O malé Ninje jsme už asi psali i četli ledacos. Má ale tahle hračka co říct i jiným pilotům než rozjívené mládeži? Může si ji třeba pořídit starší chlápek a náležitě si ji užít jejich vlastností? Podle nás ano
Otázka generačního zaškatulkování některých motorek je podle nás blbost. Říkat o nějaký mašině, že je určená výhradně pro mlaďáky a nezkušený piloty, to je svým způsobem shazování jejích schopností. Vždyť pobavit umí každá, jen musíte přijít na chuť jejímu ovládání.
Kawasaki Ninja 250R je přesným příkladem takovýchto frází. Neustále o ní čteme, jak se na ní mlaďáci vyblbnou, a přitom když se dostala do našeho redakčního testu, nedokázali jsme z ní slézt. Je v ní totiž něco opojného, něco, čeho jsme se prostě nedokázali nabažit…
Pár info úvodem
Na úvod něco málo informací o téhle motorce. Osmiventilový řadový dvouválec zasazený do ocelového trubkového rámu a opatřený podvozkem opravdu více než „pohodových“ kvalit. Třiatřicet koní při jedenácti tisících otáčkách sice nezní nijak oslnivě, ale nutno dodat, že dvouválec se směle probírá už nad polovinou stupnice otáčkoměru a ručičku pak honíte po jednoduchém analogovém ciferníku jako rtuť. Což, doplněno o kvílivý zvuk, znamená, že je tu rázem náplast na duši pro všechny ty, kteří mají rádi otáčky a nebojí se jich náležitě dožadovat.
Ano, ne všichni chlápci okolo padesátky nebo šedesátky musí být nezvratně prďolové, co se zmůžou tak maximálně na koupi 300kilogramového čopra. Tohle je chomáček radosti pro všechny ty, kteří se nebojí vzít za plyn, je pro ně radostí si pořádně „vrknout“ a držet motor pod krkem berou jako přirozenost…
Pohodlí
Trefa, trefa, trefa – přesně sem je podle nás Ninja 250 (mimo jiné) také cílena. Věkové skupině zákazníků, kterým už je 180 koní v superbiku cizích, nemají předsudky a chtějí se jízdou na motorce hlavně bavit. Rychlost okolo 140 km/h je pro ně limitem a chtějí motorku lehkou, kterou nebudou muset krotit.
Kawasaki dělá velkou chybu, že právě takovýmhle lidem motorku v některé ze svých skvělých reklam nenabízí. Hned totiž vidím i další nepopiratelnou výhodu, kterou bychom mohli klukům, co právě prožívají druhé mládí, předhodit. A tou je pohodlí. Vysoko položená řídítka, pevné dvoustupňové sedlo, nízko položené stupačky, lehce vymodelovaná kapotáž – to vše znamená, že se hned od prvního okamžiku cítíte na Ninje jako doma – jako byste ji už doma kdysi měli, jako by vám už tehdy v tom minulém životě patřila.
Retro neretro
Což možná také svým způsobem pocítíte, když se podíváte na budíky. Otáčkoměr, rychloměr, teploměr, to všechno už má sice bílé modernější podsvícení, ale jinak to celé vypadá a funguje úplně stejně jako před lety. Přesně tak, jako když jste jako malí kluci očumovali na parkovištích (tehdy) zcela unikátní japonský skvost s magickou zkratkou GPZ nebo GPX na kapotáži.
A teď je tady možnost vrátit čas. Už nemusíte očumovat, už nemusíte tvrdit, že máte nějaký neuskutečněný sny. Ninja je připravená potěšit za docela přijatelný peníze, a právě takový chlápky, jako jste vy.
Že byste rádi o téhle mašině věděli ještě krapítek víc? Ale prosím: Počítejte s průměrnou spotřebou cca 4,2 litru benzínu na sto. Sto šedesát kilogramů lehký stroj brzdí vpředu kotouč (stylově vykousaný) o průměru 290 mm, do něhož se zakusuje dvoupístkový třmen – to ve spolupráci se zadní, rovněž kotoučovou brzdou k ubrzdění dosahovaných rychlostí úplně stačí. O plnění motoru se stará vstřikování, takže se při studeném startu nebude trápit se sytičem, motor si pak sám drží otáčky, nenakopává se nohou, nýbrž je tu startér a jednička je dolů – takže sakra, je to jednoduchý, co chtít víc…
Jízdní nad-vlastnosti
Pak už můžete jen a jen jezdit. A o tom tahle motorka bezesporu je. Pohodlné sezení a nízké těžiště dávají pilotovi pocit nadvlády. Sedmnáctipalcová kola jsou obuta do poměrně tlustých pneumatik (na zadku 130 mm), takže je tu i dost masa pro ono pověstné naklánění.
V tu ránu máte tu káču v ruce a rajtovat se ji vám chce od rána až do omrzení. Otáčky osm devět tisíc a třímístná cifra na ukazateli rychloměru, dobrzďování s lehkým náznakem smyku. Jak malí kluci. Jako by uměla nalít druhou mízu do žil.
A i v tom je právě ta Ninja tak skvělá, že ji ovládnete velice brzy a nemusíte se jí bát, a to i třeba ve věku, kdy byste si už na jinou mašinu netroufli. Zajímavý výsledek testu a zajímavé zjištění u motorky, kterou všude jinde posílají tak maximálně na pionýrák…
Co jiného můžete koupit… když na vás přijde druhá míza
Suzuki RGV250
Tohle je ikona. Dvoudobý dvouválec s děsivým průběhem výkonu, motorka lačná po otáčkách. Umí i 200 km/h, ale jako majitel si musíte uvědomit, že je to život s jednou rukou ve střehu na spojce, protože dvoutakt, to je holt věc nevyzpytatelná. A jako takový se musí hodně servisovat a vyžaduje péči, proto tedy jen do rukou doopravdového kutila.
Yamaha YBR250
Tohle je taky v redakci MH velmi oblíbená motorka. Vzduchem chlazený jednoválec, jednoduchá koncepce, nulová váha, výkon 21 koní, který ji dovede poslat až někam k hranici 140 km/h. Neobyčejně vstřícná, hravá, zábavná. Pokud uvažujete o návrat k motocyklismu po řadě let, bude vám připadat i krásná…
Honda SH300i
Nebojte se udělat si radost skútrem. Dnešní modely se už plně vyrovnají motorkám, mají rychlost, akceleraci, pohodlí, úložné prostory. A taky se na nich nemusí myslet na řazení, takže další úleva. Klasické motorky asi nejlépe zastupují skútry s vyššími šestnáctkovými koly.
KAWASAKI NINJA 250R
Foto: Jan Somerauer, Luboš Šanoba
