Nic hezčího než Moto Guzzi V7 Stone jsem už dlouho neviděl. Máme první rande, tak teď půjde o to, jak si vzájemně padneme. Moto Guzzi V7 Stone považuji za jednu z nejelegantnějších motorek posledních let

Na úvod tohoto testu přiznávám, že Moto Guzzi V7 Stone pro mě byla před dvěma lety jednoznačně „láska na první pohled“, tady myšleno mezi novými modely ročníku 2012, kdy byl tento test pořízen . Jednoduchá, lehká, nekomplikovaná mašinka s nadčasovým designem, taková ta úplně „přesná klasika“, nad kterou srdíčko nemůže jinak než zaplesat. A já podlehl, protože jsem chtěl podlehnout.

Černá matná barva doplněná o několik chromovaných detailů, na nádrži decentní emblém MG, litá šestipaprsková kola a nádherné retro-prachovky na předních teleskopech. Dohromady nic nabubřelého, stroj sázející na krasomalebnost našich vzpomínek, mazlivka, kterou by chtěl mít doma snad každý, kdo má motorky doopravdy rád a koho provázejí životem už víc než pětadvacet let. Ano, moc jsem se těšil, až budu moct usednout a ochutnat.

Moto Guzzi V7 Stone

 

První moment

Fakt jsem se těšil moc, ale jak už to tak bývá, když se na něco moc těšíte, tak se to nakonec vždycky nějak zkomplikuje. A V7 nebyla výjimkou… Začněme tedy tvrdě a nekompromisně a rovnou si pojmenujme, co je na téhle motorce špatně. Došlo mi to záhy, po prvních ujetých kilometrech. Jsou to stupačky. Někdy prostě zvítězí snaha po stylovosti nad rozumem a pak to dopadne přesně takhle – zle a prapodivně.

O co jde konkrétně? Konstruktéři umístili pogumované stupny na V7 divně, až moc pod tělo jezdce. Sednete za řídítka a jste nelogicky skrčeni tak, že při jízdě (v zatáčce) instinktivně tlačíte vnější nohu do motorky, což je samozřejmě přesně obráceně, než jak by to mělo být správně (normálně totiž dáváte váhu na vnitřní nohu a rukou na té samé straně stroje kontrujete).

Moto Guzzi V7 Stone

Chybí tomu logika. A to se ve výsledku projevuje trochu jankovitým projevem a ovládáním. „No, a je to tam,“ říká mi po prvním dnu testu Carlos, „neposlouchá, tancuje, trucuje, a když přijdeš do vinglu poprvé, jseš rád, že neskončíš na hubě.“

Je to velepodivné a při prvním setkání snad až zarážející. S předkopnutými stupačkami na Nevadě 750 i se zastrčenými nohami dozadu na V7 Racer se tahle motorka prostě řídí daleko lépe a snáz. Neptejte se mě proč, nejsem konstruktér. Píšu to sem proto, že jsem byl pověřen jízdním testem a v redakci jsme nad tím mudrovali snad celý týden.

Moto Guzzi V7 Stone

 

Nejpomalejší vjezd

Ale co na tom. Časem si zvyknete a tenhle specifický grif a řízení zjednodušeně řečeno „vychytáte“. Záhy pak budete tu motorku milovat a používat jen a jen na to, na co doopravdy je. Například já ji po třetím dnu testu nazval ne moc vzletně, ale o to výstižněji: „relaxační středisko“.

Budete se koukat kolem sebe, budete si čistit hlavu a cosi vás bude stále nutit pobrukovat si některou ze svých oblíbených písniček. Vlastně bych to řekl i tak, že V7 byla nakonec asi nejpomalejší motorkou z novinek posledních let, které jsme měli v redakci na test. Každého nakonec přinutila zpomalit, kochat se a zapomenout na vulgárnost spojenou s naším každodenním jízdním projevem.

Moto Guzzi V7 Stone

Na tomto místě by se možná slušelo připsat, komu je V7 ve skutečnosti určená, kdo by měl být jejím zákazníkem. Určitě starším a vyzrálým pilotům – to je asi jasné na první pohled. Její potencionální majitelé by však měli pře kontraktem projevit i kapku jisté vlastní soudnosti. Přeci jen, setkáváme se tu s dost čistým stylem, a tak buďme i trochu sebekritičtí! My tlusťoši (promiňte mi, kamarádi) kazíme krásné V7 profil a působíme na ní občas i komicky.

Stejně tak blbě na ní vypadají i mlaďáci, kteří se právě před půlhodinou seznámili s Marlonem Brandem (viz Carlos a použité fotografie) a nepomáhá ani výraz à la „The Wild One“. Bohužel, pokud se k ní nehodíte, máte prostě smůlu. I tohle je důležité náležitě sladit, má-li celek vypadat smysluplně a kompaktně.

