Nahlédnout, jak rychle se svět mění, bývá někdy až trochu teskně bolestivé. Postavili jsme náš šest let starý redakční Fazer proti nejnovější Kawě. A ejhle, změnilo se takřka vše…
Sportovní cesťáky postavené na platformě velkých nakedů jsou podle mě nejzábavnějším a zároveň i nejpraktičtějším kompromisem. Právě s nimi totiž můžete blbnout na okresce za barákem, při jednom objet s plnou batožinou celý svět, a když si trochu přitvrdíte (několika kliknutími) podvozek, proderete se bez ztráty kytičky i ostrým okruhovým dnem.
To mě baví. Vědět, že se za jedny peníze můžu zajíkat pár vteřin rychlostí a zároveň nerušeně ševelit na šestku klidně celý dny. I proto jsem si Fazera vybral jako svůj personal bike – protože jsem mu rozuměl. Byl proti své tehdejší konkurenci pořád syrově čitelný, poctivě železný a co bych lhal, pořád s tak dráždivým superbikovým rodokmenem z eRjedničky…
A teď bác. Stojím vedle nové Kawasaki Z1000SX a Fazer mi najednou přijde úplně jak z jiný planety. Ve srovnání s motorkou dneška už je neotesaný, těžkopádný, a jako by vším neuvěřitelně plýtval. Uplynulo pouhých sedm let a i v tak těsně definovaném segmentu, jako jsou kapotované naháče, je zase všechno jinak. Nová Kawa je maličká, energická a koně se jí z výfuku sypou s lehkostí plyšových hraček. Má vůbec význam tady vymýšlet nějaké srovnání?
Svět plný čísel
Jako rozhodně nemá cenu nějak zvlášť mudrovat, v čem ta změna vězí. Zkrátka za těch šest let (berme to jako výměnu jedné motocyklové generace) přišli konstruktéři definitivně na to, že je potřeba dělat motorky kratší a hmotu takzvaně „centralizovat“ – tedy ji dotlačit co nejblíže ke středu motorky (těžišti), aby jezdec nemusel v jízdě přemáhat žádné nežádoucí síly. Vyjádřit to lze i číselně: Fazer měl rozvor 1460 mm, Kawa už jen 1445 mm. Ano, rozhodují maličkosti.
Poznáte to ale ihned po prvním přesednutí ze sedla do sedla. Na Yamaze sedíte jakoby nahoře nad motorkou, při ovládání musíte najít ten správný grif, jak si v zatáčkách maličko vysedat a správně se předklánět k zatížení předního kola. U Kawasaki do motorky zapadnete, nemáte se kam tělem uhnout a jedině tahle jedna předurčená pozice je tou správnou. Yamahu musíte umět řídit, Kawa jede sama…
Je to takhle na místě ohromně zajímavé srovnání. Třeba na okruhovém dnu. Z1000SX dává jistotu, jedete podvědomě sami hrozně brzy na okraji, zatímco Fazer se musí se svým jezdcem trochu sžít a rozkoukat. Ptám se Carlose na jeho názor na podvozky a hlavně základní jízdní vlastnosti. I on vyzkoušel obě, a může tedy srovnávat: „Kawa je představitel moderní motorky, kterou nemusíš do ničeho tlačit. Jezdí nezáludně a s ohromnou jistotou. Cítíš z ní pevnost, kterou
Fazer při přímém porovnání nemá. Řídítka jsou mnohem klidnější, dokonce i při tvrdý akceleraci na nedokonalém povrchu. Yamaha nemá tu sebejistotu, i když pocitově je na předním kole mnohem víc váhy. Není to taky takovej janek, když dostaneš chuť blbnout. Na zadní se Fazerovi moc nechce, Zedko je hravější. Abys Yamahu vyždímal, musíš jí dát otáčky – potom letí jako splašená a dává vzpomenout na R1, kterou svíráš mezi nohama. Je to hodně povedená motorka, ve svý době vlastně prakticky bez konkurence. V porovnání s novou Kawou ale už ukazuje svoje stáří, a to je tenhle Fazer ve výjimečně dobrým stavu. Jenom tu ukazuje na fakt, že se není potřeba bát ojetiny s nájezdem kolem čtyřiceti tisíc. Když má správnou péči a citlivý ruce, vydrží toho ještě o hodně víc.“
Drnkot velkých motorů
Další věc, kterou mám na těchhle motorkách rád, je jejich výkonový projev. A to ani ne tak kvůli špičce, jako spíš kvůli spodku. Litr má zkrátka „dno“. Už někde od 2500 otáček máte k dispozici zhruba 70 % točivého momentu motoru (z cca 110 Nm na špičce) a naprosto hladkou a bezpropastnou křivku. To je jako velká bomba, protože právě tohle vám dovolí jet v klidu a pomalu! A to se mi nesmějte, myslím to vážně. Kdo chce mít motorku i k cestování, ten právě tohle ocení strašně moc – nemuset se prospojkovávat každou vesnicí a donekonečna přemýšlet, kterou tam mám mít vlastně zařazenou rychlost a jak nenechat spadnout otáčky.
Čtyřhrnkový litr (teď mluvím o všech) je na tohle zkrátka super. Navíc kdykoli v případě potřeby otočíte heftem, ono vás to snadno vystřelí dopředu. Čímž se dá zas předejít řadě nebezpečných momentů, protože staré moudro říká, že na motorce je vždycky přeci lepší být před nebezpečím než za ním…
A která z námi testovaných motorek nakonec jela víc? Tady bude srovnání opět hodně subjektivní. Fazer na 48 000 km už má hutný vyřvaný zvuk, takže zvukový efekt u full-gas je určitě urputnější. Z1000SX působí navenek jako elektrickej had, ta síla je tam schovaná. Motorka spíš jen šustí, než že by nějak vrčela. Jinak co se týče naměřených hodnot, ty jsou tak nějak standardní, na dálničních 140 km/h z nuly zrychlují obě motorky standardně okolo 6 vteřin, v elasticitě (60–140 km/h) nám přišla Kawa maličko chtivější.
Důležitá je pro mnoho lidí otázka spotřeby. A tady ouvej… Pokud nacházíme na litrových motorech jen samé superlativy, pak u pumpy veškerá rozjařilost končí. Fazer se za těch šest let pěkně rozpapal a není problém při trochu svižnější jízdě atakovat i průměrnou 10litrovou hranici. Kawa byla při testu ještě poměrně hodná, ale když jsme ji otevřeli, taky si sedmičku vzala!
Cestování jako takové
To jsme ale pořád u srovnání nejzákladnějších vlastností, které vlastně dostanete k dispozici u jakéhokoli naháče. Jenže my jsme vybrali právě tyhle dva, protože nám šlo o ten cestovatelský kompromis, že to jako jsou pořád ty superbiky, na kterých se ale dá užít si i dovolený.
Takže téma cestování a pohodlí: Jak jsem na začátku nadhodil, Fazer jako stroj starší koncepce z dnešního pohledu až jakoby „plýtval prostorem“. Máte všude dost místa, nádrž je široká mezi koleny, řídítka mocný, sedlo i stupačky prostorné, totéž platí o spolujezdci. Těší mě pevné sedlo, které se neprosedí, a vibrace se v pogumovaných stupačkách projevují jen minimální. Tahle uvolněnost umožňuje během jízdy občasnou změnu jízdní pozice, což je z pohledu větší porce kilometrů určitě vítané, ulevíte si.
Kawa má lepší jízdní vlastnosti, což se důležitou měrou zaslouží o to, že se jezdec dlouhou cestou tak snadno neunaví. Což je hodně důležité. Bohužel ale, jak jsme si již řekli, je to vykoupeno celkovým zmenšením rozměrů. A tady se musíte rozmyslet!
Základní posez sice super, ale velice brzo zjistíte, že se vám tak trošku nevejdou nohy na stupačky, že spolujezdec visí tak nějak v luftě na takové štangli a že jste tou motorkou vlastně jakoby spoutáni. Je to podstatný rozdíl a rozhodně je to cítit. Z1000SX ale umí navíc nastavitelné plexi (jednoduchým manuálním úkonem do čtyř pozic), což chválíme, hodně moc se nám líbily i lehce vycvakávací kufry, které jednoduše z motorky sundáte, když se vám zachce někde přespat. Třeba v hotelovém pokoji nebo u kamarádky.
Verdikt
Rozhodně si myslím, že existují dva druhy motorkářů – a podle toho se rozhodne. Ti, co mají rádi moderní technologie, a ti, kteří se jim snaží vyhnout. Nová Kawa nabízí jako novinku pro rok 2014 třístupňovou kontrolu trakce, dvě palivové mapy (Full, Low), kontrolku ECO, indikátor zařazené rychlosti, plně nastavitelný podvozek nově s tvrdší zadní pružinou v tlumiči a radiální monobloky Tokico, které se zakousnou tak, že bych řekl, že u téhle motorky by mělo být ABS povinností (je příplatkové).
Oproti tomu Fazer osloví ty, kteří těmhle všem hejblatům nevěří. Startér, vstřikování na přístrojovce, otáčkoměr a palivoměr, abyste viděli, jak moc se tyto dvě stupnice vzájemně nenávidí. A víc už nic moc. Nastavitelný podvozek ano, ale není tu to chytré štelovací kolečko pod sedlem jako u Kawy. A ABS je tu taky v příplatku, ale ty čtyřpístky si o něj až tak urputně neříkají.
Je mezi nimi zhruba sedm let a přeci jsou od sebe tak vzdálené. Litrového Fazera už seženete jen ve výprodejích, Z1000SX je typ motorky, které patří budoucnost. Přinejmenším na dalších sedm let. Anebo to tentokráte bude ještě rychlejší?
Foto: Carlos Táborský
