Přesně takováhle motorka na trhu chyběla. A Kawasaki tuhle dirku dokonale využila! Bez potíží pustila do světa nové KLX250 – tedy mašinu „pro normální lidi“, se kterou budete jezdit všude tam, kam budete zrovna v sobotu odpoledne potřebovat – na houby, na ryby, na pívo anebo jen tak pro radost, zarajtovat si trošičku na sousedovic pozemku.

Však se na ni koukněte… Už jenom to, jak vypadá. Na první pohled dospělá motorka, navíc, jak se dočtete následně, absolutně nezáludná a přátelská. Žádné vytvrdlé enduro, nic, co by vám zasadilo uprostřed polňačky ránu pod pás.

Jako první z nás ji měl na test vypůjčenou Somik. A i tomu, dá se říct (při 202 cm výšky), sedla – i když na tom samozřejmě zas vypadal jako pětiletý dítě na kole, ale to on vypadá na všem, tak co si budeme povídat!

Ale už i pro velikost 180+  je to úplně regulérní mašina do terénu, na které vás jako první zaujme lehká manipulace a absolutní odhodlanost k jakýmkoli lotrovinkám. Takhle o sobě dává vědět minimální váha. Je jak pírko, jak nic. Měkoučký posez nakonec uklidní i toho posledního nervózu, který by se snad týhletý hobby motorky bál.

Co je malý, to je milý

Široké světlo, kolem něj úzká zelená maska a nad ní mračící se štítek, to je zkrátka ono. Žádná „čtvrtá cenová”. Hned ji obíhám dokola a okukuju. Do oka padne i zadní světlo a vůbec zpracování celého zadku, za sedlem (890mm výška) navíc najdete malou taštičku, kterou jsem nakonec během testu hojně využíval – vážně dobrej nápad.

Zkoumám i přístrojovku a líbí se mi její jednoduchost. Není přeplácaná, a přesto tam najdete všechno, co budete potřebovat. Měření spotřeby a podobný wifikundace byste hledali marně, ale v jednoduchosti je síla, ne?

Jak si tady se vším kroutím, hejbu a natáčím, otevírám i spolujezdcovy stupačky. Ty jsou chytře schovaný těsně u rámu, ale jen co je otevřu, nestačím se divit, z pohledu seshora je každá stupačka docela jinde.

Sklon vzpěry podsedlového rámu je totiž na každý straně motorky malinko jinej, a jestliže chtěli zelení chlapci udržet stejnou výšku obou stupaček, museli každou uchytit jinde (a alespoň jedna drobná veselá nedokonalost byla na světě). Bohužel se nám toto ani přes akrobatický kousky nepovedlo vyfotit, protože i když vezmu Káju na ramena, pořád má ten kluk krátký ruce a dlouhý skla 🙂

 

Nic nevymejšlej, natoč to a jedem

Jízda je na KLXu naprosto pohodová a výkon 22 koní naprosto dostačující, a to myslím vážně. Sám jsem tomu nejdřív moc nechtěl věřit, ale na poli, na louce nebo jinde v terénu to normálnímu pilotovi stačí.

Vozil jsem se „na louce za barákem” celej den, byl jsem takovej happy a pomalu jsem si při tom jízdu na KLX vymakal: jednička je vcelku dlouhá a dvojka toho pobere taky hodně. Trochu jsem si k tomu vyladil podvozek do tvrda a pak už poslouchala na rázy do plynové rukojeti jako dospělá enduro motorka. Bylo to dobrý… ale to už jsem tuším říkal.

Na první tři kvalty se motor vytočí bez problémů až k omezovači, ale na vyšší rychlosti se jen stěží přehoupne přes 8 tisíc. A k 10 tisícům se nedostane už vůbec, což je následek nižšího výkonu. Tyhle vyšší kvalty ale stejně využijete spíš na silnici než na poli. Jinak je motor vcelku příjemná hračka a motorka jde na dvojku vypláchnutím na záda a vcelku lehce se tam udrží.

Zvolený pneu se opravdu hodí víc někam na nezpevněný povrch než na silnici. Podvozek je adekvátní celé motorce, potrápili jsme ho i na pár menších skocích a k dorazu měl ještě daleko, takže taky v pohodě. Podvozkově je motorka příjemná (i přes celkové přitvrzení během testu) a při brzdění se nijak nepotápí. Jediný, co mě malinko překvapilo, byl pocit z předního kola na prašných cestách. Dost dobře to neumím popsat – jako byste nevěděli, jestli je kolo pořád pod vaší kontrolou, nebo už jede na vlastní triko.

Na co si ale nemůžu stěžovat, jsou brzdy. Dvoupístkový třmen vepředu se do kotouče zakusuje na jedničku, a na silnici jsem si tak užíval hodně srandy po předním kole. Tím, že je motorka lehoučká, to jde úplně samo.

 

Umí i ve vodě

Při celodenním lítání po lukách a hájích jsme do programu zařadili i focení. Všechno bylo v pohodě a užívali jsme si to jako vždycky. Ale jen do tý doby, než Carlos spatřil pro mě neuvěřitelnou a docela hlubokou kaluž. Od toho okamžiku nebyla s tím otravou řeč. Ukecával a ukecával: „No tááák, kluku, takový malý jezírko, ani to není moc dlouhý, to projedeš jako prd.”

Odolával jsem statečně. Ale Karlik se nedal, dokud jsem nekejvnul a neprojel ji. (Připomínám, že tam voda stála nějakej ten pátek a pěkně to celý zavánělo.) Prvně jsem vyrazil opatrně, pěkně po kraji, a když to šlo jako po másle, tak i prostředkem. No co vám budu povídat. Měl jsem bahno až za ušima a KLX jakbysmet. Ale dokázali jsme tím, že KLX zvládne i tvrdší enduro podmínky, a podařilo se nám to i zdokumentovat.

Tímto momentem byl test dovršen. Dokázali jsme, že je to vážně všestranná motorka. Kawičku potom čekala ještě sprcha wapkou a (na rozdíl od některých konkurentů) hned potom naskočila, jako by se nechumelilo. Žádný problémy kvůli vodě v elektrice nebo podobný neduhy. Stačilo 5 minut, a KLXo bylo jako nový.

 

Pro koho to je

Tahle motorka se hodí přesně do naší rodiny. Abych vám to osvětlil, tatík touží po strojku, kterej ho doveze na ryby a po cestě překoná nástrahy pojizerské divočiny. Nechce krotit koně a nijak přehnaně se o motorku starat. Pro rybáře tedy ideální věc, na které se naučí snad úplně každý a nikdo se nebude muset bát, že ho bike při přehnaném otočení plynem vyklopí.

Já si s motorkou chci zase užívat nějakou tu srandu a to KLX umí jak na silnici, tak v terénu. Výkon by mi kupodivu dostačoval, takže by nebylo co řešit. Líbilo by se mi ale, kdyby motorka stála ještě o nějakou tu korunu míň, což si ale léty vynahradíte na spotřebě, protože nádrž na 7,7 litru jako by byla bezedná…


Foto: Karel Táborský

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno