Popravdě, jak se tak zdá. Jízda na téhle motorce bude s největší pravděpodobností „redakční událostí léta“. Prakticky všichni jsme jeli na MV Agustě poprvé v životě a byli jsme příjemně překvapeni. Dodnes jsme ji totiž znal jenom z vyprávění Pepka Sršně, ale to je tak trochu pohádkář
Jenže teď sedím za jejími řidítky, polykám první kilometry a chechtám se do přilby úplně jako malej kluk. Ta motorka to evokuje, smát se a bavit se. Je to ta nejlegálnější a nejzábavnější droga jakou znám!
O téhle novince v nabídce MV se toho už napovídalo dost, ale jen jako rekapitulaci předešleme: Fabrika potřebovala model, který by se za příznivější peníze dobře prodával. Proto vznikla tahle verze s motorem o objemu 920 kubíků a výkonem 129 koní. Hodně zde zůstalo z původní 1090RR, takže se žádného „ošizení“ bát nemusíte. Stroj je vyveden v černém matu, blinkry sice nejsou integrované do zrcátek a zas tu třeba zůstalo hodně kvalitní odružení Marzocchi (což je mnohem důležitější).
Hrálo se tu hodně o cenu. A ta se zastavila na hranici 282.000 Kč, což je podle nás absolutně skvělý a přineslo to tuto značku přesně na tu hranici, kde si ji bude moct dovolit daleko víc nadšených lidí. A jaký je tedy na ní v reálů svezení?
Sedím maličko výš (825mm výška sedla), ale v tomto případě to není vůbec špatně. Není to sportovní posez, netlačí vás to brutálně na řídítka. Je to tak akorát. Možná první malá připomínka – při nájezdu do prvních zatáček musíte trochu překonat neznámý pocit z toho, že nakláníte z větší výšky – ale to jde jen o zvyk. A když chytnete onen správný grif a la „MV Agusta“, budete si ve všech obloucích neuvěřitelně libovat a bude se vám to líbit.
Rozhodně mě na silnici fascinuje i to, že ta motorka není proti předpokladům vůbec tvrdá a nepoddajná. Boří všechno, co jsem si o značce MV Agusta myslel. Při zachování perfektní odezvy dokáže být i měkká a v případě nutnosti zapérovat. Tedy překvapení číslo dva!
A dál? Motor je silnej, má chraplák a jde z něj taková ta neurvalost, což mě taky chytlo u srdíčka. Do celé té legrace mi velice dobře zapadají i maličko vibrující řídítka, naopak nad čím bych se možná trošku pozastavil, to je ergonomie stupaček, protože mi dvakrát (alespoň z té pravé) spadla za jízdy v nestřežené chvíli noha.
Zastavujeme a já se dál nepřestávám šklebit a uculovat. Baví mě i to, jak je postavená na stojánku, líbí se mi všechny její tvary i ta svatozář. Jo, tohle je motorka, kterou bych doporučil – a to i ve chvíli, kdy si to večer, pěkně v klidu, porovnávám s ostatníma.
Foto: Honza Karásek
