Pokaždé, když dostanete možnost otestovat takovou motorku, berete to jako čest. 1198 dnes už sice nenaleznete v oficiální nabídce Ducati, ale pořád je o čem hovořit. Hned se hrnu motorku obhlídnout, protože si matně vzpomínám, že jsem zatím měl tu čest jen s 1098.

Na první pohled jsem nenašel snad jediný rozdíl a snažím si nalhat, že by ani ten motor nemusel bejt až tak jinej. Každopádně vzhledově je 1198 jedna z nejhezčích litrových motorek vůbec. Agresivní kukuč koresponduje s perfektně tvarovanou maskou, nic nechybí, ale ani nepřebývá.

Uzoučká stavba z ní díky motoru do L dělá modelku dne. K tomu musíte připočíst jednostrannou kyvku, slušivý 10paprskový kola, lakování v ducatí červené a tu nejzávodnější přístrojovku ze všech. Víc už si přát zkrátka nemůžete.

Je pravda, že tahle Ducati po 3 dnech ve Víťově péči projela snad vším, čím se u nás vůbec projet dá, (takže i po mém důkladném leštění působila trochu ušmudlaně), ale tak to zkrátka je, kdo si takovou motorku pořídí, musí se o ni taky řádně starat a věřte mi, že 10 minut nestačí. Kapky deště a prach se dostanou úplně všude a vaše oko díky trubkovému rámu skoro všude vidí. Takže naše rada zní: „Leštit, leštit a ještě jednou leštit.“

 

Emoce, randál a charakter

No nic, budeme předpokládat, že první fázi čištění všichni pochopili a pustíme se směle do toho, co všechny stejně zajímá nejvíc. Hrnu se pro klíčky a za doprovodu rad od Víti – jak na ni mám bejt hodnej – skáču za řidítka…

Uff, posez teda žádnej med, ale nic jinýho se ani čekat nedalo, na řidítka se musíte dost natáhnout, takže si vás motorka pěkně našteluje do sportovní pozice a neptá se vás, jestli zrovna jedete jenom pro rohlíky do sámošky. Tenhle tak trochu radikální přístup má ze všech čtyř biků jen tahle Italka, a právě proto ji tady máme, je zástupcem italskýho pojetí motorky a několikrát jsme ji museli utírat od slin, které kolemstojícím pravidelně tekly.

První ťuknutí do startéru, motor naskočí a už to jede… okamžitě se na vás začnou valit emoce, mechanický zvuk motoru, suchá spojka, podvozek jako kámen a randál z výfuku. Stačí zavřít oči a připadáte si jak na závodním okruhu. Konec snění, řadím za jedna a hurá na 2,4 kilometry vzdálený konec ranveje.

Převody jsou poměrně dlouhý a hrubší dvouválec si zaslouží lepší práci se spojkou, ale jakmile se to rozkutálí kupředu a vytočí do červena, budete těžko hledat ty správný slova. Na jedničku i na dvojku se přední kolo jen obtížně drží na zemi a motorka neskutečným tempem zrychluje. Kvůli tvrdému nastavení a agresivní pozici za řidítky mi připadá, že nic zlejšího na tom našem pohanským světě neexistuje.

Střízlivýma očima

Po počáteční euforii si ale všimnete, že nějaký mouchy to přece jen má. Převodovka zdaleka nepatří k nejpřesnějším a na její specifika si budete muset chvíli zvykat. Při řazení nemáte patřičnou jistotu úspěšného zařazení rychlostí a můžete jen doufat, že to tam spadlo. Navíc na zařazení tý správný rychlosti záleží úplně nejvíc.

Protože tenhle desmo motor nízké otáčky v lásce opravdu nemá a při našem testu megaelasticity se na šestku při volnoběhu zdá, že má motor před sebou už jen pár okamžiků života a chystá poslední smrtelný křeče.

Jeho silnou stránkou jsou přece jen vyšší otáčky. Po tomhle traumatickým zážitku se kolegům chce brečet, ale vzápětí přicházíme na příčinu všeho zla. Při 100 km/h totiž motor točí o 1300 otáček míň než například Fireblade, tedy 3200 ot./min., a plynule zrychlit se mu dvakrát nechce. Jakmile má alespoň 4500 ot./min., je to docela jiná pohádka, po otočení heftem letí ducna, jako namydlená.

Ale co si ani zdaleka nedovolíme pomluvit, to jsou brzdy. Hned na první ťuknutí budete vědět, na čem jste. Všechno se asi vysvětluje tím, že 1198 používá monobloky od Bremba. Ty jsou naladěny tak, že vás svou agresivitou nebudou děsit, ale opravdu budou pomáhat. Při našem testu brzdění se Ducati umístila s přehledem na prvním místě, což mluví za všechno (BMW se zapnutým ABS).

Vingl

Po půl dne stráveným na hoškovickým letišti se přesouváme do zatáček a tam se Ducati líbí. Hned při prvním průjezdu s ní plácnete na koleno, až budou piliny lítat, a vůbec vám to nebude divný. Do tý doby všemi proklínaný podvozek je najednou fajn a pilotovi dodává pocit jistoty. Trubkový rám ukazuje svou pevnost a v náklonu je 1198 asi nejstabilnější a přesně vede stopu.

Postupně všichni zrychlujeme a je vidět, že ostatní už mají občas problémy s odezvou od předního kola. To se ale Ducati nijak netýká. Pro jízdu na limitu je tedy jako stvořená, takže při okruhovém testu by se rozhodně umístila na předních místech. Ale chceme motorky srovnat i na silnici a tam je její nastavení zkrátka příliš radikální.

 

Proč ji chtít:
–         do příchodu Panigale to byl nejsilnější desmo motor
–         na první pohled si z ní kecnete na zadek
–         brzdy, panebože, ty brzdy!
 
Proč ji hodit ze stráně:
–         citlivost na nízké otáčky – dlouhý převod
 
 
 


Foto: Honza Karásek

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno