Čím to je, že se Harley-Davidsonu poslední dobou u nás tak daří? Je Sportster opravdovým Harlejem? Odpovědi na obě tyto otázky hledejte v testu H-D Sportster 1200 Custom
Tak jako se kdysi kolem Ferrari Dyno nesl pohrdavý mrak, že to vlastně není žádné Ferrari, tak i o řadě Sportster občas slyšíme, že to prostě není ten pravý Harley-Davidson.O italském sporťáku spekulovat nehodlám, ale k XLům vám rovnou řeknu, že všechny ty negativní plky jsou nesmysl.
Už samotné nastartování s tradičním zvukovým doprovodem, který nedokážu k ničemu přirovnat, je jasnou odpovědí. Motorka se celá rozklepe jako ratlík a motor vydává zvuk, který si prostě s ničím jiným nespletete. Ať se konkurence snaží, jak chce, tohle napodobit nejde.
A Custom jde ještě dál. Odhodil nádrž „burák“, která je pro Sportstery tak tradiční, nasadil podlouhlou sedmnáctilitrovou kapku, širší řídítka, dvousedlo, hluboký zadní blatník a hned jako by byl mnohem dospělejší motorkou více připomínající třeba Softaily. Ač je XL1200C veden jako novinka roku 2011, stalo se tomu tak už v roce 2004, i když pak se na pár let velký Custom vytratil.
Ale zákazník si ho žádal, a tak se objevil znovu. Tentokrát upustil od úzkého předního 21″ kola a zkusil to s balonovitou pneumatikou Michelin Scorcher o rozměrech 130/90 obutou na 16palcovém ráfku. A tah to byl rozhodně vydařený. Celá motorka na první pohled působí mohutným a majestátním dojmem, i když samozřejmě, pokud se na ni posadí dvoumetrový medvěd, vypadá to trochu směšně.
Přece jen co do šíře a především délky je Sportster pořád „malým“ cruiserem. Nejlépe to osvětluje porovnání rozvorů – XL1200C Custom 1520 mm vs. Fat Boy 1635 mm.
Výhoda i nevýhoda
Na první pohled se tato „fyzická indispozice“ může zdát pro Sportstera značnou nevýhodou, ale pokud se zamyslíte nad důvodem existence této řady, dojde vám, že to má i svou druhou stranu mince. Řada XL kdysi vznikla jako konkurence evropským sportovním motorkám (chápejte, že v 60. letech ještě RSV4 svět nebrázdilo) a dodnes se dá považovat za nejovladatelnější čopr/cruiser na trhu.
Tam, kde se s velkou motorkou poklidně ploužíte krajinou, nebo se srdnatě rvete ve vyšších rychlostech, dovolí vám tento stroj slušně svižnou jízdu s rychlým překlápěním z jedné zatáčky do druhé. Může za to nejen kratší rozvor, ale také nízko položené těžiště a poměrně strmý úhel hlavy řízení. Škoda jen, že stupačky jsou tak nízko, a pokud si je dovolíte zlehka ohnout, brzy uslyšíte zvuk drhnoucích výfuků.
Ruku v ruce se zmiňovanou mrštností jde také motor. Ano, stále je to OHV se svým specifickým chováním a zvukem, stále je to velký dvouválec bez sportovních ambicí, ale oproti Twin Camu se mnohem ochotněji vytáčí a největší radost s ním zažijete nad hranicí tří tisíc otáček (vzhledem k nepřítomnosti otáčkoměru berte jako odhad). Není z něj cítit ta velká setrvačná hmota a díky tomu je mu příjemné jezdit ve vyšším spektru toček. Klidně si motor Evolution 1200 dovedu představit i v jiném typu motorky, třeba nějakém tom café raceru.
Takže ano, chová se jinak než velké Harley-Davidsony, ale po otočení klíčku ve spínačce pod krkem řízení se zase ocitnete v tom kouzelném světě amerických muscle. Jediný problém může nastat, pokud (stejně jako já) nepatříte mezi právě standardně stavěné postavy. Jste-li menší, než je obvyklé, nemáte stres, ale pokud naopak měříte nad 190 cm, bude vám Custom prostě malý a paradoxně pocitově menší než opticky menší Nightster, který ale nemá stupačky vpředu, a tak vám díky tomu dovolí uvolněnější pozici.
Ano, či ne?
Ptáte-li se mě, jestli by pro mě byl Custom adeptem do garáže, řeknu vám upřímně, že ne. Výše uvedené velikostní problémy mi na něm nedovolují ujet větší vzdálenosti v kuse (po 200 km za den jsem rozlámanej) a taky se přiznám, že mám raději „klasické“ Sportstery s nádrží burák. Takže raději Nightstera, nebo ještě lépe XR1200. Ovšem jsem celkem rád, že před otázku výběru z této řady nejsem postaven. Nevěděl bych. Sportstery mám totiž rád, jejich motor i hravost mě baví.
A ještě něco vám řeknu. Tahle motorka má obrovskou výhodu, ona totiž téměř nemá konkurenci. Většina ostatních výrobců se vydala cestou cca osmistovka a pak nad půllitr, a pokud si projedete kompletní nabídku, tak mezi čopry/cruisery v objemu 1000–1400 cm3 najdete kromě V-Roda pouze Hondu VT1300CX, Yamahu XVS1300A a Moto Guzzi California. A ty, jak sami uznáte, hrají všechny na jinou notu než Sportster. A mimoto jsou všechny dražší. Ta nová taktika se H-D prostě vyplácí.
Historie Sportsterů
*První motocykl s označením XL se v nabídce H-D objevil v roce 1957 jako náhrada dosavadního modelu K. Zvláštní je, že během 54 let, po které se nepřetržitě vyrábí, neprošel mockrát změnou motoru, jak je tomu obvyklé u ostatních modelových řad Harleje.
*Do roku 1986 v něm tepal motor Ironhead, aby ho pak vystřídal Evolution, který je zde dodnes. To samozřejmě neznamená, že by se Sportster neměnil. Výčet inovací vydá na několik stránek, a to včetně změny objemu (tedy u většího motoru, malý je od počátku 883ka). Modelová řada se vždy přizpůsobovala aktuální módě a zároveň se snažila být finančně dostupnou vstupenkou do světa H-D.
*Z dnešního pohledu se zdá až neuvěřitelné, že Sportster vznikl jako reakce na tehdy silnou vlnu lehkých sportovních motocyklů z Velké Británie. Dodnes si ale ponechal výsadní postavení, a to jak v nabídce největšího amerického výrobce, tak na celém trhu. Malý, typický Harley-Davidson.
Foto: Jan Somerauer
