávno ví, že na šestce si den s uchem na zemi užijete daleko víc než na litru. Líp se na ní hledají limity, a co bychom si nalhávali, je to i levnější zábava (pneumatiky, benzín, spotřební materiál).

 

TEST: Suzuki GSX-R600 - 560 km na jeden zátah na vodě

Kdo dál je ovšem pro šestkový supersport zákazníkem? Probírám si to a přemítám a překvapivě mě napadá docela dost mých známých, kterým by právě tohle mohlo sedět. Motorka na volnou sobotu, pro radost. Nastartovat a nechat se unášet na vlně nekonečných otáček. Potrápit ten motor vyjížďkou, maličko se přitom zpotit a pak ji zas v klidu vyblbnutej vrátit do garáže. Ano, přesně takoví chlápci, kteří mají dneska třeba doma nějakou oprašovanou dvoutaktní dvěpade a vědí, že opravdová radost tkví právě v tom, když si motor při jízdě drásá hlasivky, a ne si jenom přede na volnoběh.

 

Na druhý den

Je po čtvrté hodině odpoledne a já končím s tímhle testem. Čím víc jedu, tím víc mě nic nebolí a do motorky víc a víc zapadám. Další najíždění kilometrů mi přijde zbytečné, protože jsem na ciferníku natočil něco přes 550 kilometrů a žádná děsivá pravda o tortuře se nedostavila.

„Možná zítra, až se to rozleží,“ říkám si trochu se zvrácenou nadějí. Jak všichni jistě víte, nejvíc to vždycky bolí až druhý den. Další den ráno tedy jedu do práce opět na stejné motorce a následuje vlastně ta samá procedura. Ráno nastartovat, okreska, dálnice a hups do města. Ano, ruce dnes trochu cítím, vážně hodně mě bolí lýtka (asi na tom fakt sedím blbě), víc než zadek mě ale bolí záda. Rozhodně to však není mučení, které by se nedalo nějak vydržet, a když tu bolístku hned zkraje dne namažu mastí z 12 000 otáček, je každá bolístka vlastně zapomenuta.

 

TEST: Suzuki GSX-R600 - 560 km na jeden zátah na vodě

Foto: Karel Táborský

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno