Abychom nedošli k nějaké mýlce hned na začátku, následující text si nebere za úkol nic jiného než zprostředkovat čtenáři pocity, které na něho čekají ve chvíli, když se rozhodne přesednout ze své normální motorky na nějaký ten scrambler nebo nějakou jinou „ne-motorku“ (obhájení pojmu v příloze) ze znovuobjevované kategorie heritage. A že se takových přestupů odehrává stále víc a víc, to je snad bez diskuse…

A protože to budou opravdu spíš kamarádské rady než prostý novinový článek, dovolím si čtenáři protentokrát tykat. Přijde mi to jak osobnější, tak i jako stravitelnější forma. Začněme u toho nejpodstatnějšího, tedy otázkou na tělo: „Jsi opravdu připravený na to, co tě čeká v nepohodlném „retro“ sedle? Nebude ti scházet rychlost, absolutní dokonalost, výbava? Dovedeš si přiznat, proč to vlastně hledáš?“

 

 

Jak si postupně řekneme, celá záležitost má několik úskalí. Nejpodstatnější ze všeho je do takové motorky nejdřív doopravdy dozrát. Paradoxně přitom vůbec nezáleží na tom, pořídíš-li si takovou mašinu jen jako módní doplněk, nebo zrovna sekerou osekáváš svůj dosavadní životní až na kost – jde o celkový pohled na věc. Je to totiž specifická kategorie. A jako taková si vyžaduje specifické lidi se specifickým přístupem.

 

Ano, „je to o klidu“

Příběh první a – podle toho, co nám už delší čas píšete – vůbec nejtypičtější příklad konverze ke stylu heritage… Jsi už patnáct roků motorkářem, vyzkoušel jsi naprosto všechno od supersportu po enduro, máš doma bestii se 170 PS a sbírku kapot, který jsi za ty léta rozvěšel po stromech, a pokutama bys taky mohl už tapetovat. Ale teď k tomu všemu přišlo dítě do baráku a ty tak nějak vzadu v hlavě začínáš cítit, že je nejvyšší čas trochu přibrzdit. Tedy si pořídit do garáže něco, nad čím manželka nebude lamentovat a ty na tom nebudeš za trotla, když se rozhodneš někde zaparkovat. Což, přiznejme si, má jistou logiku. Takže se rozhoupeš přesednout, protože si myslíš, že tě to vyklidní. Pravda, nebo lež? „Ouvej, ouvej,“ chce se mi to komentovat…

Sám na sobě ti ukážu, že kupovat si podobnou motorku s nadějí, že budeš najednou hodnej kluk, je jen lhaní si do kapsy. Rozuměj – nechci tě od tvého úmyslu odrazovat, jen upozorňuju, že tvoje představy se nemusejí protnout s realitou. Řeknu ti, jak jsem si to odžil pod svým vlastním zadkem já. „Ne-motorka“ je fajn, dokonce hrozně fajn. Je příjemná, jemňoučká, milá, ale…! První, k čemu zákonitě s najetými kilometry dospěješ, je skutečnost, že se za řídítky začneš tak trochu nudit.

 

A jak známo, kdo se nudí, ten začne dělat kraviny. A to doslova. Ostražitost padá k nule a pozornost se zaměřuje mimo tvou aktuální situaci. Přestáváš být „teď a tady“ a namísto koncentrovanýho samuraje drží řídítka rozkydlej strejda. To je první riziko, ze kterého když se probereš, čeká tě druhé, neméně nebezpečné – v hlavě se ti to úplně obrátí a začneš zkoušet, jak se ta ubohá motorčička s ocelovým rámem bude chovat, když ji trochu víc nakrmíš a zkusíš jet, jak jsi „tady v koutku“ jezdíval.

Otázka tedy zní – dá se nějak poznat, že už se člověk vyklidnil natolik, že mu adrenalin z jízdy na supersportu nebude za žádných okolností chybět? Na to samozřejmě žádná odměrka ani tabulka neexistujte, ale můžeš se třeba pozorovat při řízení auta. Když ti přejíždění z pruhu do pruhu začne připadat zbytečně rizikový a nad rychleji jedoucím kolegou jen mávneš rukou, aniž by ti cukala noha na plynu, nebo když se přistihneš, že se na dálnici už třicátý kilometr ploužíš za kamionem a je ti to tak nějak jedno, anebo dokonce se při pouštění chodců na přechodu začneš usmívat – tak asi nejspíš opravdu uzrál čas. Pokud se ti ale žádná z uvedených možností ještě nestala, pak ber heritage až jako druhou motorku, nebo ještě líp – nějaký rok posečkej. Však ono to přijde.

