No, kdyby tady v tý naší kotlině někdo před pěti lety povídal, že se bude moct sehnat nový HáDéčko pod dvě stě dvacet, asi bychom se všichni smáli, až bychom se za břicha popadali

Jenomže doba se mění, a tak H-Déčko za 8.184 € je tady. A my se pokusíme vysvětlit proč. Nebo spíš si povíme, jak se k němu postavit.

Úplně na úvod si musíme přiznat fakt, že jízdně je Sportster XL 883N Iron naprostá katastrofa. Opravdu! Ne, nechci tady zbytečně kecat o tom, že jsme zhýčkaní z redakce z plyšových japonských velkosériovek a že nám pak kus tohohle opravdovýho železa nevoní – ale fakt je, že tohle je už moc.

Vysoké devatenáctipalcové přední kolo nedrží směr, uzoučká řidítka prakticky nemají na přední vidlici vliv, když zabrzdíte, motorka se začne kroutit jak lakmusový papírek v kalíšku čerstvé moči. A zadní odpružení? Na směšné kyvce je tak natvrdo, že o té moči nemusíte moc přemýšlet, protože vám to za několik kilometrů stejně rozmlátí ledviny.

Navíc je tu neoddiskutovatelný faktor „X“, který ovšem vymizí ihned, sedne-li si na tohohle mrňouska někdo větší než 165  centimetrů. Najednou jede na motorce skrčenec, který se mačká na nepohodlném sedle, s lokty divně vytrčenými do stran. Zaplať pánbůh, že nám tahle motorka alespoň nestrká nohy dopředu, to už by byl vážně vrchol trapnosti! Maximálka někde nad 160  km/h, to je taky jenom fantasmagorie, to přece nemůže nikdo vydržet dýl než pár vteřin.

Jenomže co se vlastně divíme. Proč se znovu pozastavujeme nad něčím tak nad slunce jasným, jako jsou jízdní vlastnosti Harley-Davidsona Sportstera, ze kterého XL 883N Iron pochází? Vždyť to všichni už sakra dlouho vědí, a přesto je tenhle H-D prodejní stálicí. Dokážeme si to vysvětlit?

Takže na to pojďme od lesa, respektive od hospody. Sedáme si na zem před zahradní restauraci v Novém Bydžově a upíjíme kafe. Somik si tu černou záležitost ozářenou světlem místní krásně zrekonstruované radnice přejíždí pohledem a pak rutinérsky hodnotí. „Kdyby tomu dali jedinej barevnej pásek, jedinou ozdobu, úplně by to podělali. Takhle je to přesně tak, jak má být. Ty černý ráfky kol, loukotě, matně černá nádrž, sedlo jenom pro jednoho – protože tohle je mašina, na kterou mají jenom individuality.“

Upřímně se zasměju těm individualitám a jen tak pod vousy utrousím, že druhé místo na téhle motorce není (i když vím, že se dá dokoupit) hlavně proto, že už by se v galaxii nenašla k takovému trpaslíkovi ještě trpaslice, která by se za ním chtěla vozit.

„No jasně, ty se na to celý koukáš hrozně moc logicky,“ nadzvedává obr Somik mohutnou paži nad mou hlavu, jako by mě snad chtěl i praštit, „ale tohle celý začíná takovým vnitřním dojmem, že nebudeš dělat kašpárka nějakým japonským vychcánkům z marketingových kanceláří, ale že chceš prostě něco jiného, že chceš prostě jezdit na HARLEYi!!!“


Pokračujeme v rozhovoru a je to naše obvyklý povídání. Se škodolibou radostí tak trochu špičkuju našeho čoprařského kolegu a on se s neskutečnou trpělivostí snaží zas a znova mi vysvětlit: „Jendo, to je prostě tak, ty když jedeš na Fazeru do práce, tak letíš, protože tam chceš být včas a můžeš na něj něco i naložit. Kdo si koupí supersporta, ten skončí na okruhu a kdo si koupí čopra třeba od Kawasaki, ten to stejně dělá jenom proto, že nevěděl, za co zrovna utratit peníze a tohle se mu v danou chvíli líbilo. Kdo si ale koupí tuhle černou bestii, to už musí být nadšenec, člověk toužící přesně po takovémhle svezení. Harley může díky tomuhle stroji patřit každýmu, kdo mu fandí, a to se mi na něm líbí.“

Takže znovu a lépe?

Nechám si tedy černocha i druhý den a zkouším se trochu spřátelit. Začnu motorem, to je klasika. Vzduchem chlazený dlouhozdvihový dvouválec s úhlem válců 45º, jednoduchý systém dvou ventilů na válec, vstřikování 883 cm³. Tenhle mazlík by měl skrývat něco přes 50 koní nebo řečí Harley-světa 70 Nm. Jaký je? Není divoký, ale cítíte z něho hrubou živočišnou sílu – což je oproti japonské konkurenci opravdu jiné. Pětistupňová převodovka si umí občas patřičně „křoupnout“, ale to nijak nevadí, naopak klidný je přenos síly na zadní kolo pomocí ozubeného řemene.

Rám je ocelový a nádrž na nezbytné množství 12,5 litrů benzinu úzká. Motorka je vůbec celá uzoučká, už brzy se při náklonu dostanu až na stupačku. Pomalu si na to celé zvykám a je tu další věc, o čem je tenhle motocykl – o železu. Jo, je to kovový zážitek, který nemá moc společného s ostatními motorkami. A to ji dělá právě jedinečnou.

Ano, poprvé jsem tedy osedlal kovadlinu. Ano, stále mě z ní bolí záda a mám křeče na vnitřní straně stehen. Ano, ale teď už si dokážu přiznat, že bych ji doma snesl. Proč? Protože je to floutek, kterej všechen tenhle připoklonkovanej svět hodil už dávno za hlavu a jede si vlastní cestou.

A pro takovýhle týpky jsem měl vždycky slabost. Nic, co byste zavřeli do krabičky, nic, o čem byste na ulici řekli vlídné slovo. Hajzlík, co má sichrhajcky v nose a je černou ovcí rodiny. Ty vado – motorka-pankáč, tak to tady ještě nebylo :)))

Proč si musíte pořídit XL 883N Iron
– protože vám jsou ostatní lidi úplně jedno
– protože nejlepší Harley je celej černej
– protože nepotřebujete moc koní, ani moc velkou maximálku
– protože jste prcek a z velký motorky nedosáhnete na zem

Foto: Jan Somerauer

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno