Jedna z nejlegendárnějších motorek a jedno volné odpoledne. Potvrdí se nám to, co jsme o ní psali při našem prvním redakčním testování – tehdy jsme dali článku název “TEN, KTERÝ PŘIŠEL Z PEKLA”
Nedávno jsme o tom v redakci zapřemýšleli, jak ještě víc zhodnotit náš archiv. „A co takhle vyzobat testy motorek, které nás opravdu sebraly, a porovnat je s odstupem času s nadhledem?“ zazněl jeden z návrhů. Nepřišlo nám to vůbec blbý.
Proč neporovnat, co jsme psali tehdy a jak se nám tentýž stroj jeví dnes. Měníme se my, prostředí, mění se i jednotlivé modely, stejně jako jejich konkurence. Obstojí VMAX? Nechejme se překvapit… Porovnávat budeme s naším prvním redakčním testem, se kterým jste se mohli setkat v čísle 7–8 uprostřed léta sezony 2009.
Somikova akcelerace
V roce 2008 přišla legenda VMAX s opravdu radiálním upgradem. Změnilo se skoro všechno, ale podstata zůstala stejná – tajemný buvol, který si to táhne světem se svým mohutným V-4 motorem, zapřažen do chomoutu nekonečným točivým momentem. Všichni, kdo jsme se tehdy na té motorce svezli, jsme jí podlehli. Somik v ní chtěl vidět to nejdivočejší dítě na hřišti, já jsem své emoce maličko krotil, mě spíš zaujal VMAS svojí hutností.
Dnes se po svezení přikláníme oba spíš k té druhé variantě. Je tu zátah obrovské parní lokomotivy, je to setkání s právě odplouvajícím Tirpitzem nebo Bismarckem. Žádná divočina, pouze nekonečná porce síly. Pět kvaltů, není to motocykl, který by se hnal kdoví kam za top-speedem. Tak někde u 170, to je pocitový limit, za který bych se už moc nepouštěl – otevřený posez jezdce je toho důvodem.
Jak moc je to svezení efektní? I to vnímáme trochu jinak než před těmi pěti lety. Už mu nepouštíme žilou tak zběsile, jízdu si daleko víc užíváme. Každé otočení heftem znamená, že pilot se záhy ocitne o pár desítek metrů dál, a to je zkrátka kouzelné. „Takový příjemně ohromující horizontální bungee jumping,“ vyhrkne ze sebe Somik a je jasný, že to poměrně trefuje – tahle motorka tě zkrátka ráda občas někam „odflusne“. Stejně jako tehdy i dnes chválíme sametově čistotu odezvu prostou jakýchkoli škubanců a děr (za což vděčíme elektronické výbavě, jejíž sestavu si přečtete vedle v tabulce).
Takže – ještě naposled!!! Je tedy VMAX stále nejmonumentálnější motorka na světě? S odstupem času uznáváme, že asi pořád jo – i když jedním dechem dodáváme, že na trhu jsou i jiné, divočejší. Křišťálově drtivou rychlost moderních superbiků nedohoníte nikdy, ale i třeba takový Diavel bude na silnici vždy o chloupek před vámi. Otázka je, komu to vadí. Kvůli závodění si VMAX totiž nikdo nepořizuje.
Charisma jak prase
Je to pocitovka. Do čtyřech tisíc otáček je to motorka úplně hodná, plyšová, super na nedělní potulování. Jo, jde tady o onen pocit, že máte VMAX, a tedy budete stejně chtít, aby si vás (a motorku) lidé prohlédli, aby vás přinejmenším zaregistrovali. Kam se hnát?! A to klapne, protože váš příjezd předznamenává zvuk výfuků, ne sice nějak hřmotný, ale takový temný, zastřený.
Celý ten koncept „MUSCLE“ tady v tomto ohledu funguje skvěle. Jakmile zasednete za masivní řídítka, poznáte, že jde o hru pro velký kluky. Jaké je na VMAXu pohodlí? V tom se s předchozím testem shodujeme. Spolujezdec bída, naopak o jezdce je postaráno velkolepě. Zarážka za zadkem funguje, zapřete se i koleny o ručně leštěné nádechy airboxu, neležíte na rukách a i při agresivnějším brždění se držíte na motorce pod logickým a správným úhlem. Otázka je, jak moc bude bolet zadek při delším cestování (okolo 500 km denně), ale to jsme, přiznáváme, nezkoušeli.