 

Ano, může to být i nebezpečné

Jak už bylo řečeno, buď tě pomalá jízda doslova ukolébá a ty zachrápneš nějakou dopravní situaci, anebo naopak v tobě bouchnou saze a ty začneš od „ne-motorky“ vyžadovat nesmysly, totiž naprosto stejné vlastnosti, jakými disponovala tvoje předchozí „absolutní motorka“.

Co následuje? Opět posloužím vlastní zkušeností. Zatáčka, která na litrovým Fazeru nebyla problémem ve 140 km/h na koleno a v čisté stopě, se na scrambleru stává naprosto ukázkovou pastí. Najedeš ji podvědomě, jak to děláš už roky, a uvnitř oblouku najednou zjistíš – ouha, no… a dojde ti, že ji nevykroužíš, protože se ta retro mrcha pod tebou už víc zlomit nedá. Následuje cesta minimálně do protisměru a já tímto zdravím řidiče Avie Furgon, kterému se určitě ještě dnes klepou zrcátka.

Zkrátka jsou tady trochu jiné předpoklady – delší rozvory, jiné profily pneumatik, mimo osu posazená pozice jezdce, moc se tu neřeší ideální rozložení váhy. S těmito nedostatky můžeš udělat jen jedno – přizpůsobit se jim. Vlastně se musíš učit jezdit úplně odznova. Co jde jednomu snadno, jinému může jít hůře. Jak to asi půjde tobě, co myslíš? Mimochodem, tohle se obecně moc nevykřikuje, ale já si to neodpustím – naprosto zapomeň na to, že ti nějaký zlatý vidle nebo podobná drahá kokotina udělá z tvýho – sice novýho, ale pořád jen koštěte – superbike. Neudělá. To jsou příběhy pro lamy a na silnici se nikdy při jízdě neodehrává nic jiného než fyzika (a to zkrátka nejde přečůrat).

 

Asi jsem tě teď nasral, protože, jak říkáš, kdybych viděl, jak ďábelsky se svým cafáčem brousíš zatáčky na Železnobrodsku nebo jak zvládáš na svý hodobóžový SCR polňačku za tatínkovou chalupou, tak bych přece nikdy nemohl napsat, že heritage motorky jsou všechny pelech. Ale počkej, já tě přece nesoudím. Jen se snažím předejít zklamání celé řady zrovna přesedajících, upozornit, že přestup z „absolutních“ motorek (jako třeba R1, Multistrada nebo S 1000 R) je otevírání nové komnaty a zcela jiná liga. Ne každý je navíc disponovaný pro poněkud specifické vlastnosti heritage světa.

 

Ano, ale proč zrovna sedmdesátky?

Proč se ty motorky tak moc podobají mašinám z filmů z období před osmdesátými lety? Tohle je téma, které mi zaměstnává hlavu už pěkně dlouho. Proč se tolik lidí obrací k něčemu, co už dávno bylo a svět je o čtyři dekády dál? Tady nejde jen o pár jedinců. Pozorujeme proměnu půlky planety.

Nejjednodušším vysvětlením je vzpomínkový optimismus. Základy estetického vnímání jsou u každého jedince pokládány v jeho telecích letech, a tak – pokud jde o motorky – byly tehdejší vlhké sny dnešních čtyřicátníků a padesátníků přesně takové, jak vypadá Yamaha SR 400 nebo Fantic Caballero. Napříč Evropou seděli jsme přikovaní v kinech a s otevřenýma hubama civěli na ty báječné motocyklové honičky Buda Spencera s Terencem Hillem. Byli jsme malí, ovšemže bezstarostní a fantazie nám žhavila naplno, takže jsme neměli problém z filmového plátna dokonce i cítit, jak krásně taková motorka voní.

Dnešní heritage vlna není nic jiného než návrat k tehdejší bezstarostnosti – konečně možnost mít to všechno zpátky. Zase mít hustou ofinu a čistou duši, s pistolí z klacku válet se v trávě a spolu s Budem a Terencem umět rozlišit, kdo je dobrák, kdo padouch a komu zasadit dobře míněnou ránu pěstí. Tak opravdově, bez fejků a elektronických úprav – plesk, plác. Být zase jednoznačně na správné straně, bez hypotéky a zkaženého žaludku, být sám sebou a za zády mít partu těch nejvěrnějších kamarádů, kteří nezklamou ani poté, co skončily závěrečné titulky.

 

Tohle samozřejmě není jediné vysvětlení, proč za řídítky „ne-motorek“ potkáváme spousty kluků a konečně i holek, kterým sotva oschnuly řidičáky a pro něž je styl retroʼ70 zároveň i způsobem vyjádření sebe sama. Co vlastně hledají? A co za tím vším stojí? Sociologicko-ekonomicko-historický rozbor je nad možnosti tohoto článku i autora, ale malou vsuvku si neodpustím. Zmíněné vědy totiž přirovnávají současný stav západní společnosti k hokejce. Vědecký rozvoj, vývoj populace, přetváření krajiny a mezilidské vztahy, to všechno se vyvíjelo během posledních dvou set let sice hekticky, ale více méně lineárně a především pevně vzhůru.

Kolem roku 1980 ovšem přišel zlom přesně tak markantní, jako je přechod rovné části hokejky v tu zahnutou. Příčinou zlomu byly nové technologie. Díky nim se změnily životní podmínky, společenské vazby, komunikace a v důsledku toho celá naše civilizace. Neustále musíme něco zaplňovat (třeba i jen blbý Facebook), nastavovat (palivový mapy na motorce), neustále jsme pod drobnohledem kamer, čidel a satelitů, a přitom stále více jeden od druhého odtržení.

Možná proto se teď řada forem vizuálních, hudebních i performativních umění, včetně designu motorek, vrací do doby právě někam před bod zlomu označený rokem 1980. Ohlížíme se zpátky. Podvědomě se snažíme o návrat do stabilního světa, kterému se dalo rozumět, o návrat k věcem nemajícím punc děsivé technologické spirály, po níž se jedinec z masa a kostí řítí do chladu nelidské iBudoucnosti.

 


slovníček a co je:  Ne-motorka

Tento výraz není projevem žádného pohrdání tímto segmentem motorek a není to ani „čistě rozlišovací označení“. Je to však pojem chirurgicky přesný, protože je odvozený od slova nemotorný, kterýžto nejlépe vyjadřuje jízdní vlastnosti motorek této kategorie.

Nejsou to tedy o nic méně motorky než kterékoli jiné. Jsou jen jaksi z podstaty v přímém protikladu k motorkám dotaženým výrobci až k nadpozemské dokonalosti, po které jsme v uplynulé době tak toužili…


 

 

Ano, zpátky na zem

To je další důvod oblíbenosti světa jménem heritage – něco měnit vlastníma rukama, mít na svůj život svůj vliv. Za dobu, po kterou se motorkama zaobírám, snad nepamatuju takhle kreativní období. Je to vlastně úžasný! Sériovost dospěla k vrcholu technologických možností, ovšem stala se tak neosobní, že je potřeba ten monument dokonalosti rozbít na co nejmenší kousky.

Proto heritage staví na originalitě a mimo jiné i na tom, že díky „práci“ máš ke svému stroji taky nějaký vztah, a není to jen objekt nejběžnější spotřeby. Jasně, můžeš říct, že tvá motorka je skoro stejná jako ta Márquezova. Fajn. Ale brada mi doopravdy spadne, když někdo řekneš „moje motorka“, to je tahle moje hlava a tyhle moje ruce. Moje motorka, to jsem já! Oba asi cítíme ten rozdíl…

A hodně se mi líbí i finanční nenáročnost, kterou heritagefans taky často argumentují. Opět ze života: Máš doma dejme tomu litrového naháče, nejsi žádný palič, ale dvakrát za rok se pro radost svezeš na okruhovém dni, jednou za měsíc s kamarádama dejme tomu na Buchláky a řekněme do roka vždycky jedna normální dovolaná. Zkrátka to nejběžnější užití. Co to znamená pro rodinný rozpočet? Na stranu si musíš dát peníze tak na dvoje gumy do roka, benzinu propálíš taky celkem dost, vysoká pojistka a taky potřebuješ něco jako kombinézu a fortelnou helmu – podtrženo, sečteno se všema nezbytnýma provozníma nákladama nebude na rok stačit padesát!

Naproti tomu „ne-motorka“ je v tomhle k tobě (i vašemu rodinnému rozpočtu) daleko vstřícnější. Dokonce můžeš jezdit, i pokud máš peněz daleko míň. Gumy s vyšším profilem vydrží i několik sezon, řetěz těch padesát koní výkonu taky nevytahá za týden, spotřeba je pod pět litrů na sto, a když jsi hodně „opravdovej“, k jízdě ti postačí i škopek a bunda made in strejdova garáž.

 

Zdá se mi proto, že heritage je především otevřená náruč motocyklismu pro co největší rodinu lidí. Navíc nezapomeňme na početnou skupinu patologických kutilů, které cokoli zajímá pouze až tehdy, když jsou schopní si to sami vyrobit (nejlíp za pět korun padesát doma) a můžou zapojit vlastní nadšení a místní úžasnou schopnost „já už si ňák pomůžu“. Zkrátka prostor pro lidskou kreativitu s vizuálním výsledkem. Hodnoceno kdekoli na stupnici 1 až k 10.

A jsme u poslední, také trochu skrývané záludnosti heritage světa – skuteční veteráni a motorky z nich vyrobené. Ono je to hezký. Vyjadřuje to tvůj vztah k pevným hodnotám. Ale má to i svoje proti. Musíš počítat s vrtošivostí starého stroje, s vyšším výskytem poruch a spoustou drobných nedostatků (pro představu si přečti na str. 96 cestopis). A to taky není pro každého. Často se víc montuje, než jezdí! Samozřejmě od starých motorek neodrazuju, ale musíš sám zvážit, jak velké jsou tvé technické dovednosti a především tvá trpělivost. Ono jezdit s každou nepříjemnou drobností do servisu za 650 Kč za půlhodinu, to je vážně dost drahá sranda. A každodenní cesta do práce nebo dovolená na podobné motorce se může velmi snadno proměnit v utrpení.

… uuffff, a už vážně končím, to bylo dneska ale povídání…

 

Verdikt

Víš sám, jak to chodí. Kdyby byl celý svět proti a kolem tvojí touhy vystavěl berlínskou zeď racionálních argumentů, ty jsi stejně předem ztracený a uděláš cokoli, aby byla ta „ne-motorka“ tvá. Chtěl jsem tě jen trochu připravit na to, co tě čeká. Protože tady do toho jdeš zcela naostro…

Zároveň je to dnes už kategorie v podstatě mainstreamová, a to by tě taky nemělo odradit. Proudí tudy do světa motorek nové tváře a ty s sebou přinášejí (kromě peněz) i nový pohled na věc a nová očekávání. Tedy se nacházíme v situaci, na jejímž základě se výrobci snaží předpovědět naši motorkářskou budoucnost, a zároveň v situaci, kdy tato kategorie reprezentuje svět motorek i pro nemotorkářské „publikum“. A tak najednou vídáme heritage motorky ve filmech, v reklamách na výrobky s motorkama nesouvisející, v klipech a vůbec kdekoli, kde kreativci potřebují stylovou kulisu „dnešních“ dní – což je samozřejmě pro tuto scénu předzvěst dřívějšího či pozdějšího úpadku. Ale to je zas věcí módy a vkusu, a to bychom tu už mohli být spolu vážně do nekonečna.

 


text: Honza Karásek feat. Jiří Jaroš, foto: redakce, BMW, DUCATI

6 KOMENTÁŘE

  1. Paradne vystizeno. Libi se mi tyhle jednoduchy retro motorky, ale presne kvuli jizdnim vlastnostem to bude max druha motorka v moji garazi. Na druhou stranu me uz unavuje internet plnej vystajlovanejch typku a typek, ktery vypadaj uzasne in a nezavisle na svoji retro masine. Jak by v tech hadrech asi vypadali po nejaky delsi strece ve sviznejsim tempu, nez dovoli mesto a v ne uplne slunickovym pocasi? Asi by se tim na siti moc nechlubili:)

  2. Parádní článek ve kterém jsem se našel .. Minulý týden v Brně na Výstavišti,jsem se přistihl,že koukám na ty moderní přetechnizované mašiny,které vypadají samozřejmě dobře,ale při pohledu na ně mám pocit,že stojím před Vetřelcem .. Spíš mě oslovilo něco z dávné doby .. dva analogového budíky,jedno světlo,silný odkrytý motor kdy je vidět síla motoru a zároveň lehkost a vzdušnost staré dobré mašiny z časů kdy bylo všechno tak jak mělo být,bylo to čitelné,prostě v pořádku … Hm … moc díky za článek !

  3. Pravda pravdouci. Koupil jsem si v 2015 HD street bob za 414000,- za dva roky dalsich 100000,- na doplncich abych zjistil ze ta motorka se stejne bude kroutit jak psi vino,brzdit to taky nebude a ze to vlastne fak neni nic pro 40catnika meho razeni. Vysledek je ten ze s prodelkem cca 250000,- po trech sezonach a 24000km pujde HD do sveta a zpet si poridim neco z dnesni doby. . . KTM 1290 super adventure.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno