Víte, měl jsem strach. Dokonce bych se to nebál nazvat jako obrovský strach. Bál jsem se, že potom, co jsem se svezl na novém V-Maxu, už nikdy nic nepojede s takovou živočišností a silou. Ale víte co? Bál jsem se zbytečně. Tahle věc jede jako píchlá svině. Je to, jako by se ten motor zbláznil a rozhodl se vás zabít.
K tomu musím říct, že ještě před dvěma hodinama jsem nebyl schopnej s tou motorkou ani zatočit, netušil jsem, jak se to dělá. Jen si to představte, délka týhle motorky je děsivých 2410 mm, což je pocitově srovnatelné s těmi nekonečnými australskými silničními vlaky, nebo jak se tomu říká.
A aby toho nebylo málo, sedíte jen 640 milimetrů nad asfaltem a kousek za zadnicí se vám valí tak tlustá pneumatika, že pomalu nepotřebujete stojánek, protože na ní motorka může v klidu stát. To samozřejmě trochu přeháním, ale dvěstěčtyřicítka vážně není málo. A tak se mi nedivte, že když jsem odjížděl od dovozce, měl jsem o sebe starost.
Teď ji mám také, ale z naprosto jiného důvodu. Už jsem totiž přišel na to, jak se Muscle řídí a objevil jsem ten jeho vášnivý motor. A královsky se bavím.
Bude to nejkratší test v dějinách MH?
Druhý den to není lepší. Z nebe padá voda a nejen tak zlehka, ale tolik, že máte strach vůbec vylézt ven. Na ježdění na motorce to fakt není. Co o té motorce napíšu? Zítra ráno ji musím vrátit, takže jestli nepřestane lejt, čeká mě už jen sto nudných kilometrů po dálnici a z toho moc moudrej nebudu. To je na posr…
Sedám si s bločkem a tužkou a dávám si do kupy myšlenky. Co všechno byste o něm měli vědět? Nejradši bych si k tomuhle momentu zapálil cigáro, i když jsem nekuřák. Jo, tak to je první věc – i kdybych byl, stejně bych tu cigaretu asi neudržel u huby. Mám brutálně omlácené prsty. Zrcátka jsou totiž tak nízko, že pokaždé, když sáhnete po spojkové nebo brzdové páčce, praštíte se. Super nápad. A taky mě už trochu pobolívají záda, ten posez je neuvěřitelně divnej.
Sedím rozplácnutej jako žába, neznám jinou motorku, kde bych měl ruce tak blízko nohou a zadek tak nízko nad zemí. Už jim asi došlo, že to fakt přehnali, letošní model má sedačku o šest centimetrů výš. Ale není to nějak extrémně nepříjemné, jen si musíte zvyknout. Stejně tak na to, jak se celá ta motorka řídí. Z přední vidle moc informací nemáte a také řidítkama toho moc neutočíte. Většina práce při změně směru je na pánvi a zadnici, až si troufnu říct, že řídíte zadním kolem.
Slova moderní a Harley už jdou dohromady
Pak všechny ty ostré hrany, dlouhé hranaté výfuky, zadní světlo a blinkry zabudované do blatníku, přední LED blinkry v zrcátkách a pětipaprsková kola, na tom hned poznáte, že když dávali motorku do kupy, přemýšleli moderně.
A protože asi pochopili, že moderní znamená neamerický, vzali si k ruce evropské konstruktéry. Tak předně brzdy, které pocházejí od italského Bremba a světe div se, ony brzdí, a nejen to, ony brzdí dobře, mají dokonce ABS, pro H-D ještě před pár lety naprosto neznámou záležitost. Jo chlapci, opravdu vám prospělo pustit do toho svěží vítr.
MOTOR
A pak ten motor. Bože, ten je prostě skvělej. Když dávali na přelomu tisiciletí dohromady tenhle dvouválec Revolution, který s drobnými úpravami bije ve všech modelech řady VRSC, přizvali si na pomoc pár chytrých hlav z Porsche, a tam to s ostrými motory zatraceně dobře umí. Nevím, kolik sil stálo Němce přesvědčit milovníky country, že už opravdu nebudou chladit vzduchem, ale výsledek je obdivuhodný. Řečeno slovy čísel: 123 koní a 115 newtonmetrů, to není na dvouválec málo.
Pro Harley to není férové srovnání, ale pro vaši představu – poslední dvouválcová Aprilia RSV 1000 Mille R, tedy ta z roku 2007, měla 143 koní a 101 Nm, a to opravdu není tak velký rozdíl, pokud vezmeme v úvahu, že šlo o nejnabitější supersport z dílny italského výrobce.
Řeč čísel je sice hezká, ale nikdy nedokáže vystihnout tu radost, kterou s Revolutionem a celým V-Rodem Muscle zažijete na silnici. Motor jde do otáček s takovou ochotou a surovostí, že vám okamžitě dojde, proč dali na sedadlo tu směšně vypadající opěrku (zarážku), a jste jim za ten nápad vděční. Stabilita v přímce je jedinečná a na rovinkách vás tyhle dvě vlastnosti nutí otevřít to, kam až to jde.
Nepřeju si vidět, co by to se mnou dělalo, kdyby měl laděné výfuky, ze kterých by šel pořádný zvuk. Před zatáčkou si intuitivně vybavíte, že pod sebou nemáte jen super motor, ale taky 240 mm tlustej gumovej sud místo zadní gumy, a začnete brzdit. Strach ale není na místě, podvozek vás v zatáčkách nezavře. A pak zas na apexu pravou rukou plnej. Je to jako za každou zatáčkou telefonovat do pekla. A to mě baví.
Pro koho?
Na pohled je provokativní a ostrá, krásně zpracovaná, a tak nějak dotažená, takže neudělá ostudu ani kavárenským frajírkům. Umí být zlobivá a rychlá, takže nenaštve ani toho, kdo na silnici hledá adrenalin.
A k tomu všemu je to pořád Harley-Davidson a i přes toho sportovního ducha neztratil tu lásku k dlouhým poklidným projížďkám, při kterých se jen tak kocháte okolní krajinou. Ale popravdě, tohle s ní nikdy dělat nebudete, protože je to stejný, jako mít doma tu nejlepší pornoherečku a místo sexu se s ní jen tak oddávat procházkám parkem.
Foto: Jan Karásek