Co se však za tu dobu změnilo, to je náš pohled na jízdu v zatáčkách. Dnes půjčený VMAX měl najeto k 8000 kilometrů a už to zkrátka nebylo tak úplně happy jako tehdy za čerstva. Nesmlouvavá logika pro tento druh motorek zkrátka platí a říká: Motorky tohoto střihu jsou citlivé na stav pneumatik a tím víc se jejich chování zhoršuje, čím víc mají naježděno rovně (zkrátka, ploška na gumě je kilometr za kilometrem víc a víc znát!)
Tedy: Pokud se rozhodnete pro VMAX, počítejte s tím, že to nebude žádné levné svezení. Když budete blbnout a nakládat tomu buvolovi neustále, co se do něj vejde, pak počítejte s tím, že budete jezdit nejmíň za deset litrů! A jako ostříži budete kontrolovat i stav (profil) přední pneumatiky. Pokud se její opotřebení začne projevovat mírným padáním celé motorky do zatáček, ihned ji vyměňte, ať to stojí sebevíc (tipujeme, že to bude každých 2–3000 km), ať si dojem z VMAXe nepokazíte. Ano, je to motorka pro velký kluky, ale rozhodně jen pro ty z nich, kteří se nebojí něco utratit.
Všechno ostatní je fajn. Brzdy dobře nadimenzované, přední vidlice stále pevná jak skála, při ostrém brždění se nepotápí. Nízko profilovaný rám dává jistotu při vykružování oblouků, ta motorka má hodně dobře posazené těžiště, náklony v rychlých i pomalejších zatáčkách si lze užívat.
Resumé VMAX
Naše odpoledne s VMAXem končí. Snažíme se na něj koukat jinak než v tom roce 2009, tedy bez emocí. Ono to tak ale úplně nejde, protože ta zahuštěnost chlapáctví a nekonečná síla nás nakonec stejně znovu dostane. Ano, dneska už stojíme víc nohama na zemi a asi bychom šetřili tolika slovy o maximální brutalitě, ale jinak všechno, co bylo napsáno o VMAXu, podepíšeme.
A konečný verdikt? Už bychom se touhle motorkou nesnažili ohromit všechny, ale hovořili bychom jenom k těm, kterým je VMAX doopravdy určen: Silným a zkušeným. Protože jenom ti dokážou rozpoznat, co je v něm doopravdy ukryté.
Co ho dělá modernějším:
G.E.N.I.C.H. – rozvoj elektronického inženýrství, zaměřeného na nové, inovativní řídicí technologie, s důrazem na lidskou senzitivitu – tak tomuhle asi ani nechci rozumět…
YCC-I – elektronicky řízená délka sacího potrubí – delší sací potrubí rovná se víc výkonu na spodku a středu, kratší pak naopak přidává ve vyšších otáčkách. No a u VMAXe se pomocí elektronicky řízených servomotorků tato délka mění.
YCC-T – elektronicky řízené ovládání plynu – otočíte plynem, motorka si během milisekundy vypočítá všechny okolnosti a podle toho pošle koně a newtonmetry. Technologie shodná s R1.
Výfukový systém 4-1-2-4 – výfukové plyny jdou ze všech čtyř válců do jedné komory, zde se rozdělují do dvou svodů a nakonec do čtyř krátkých titanových koncovek.
Antihoppingová spojka – vzhledem k velikosti motoru a jeho síle téměř nutností. Při podřazení se vám nekousne zadní kolo.
Hliníkový rám Diamond – je vyroben spojením tažených a klasicky i tlakově litých hliníkových profilů. Kombinace různých druhů a různé tloušťky hliníku (od 3 do 6 mm), každého s jiným stupněm pevnosti zaručuje požadovanou tuhost rámu při zachování nízké hmotnosti.
Foto: redakce
