Přízviskem GT se odjakživa označovaly auta i motorky, kterým, ač oplývaly sportovními vlastnostmi, nechyběla ani schopnost urazit nějakou tu delší vzdálenost v odpovídajícím jízdním komfortu. Jedním z představitelů této třídy je i Shiver GT
Hned ze začátku se určitě sluší říct, že model GT není nějakým výrazným upgradem původního Shivera. Když se mrknete na technické údaje a pořádně si celou motorku prolezete, moc odlišností nenajdete.
Rám, celý podvozek i motor jsou naprosto identické. Jediným podstatným rozdílem je tedy přední polokapotáž a klín pod motorem. Z jedné strany není tedy moc co chválit (rozdíly v technice skoro žádný), ale jak jsem se už párkrát v minulosti přesvědčil, i malinkatá drobnost někdy dokáže změnit celkový pohled na motorku a při jízdě na ní máte dost odlišný zážitek. Tady takový „víc cestovní“, nebo jak to říct…
Podle mého názoru je to tím, že k motorce s polokapotáží prostě přistupujete hned od začátku jinak než k věci s agresivní street maskou. Tzn. že vaše první myšlenka není odjezd po zadním kole a ostatní vylomeniny, ale poněkud klidnější jízda, která nemusí být jen po zakroucených okreskách a městě, ale i po rychlých silnicích první třídy a dálnicích.
Kromě toho funkční polokapotáž na naháči s širokými řidítky dává zapomenout na unavené krční svaly a vytahaná zápěstí, což jsou věci na každém streetu běžné. A to bude právě druhý důvod, proč z takhle upravené motorky máte úplně jiné jízdní zážitky.
Pár vzpomínek
Když si vzpomenu na náš první test Shivera někdy před rokem a půl, kdy jsme ho ještě rovnou šoupli do konfrontace s japonskými naháči střední třídy, vytane mi na mysli pár věcí, které mi byly po pár kilometrech jasné. Zaprvé – ač je Shiver svým designem agresivním streetbikem, jeho jízdní pozice je pozoruhodně prostorná, až by se dalo říct cestovní. Především co se týče polohy stupaček.
Druhou věcí, které jsem si všiml, byl jeho jízdní projev. Opět byste čekali divokou charakteristiku motoru, ostré řízení a extrémně tuhé zavěšení. Jenže ouha, ono to je trochu jinak. Motor má sice na režim Sport možná až moc ostrou odezvu na plyn, ale není to bůhvíjaký divočák. O celém podvozku, potažmo pérování, se nedá říct, že by bylo úplně laděno do cestovna, ale při ostré jízdě poměrně snadno najdete jeho limity a na nahánění supersportů opravdu není stavěný. Jak to tedy bude ve skutečnosti s verzí GT?
Skutečnost
Shiver se mi po designové stránce vždycky moc líbil, a to samé platí i o „gétéčku“. Přimontováním polokapoty na naháče vznikne často věc, kterou je těžké někam zařadit, a kromě toho ani maska většinou opticky neladí se zbytkem motorky.
U Aprilie si ale viditelně dali záležet a Shiver GT vypadá, jako kdyby byl hned vytvořen jako motorka s polokapotáží, která tvarově krásně navazuje na nádrž. Není to, jako když se kouknete na osm let starýho Horneta S, kterej vypadal, jako kdyby tam tu masku někdo namontoval omylem.
Líbí se mi i světlo a prolisy na stranách. Jak si asi všimnete z fotek, tak naše testovačka byla vybavena některými doplňkovými díly. Konkrétně se jednalo o ABS, dvojici koncovek Akrapovič a padací protektory R&G Racing.
První věcí, kterou jsem udělal, když jsem si Shivera přebral, byla demontáž homologačních tlumivek z těch krásných koncovek. Ať si holka pěkně zpívá, když má takový parádní hlasivky. V duchu hesla „bordel every day“, vyrážím hnedka vstříc pražské džungli. Široká řidítka dávají skvělý pocit kontroly nad celou motorkou a jejich tvar i výška jsou přesně takové, jak si přeju.
Sedlo ve spojení se stupačkami poskytuje velké množství prostoru i hodně vysokým jezdcům a ani ti, myslím si, nebudou trpět nadměrně ohnutými koleny. Ovladatelnost mezi auty a v menších rychlostech je příjemná, jen se mi nezdála tak intuitivní, což bych připsal na vrub celkovému těžišti, které není úplně nejníž.
Díky sedlu, které je o trochu výš než třeba u FZ6 nebo Horneta, máte dobrý přehled o situaci, menší postavy ale nedosáhnou tak jistě na zem. Přepínačem na řidítku lze volit ze tří palivových map, které se liší jak maximálním výkonem a jeho průběhem, tak celkovou odezvou na pohyb plynové rukojeti. Ve městě velmi brzy pochopíte, že volba Sport nebude úplně to pravé, protože reakce na plyn je dost necitlivá, především okolo 4000 ot./min. Mně osobně ve městě víc vyhovovala prostřední mapa.
Dost ale bylo města! Lepší sbalit svých pár švestek a vyrazit po okreskách na výlet. Schválně si vybírám trasu sice často zakroucenou, ale ne s tak kvalitním povrchem, a říkám si, že se nebudu moc flákat. Shiver nabírá tempo a po rovnějších úsecích si spokojeně přede z otevřených výfuků. Ochrana před větrem sice není taková, jakou poskytují velké cesťáky, ale i mně (přes 180 cm) to bohatě stačí.
Po prvním rychlejším sledu zatáček, kdy se snažím trochu tlačit na pilu, je mi jasný, že to není úplně ono. Nejde říct, že by se na něm nedalo jet svižně, ale cítíte z něj, že se mu to nelíbí, a to vám moc důvěry nedodává. Motor pouští výkon na zadní kolo takovým nepředvídatelným způsobem, což mezi vámi a motorkou vytváří určitou bariéru. Podobné je to s podvozkem, který nereaguje při ostré jízdě tak citlivě, jak bych si představoval, čímž jsme zase u té důvěry v to, co si můžete ještě dovolit.
Pérování je tuhé, ale jako by nefungovalo jeho propojení s rámem a následně s vámi jako pilotem. Zbytek výletu už jedu pohodověji, nikam nespěchám a motorka je příjemnější. Hmm, a jak to najednou jde všechno líp, i já si to užívám víc ovšem jen do doby, kdy musím zastavit na benzince. Spotřeba, která se při svižnější jízdě hýbe okolo sedmi litrů, vysaje šestnáctilitrovou nádrž stejně, jako když po celonoční pařbě popadnete půl litr vody. Dva až tři litry v nádrži navíc by neškodily, čímž by se ze Shivera stalo plnohodnotnější GT.
Finále
Zkusím teď trochu navázat na menší dumku na začátku celého článku, kde jsem se vracel k prvnímu testu Shivera. Moc mi k sobě prostě nepasoval agresivní design pouličního rváče a celkové jízdní vlastnosti.
Ve verzi GT mi to ale už do sebe zapadá lépe. Shiver GT je dobrá motorka pro každý den, se kterou zvládnete cesty do práce, krátké vyjížďky, výlety i nějakou dovolenou. Jeho univerzálnost je jeho nejsilnější vlastnost. Kromě toho je to podle mého názoru jedna z nejhezčích motorek ve své kategorii. Je tu ale i druhá strana mince v podobě nevychytaného elektronického ovládání a trochu necitlivého podvozku, kterému nějak nemůžu a nemůžu uvěřit. To mě mrzí, protože to ten hodně povedený základ zbytečně sráží dolů.
Foto: Jan Somerauer