Moto Guzzi V7 StoneMoto Guzzi V7 Stone

 

Má svou hlavu

Postavte si ji před barákem na stojánek a po nastartování trochu prohřejte. Přidejte plyn, uvelebte se, pokochejte se efektem daným podélným uložením klikové hřídele (hází sebou do stran, což mají guzzisté v povinné genové výbavě) a pak se pomalu rozjeďte. Vůbec to není nic plyšového, nic pro hračičky a slečinky. Ta mašina má svojí hlavu a to je další její obrovský klad, protože takových už moc není na skladě!

Je nízká, tenká, skoro ji pod sebou ani necítíte. Zabrzdíte víc, než je v dané chvíli třeba, sunete se plochým sedlem dopředu jak po klouzačce. Zatáhnete za plynový heft víc, než je záhodno a ona vás rozhoupe. Při rychlostech nad 140 km/h skáče jak neposlušné kůzle a na D1 se vám při delší cestě roztlučou ruce doslova na máslo.

Moto Guzzi V7 Stone

 

Jádro Moto Guzzi

Teď tedy na chvíli o motoru. Vrčí, chroupe kvalty a nestále radostně skáče za plynem. Baví ho být a je to z něho cítit. MG hlásá, že 75 % jeho vnitřku je z nových částí, ale ani toho se nemusíte kdovíjak obávat, stále neztratil nic ze svého kouzla, pořád je tu nezaměnitelný MG charakter – dle tradice vám v převodovce občas klapne falešný neutrál, pořád se při dobržďování motorem prolínají celým vašim tělem přenádherný (a dost citelný!) vibrace. Ne, vůbec nevadí, že je to malá motorka, vůbec nekoukejte, z jaké jste sociální linie, tohle je stvořeno pro lásku, ale jen pro ty z vás, kteří ji v sobě doopravdy máte.

Spotřeba mizivá, velice příjemné posezení pro spolujezdce. Líbí se nám dvě chromovaná madla pod sedlem, zadní oválná svítilna i výfuky, které se ještě stále snaží držet alespoň trochu doutníkový charakter. Zadní kolo pak vede maličký karadan, což mimochodem znamená, že se ani v bílých kalhotách nezamažete řetězem.

Moto Guzzi V7 Stone

 

Stone Resumé

A to je celé. Kdyby bylo po mém, přepákuju motorku přibližně tak, jak je to na V7 Racer, a tím pádem bych byl se všemi úpravami hotov. Paradoxně by takový posez byl asi na první pohled sportovnější, ale podle všeho by byl dobře. Neunavil bych se…

Carlos pak ještě neuvěřitelně láteřil nad tvrdým a poskakujícím podvozkem. „Ty vole, to je tvrdší než Panigale!“ řekl doslova, ale tady je to klasicky o nepochopení toho, o co v téhle motorce doopravdy jde.

Není to o tom někomu konkurovat, být lepší než támhleten ňouma se supersportem. Tady jde o ten pocit, že vás jízda samotná zahřeje u srdce. A to, že V7 tak úplně neposlouchá a je paličatá, je taky vlastně ve výsledku dobře. To máte jako u toho známého klišé o psech a kočkách. Pejskaři jsou lidé, kteří potřebují mít dokonalýho, poslušnýho (ale přeci jen) moulu na vodítku, někoho, kdo je vždycky na slovo poslechne. Milovníci koček se pak musí smířit s paličatostí, urážlivostí a narcisismem svého miláčka, ale jsou za to odměněni, daleko víc samostatní a jejich svěřenci jsou daleko větší mazlové. A to si vyberte – z tohoto pohledu je totiž Moto Guzzi V7 Stone vlastně úplně výstavním kocourem. 🙂

Moto Guzzi V7 Stone

Informační minimum nové V7:
» Nový tvar válců a vík ventilů
» Pro rok 2012 navýšení výkonu o 3 koně
» Poprvé v historii Moto Guzzi nahrazení dvou škrticích klapek jedinou centrální
» Přepracovaný spalovací prostor (vyšší komprese)
» Nově o 2,3 kg lehčí kola, tj. snížení gyroskopického efektu
» Větší nádrž hranatého tvaru
» Pohotovostní hmotnost jen 179 kg
» V7 Stone – litá kola, černá matná
» V7 Special – drátěná kola, dvoubarevný la

Další info o V7 v aktuálním Motohouse 8-9/2014  …ZDE

 

Moto Guzzi V7 Stone

Foto: autor

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno