Jedna z nejčastěji zasílaných otázek k nám do redakce – mám koupit Monstera 796, nebo 848 Streetfightera? Jaký je rozdíl a co mohu čekat? tady je vstupenka do ráje a najdi si sám 5 rozdílů
Rok 2014 bude rokem naháčů, o tom jste se ostatně hodně dozvěděli v předchozím testu. Tedy hlavně těch s přídomkem „super“. Většinu novinových titulků pro sebe ukradly stroje, které mají minimálně 150 koní a elektronickou výbavu, o kterých jsme si nedovolili před pár lety ani snít. Jenže ne každý potřebuje ke svému štěstí mít vyrvaný ruce z těla pokaždé, kdy se vší opatrností si dovolí přiblížit se k plynové rukojeti.
A přesně tohle je chvíle pro naše dnešní hrdiny všedního dne. Ducati nabízí hned dva takové dostupné a běžně použitelné rebelanty. Neznalý by si mohl myslet, že kromě odlišného designu mají hodně společného, ale opak je pravdou. Jejich motory od sebe dělí jenom necelých 46 kubíků, ale stačí se chvilku projet a okamžitě pochopíte, že každý z nich hraje úplně jinou ligu. Který je ale lepší a komu bude co víc vyhovovat? Pokusili jsme se to zjistit, tedy jsme se na obou náležitě projeli…
Ducati Monster 796
Monster. Tohle jméno si podle nás v téhle kubatuře tak úplně nezaslouží. V minulosti byl Ducati Monster synonymem pro divokou dvouválcovou bestii, která byla připravená ztrestat kohokoliv, kdo ji nerespektoval. Pamatujete na S4R nebo na doopravdy střeštěnou S4Rs? Je to sice už dávno, ale pořád na ně s rozechvěnýma nohama vzpomínáme. Z našeho pohledu však postupem času tahle modelová řada maličko vyměkla, nebo lépe řečeno – stala se dostupnější pro víc lidí. Jestli je to dobře nebo ne, to už musíte posoudit sami. Takový je dnešní trend a asi proti tomu nemá cenu bojovat. Pravda je taková, že pokud přijmete její styl, je 796 doopravdy příjemný nářadí.
Tak předně, tohle je nesmírně parádní stroj a je úplně jedno, v jaký barvě na něj právě koukáte. Je pravda, že staromilci asi budou nadávat, že už to není ten old-schoolovej Monster s chrastící suchou spojkou a kulatým světlem, ale nám se prostě líbí a ze zkušeností víme, že s největším nadšením na něj reagují holky. Nemyslete si ale, že by to snad byla učesaná mašina pro buchty. Ano, hydraulická mokrá spojka jde díky chytrému systému ATPC mačkat pohodlně i jedním prstem, ale docela vysoké sedlo (800 mm) a hlavně dvouválcový motor jsou specifika, který je potřeba přijmout.
Elkový vzducháč je opravdová fajnovka a jeho 803 kubíků je chytře vyladěno. Vlastně naše úplně největší překvapení z něj bylo, že nijak přehnaně necuká a neošívá se – pokud mu ovšem dáte ty správný otáčky. Není to tak markantní jako na velký a neotesaný jedenáctce, ale i osmikilo má mnohem radši rozmotání než nějaký úpěnlivý trápení v nízkých otáčkách. Hlavní podíl na moc příjemném zážitku z řízení má dobře vyladěné vstřikování, takže i když nebudete citlivě ovládat plyn, motorka vás v žádném případě nevyděsí.
Není to vztekloun, trhač asfaltu, ale rozhodně nezklame ani ostřílenýho mazáka, který bude zvyklý na mnohem ostřejší agregáty. K tomu všemu má 796 i odpovídající naladění podvozku. Předek sice postrádá možnost individuálního nastavení, ale ruku na srdce – kdo z vás do toho bude sahat, když to tak dobře funguje? Jízdní pozice je pořád lehce nahrbená, řídítka jsou od těla dost daleko a znatelné předklonění je tedy zákonitě nutné, ale kdo má tohle rád, bude zkrátka spokojenej.
Pozice za řídítky je bez debat o dost lepší než na jedenáctce, která v malých rychlostech neustále válcuje koule a pod stovku se s ní prakticky nedá jet. Tady si sedíte pohodlně, řídítka mají dobrou šířku a Monster se s nimi lehce vede. Geometrie podvozku má za následek, že Monster velmi dobře řeže zatáčky (i díky super obutí), ale zase – musíte si na jeho svéhlavý chování maličko zvyknout. Tedy alespoň v případě, že jste dosud znali výhradně japonský stroje. Tohle je maličko jiný, ale nechceme říct, že vysloveně horší. Vedení předního kola je jakoby trochu odtažitý a ze začátku asi neucítíte ty správný odezvy, ale pokud tohle dokážete přemoct, budete zatraceně rychlí a hlavně se budete bavit. Spoleh je i na brzdy, které mohou mít za příplatek ABS.
Pokud chcete Ducati s rozumně fungujícím motorem a podvozkem, zapomeňte na nejmenší 696. Tohle je o dost lepší a záživnější motorka. Je krásná, charakterní, nenáročná na údržbu a provozní náklady. Pokud jste člověk, který jezdí hodně ve městě a potřebuje ovladatelnou a pořádně rychlou motorku, Monster 796 je strojovna, která stojí za úvahu. Má totiž obrovské charisma, a to je něco, co spoustě mašin v tomhle segmentu naprosto chybí. Navíc se dá pořídit za vcelku solidní peníze.
Ducati Streetfighter 848
Streetfighter. Ten si naopak tohle označení bez zbytku zaslouží. Stačí se na něj jenom krátce podívat a okamžitě budete doma. Tohle je motorka na blbnutí! Je ostrá, agresivní, nasupená. Každá její linka jakoby řvala: „Dej mi pořádně napít!“ Když Ducati vrazila motor z 848 EVO do malého Streetfightera, řádně tím zahustila atmosféru ve třídě naháčů střední třídy. Tato motorka je pro lidi, kteří chtějí dělat bordel na světě, ale velký Streetfighter 1098 byl pro ně až moc velká petelice.
Asi proto ho továrna po pár letech vypustila ze svýho výrobního programu. Podle nás je to škoda – měli jsme ho rádi, i když jízda na něm byla spíš boj o holý život. Stačilo jenom na pikosekundu mrknout, nebýt ve stoprocentní koncentraci a on vás nemilosrdně odhodil do nejbližšího pangejtu. Bláznivej bajk! Proto přišla 848. Vypadá stejně, ale na rozdíl od 1098 se dá normálně řídit. Malý SF má 132 koní, a pokud se vám to zdá málo, tak vás musíme rychle zastavit. Neblázněte – fighter pořád letí jako blázen, ale je teď lépe kontrolovatelný.
První kilometry okamžitě prozradí, že tady se hodně myslelo na řidiče a na příjemnější ovládání stroje. Už to není tak extrémně nahrbená motorka, která na špatné silnici poskakuje a má nervózní řízení. Pořád je tady skrytá agresivita, ale tu vypustíte ven, jenom když budete skutečně chtít. Po zbytek času je mašina klidná a vyrovnaná. Motor funguje od čtyř tisíc otáček a náběh výkonu je nádherně plynulý, a tím pádem i lépe kontrolovatelný. Otáčky můžete nechat spadnout až k hranici tří tisíc bez strachu, že se motor rozletí na prvočinitele, a klidně z nich bez servítků naplno přidat.
Pořád je tady ale opravdová síla, která na jedničku zvedá přední kolo (pokud si ovšem správně nastavíte kontrolu trakce), ale oproti velkému Streetfighteru je doopravdy krotký. Má tu správnou rychlost, ale nedostane vás do průseru, což velká 1098 umí pouhým lusknutím prstů. Nenechte si ale od nikoho namluvit, že malý SF je přehnaně tvrdá a nepoddajná závodnická motorka. Tak tomu rozhodně není, i když rychlou skupinu na volných jízdách na trati zvládne s prstem v nose. Jenom to chce klidnější styl jízdy, který mu sluší i při použití na silnici, což bude v 99 % případů.
Při agresivnějším přístupu je znát měkčí nastavení tlumičů, kdy se mašina na tvrdých brzdách dost potápí (ty jsou hodně silné, ale nemají zabijácký zákus monobloků M50 jako na Panigale), a když mu na výjezdu pořádně zatopíte, ucítíte lehké pumpování od zadního tlumiče. A taky má hodně dlouhé kvalty, takže doporučujeme ubrat na pastorku vpředu jeden zub. Jednička je někdy z pomalých vracáků zbytečně uhrkaná a dvojka nemá potřebnou sílu.
A co pohodlí? No, na první pohled na to sice nevypadá, ale s přimhouřením obou očí se dá nazvat relativně komfortním strojem. Samozřejmě, s vyšší rychlostí vás začne lehce nadzvedávat vítr, a tím pádem ubere trochu váhy ze ztuhlýho zápěstí, což je příjemný. A nebojte se, že byste to s rychlostí v přímce nějak zbytečně přeháněli. Zvyšující se nápor větru funguje jako spolehlivá zarážka na plyn…
Streetfighter 848 je skvělá silniční motorka. Pro někoho může být pořád docela vyhraněná (starší piloti, kteří nepotřebují permanentně blbnout), ale kdo má rád ostřejší jízdu a nechce se neustále strachovat o svoje papíry, bude ji milovat. Za svoje peníze dostanete jedinečný design, dvouválec s řádnou kadencí a vstupenku do exkluzivního světa s červeným znáčkem na nádrži.
A jak je naším zvykem. Muzika ke čtení …ZDE
Pokud chcete naháče střední třídy, zvažte i tyhle:
Aprilia Shiver 750
Velmi slušných 95 dvouválcových koní zabalených v líbivém designu se schopným podvozkem. Podle nás trochu nedoceněná, neprávem dokonce podceňovaná motorka.
Honda CB1000R
Motor vychází z Fireblada, má 125 koní a neuvěřitelné nadání potěšit úplně každého. Tady nic neřešíte, jenom si užíváte nesmírně čitelných jízdních vlastností.
Kawasaki Z800
Superjemný řadový čtyřválec s charakterem, který umí jedině Kawasaki. Slušných 113 koní, dobrý podvozek, ale taky dost vysoká hmotnost. Kdyby o 30 kilo zhubla, neměla by konkurenci.
MV Agusta Brutale 800
Jedinečná tříválcová radost s výkonem 125 koní, nejmodernější elektronikou a designem, ze kterého si stříknete. Intenzivní zážitky maličko kazí až moc horlivá reakce na plyn.
Suzuki GSR750
Motor z legendárního sedmpade GSX-R byl umírněn na 106 koní a zasazen do schopného podvozku. Není nejlepší ve třídě, ale pořád je dost zajímavá na to, aby měla svoje příznivce.
Triumph Street Triple
Podle mnohých názorů jeden z nejlepších naháčů světa. Se svými 106 koňmi není nejsilnější, ale má úžasně lehkou ovladatelnost a nadání dělat neplechu. Je nutné se na něm projet.
Yamaha MT-09
Tříválcová trefa do černého! Neuvěřitelně hravý motor o výkonu 115 koní dává jízdě razanci, schopný podvozek vás podrží. Štve nás ucukaná reakce na plyn, super cena ale potěší každého.
Foto: Honza Karásek
