Jednoduchý, hravý a levný mašiny vždycky tlačily českou motorkářskou scénu dopředu a tyhle dvě jsou toho jasným příkladem.

Pokrok ve světě jedné stopy si uhání kupředu mílovými kroky takovou rychlostí, že se kolikrát ani běžný biker nestačí divit… Což o to, jedná-li se o náskok díky technice nemám nic proti, ale u těch designových novot mi občas zůstává rozum stát nad tím, co si designéři dokážou nejenom vymyslet, ale především prosadit přímo do výroby.

Ano, poznali jste, lehounce se svým orálním otvorem otírám o futuristický a možná i kontroverzní vzhled „nástupce“ starého dobrého suzučího SV 650, které v zemi vycházejícího slunce pojmenovali latinským názvem Gladius, tedy meč. Ten jsme neváhali vytasit z pochvy, aby čelil útoku kawasačí upgradované ER-6ky, která si ve své předchozí generaci dovedla najít už pevně své místo na slunci.

Sem se ztratil

Abych to vzal po pořádku, přiznám se hned na začátku k jednomu lehkému faux-pas, které jsem si způsobil během telefonického rozhovoru se Somem. Ten byl totiž zvěstovatelem radostné zprávy, že mi s Jendou přivezou do Liberce (přímo pod nos) novou Kawasaki ER-6 a právě Suzuki Gladius.

Říkám Somikovi: „Počkej, počkej, Gladius, Gladius… co to je?“

Když mi náš obřík vysvětlil, která bije, zastyděl jsem se… Jenže už první pohledy na oficiální Gladiovy snímky mi připomněly, proč jsem tuhle mašinu vytěsnil. Zdála se mi totiž, ehm jak to říct kulantně… nepřitažlivá. Je to moc křivkovatý, divoký, jakoby až trochu Čína, nebo alespoň Korejec.

To ER-6 je jiný kafe. Už předchozí model se mi moc líbil a tento si podle mého názoru zachoval to dobré z původní ER-6 a jako bonus dotáhl některé finesy k dokonalosti. Tedy k dokonalosti v této cenové i objemové kategorii. Přestože Kawa z dálky vypadá hodně podobně jako její předchůdce, po bližším prozkoumání se nestačím divit. Přední světlo dostalo mužnější tvar, boční kryty chladiče s integrovanými blinkry jakbysmet a jako bonus v Japonsku totálně překopali palubovku, takže proti běžnýmu standardu dostala analogový tachometr a naopak digitální otáčkoměr. Přesně tak, jak to „slyšíte“, tedy obráceně, než jak to má hozený 90 % zbytku moto světa.

Její rám i podvozek podle slov výrobce doznaly úprav pro lepší ovladatelnost v zatáčkách i utlumení vibrací pocházejících z řadovýho dvouválce, přičemž základní myšlenku konstrukce se podařilo zachovat.

 

Suzuki a chytrý věci

Gladius proti Kawě razí jinou psychologii nejen co do designu, ale i konstrukce podvozku a motoru. Dvouválcový, dobře známý 650cm3 „Véčko“ si lebedí v příhradovým rámu, k jehož konstrukci se Japonci s největší pravděpodobností nechali inspirovat v oblasti Apeninského poloostrova.

Palubní deska vypadá nečekaně přehledně a mimo údajů o otáčkách a rychlosti informuje adrenalinem napumpovanýho pilota i o zařazeným kvaltu. Hodně praktický!

Než se ale stihnu se Sůzou víc sblížit, mává na mě Jenda, že má svůj „kanón“ připravenej k akci, tak ať se převlíknu, že jdeme na to. Možná pár čtenářů zklamu, ale to mě kolega nevolal ke 4% styku, ale pouze na focení jízdních záběrů, ke kterým nám vesele svítilo příjemný podvečerní liberecký sluníčko.

 

Proč jsem ženatej

O. K., skáču do překvapivě pohodlného anatomicky tvarovaného sedla Glaudia, startuju véčkovej dvouvál a vyrážím na první seznamovací jízdu.

Ty jo, i když se jedná o malou šestpade, táhne Sůza už od středních otáček víc, než by jeden čekal. Prakticky už od 3000 rpm je zátah pěkně plynulý a síly ve středních otáčkách má šestpade habaděj. Dokonce i když ji podržím pod krkem a nechám pořádně vytočit, čeká na mě v poslední třetině otáčkoměru výkonová špička ostrá jako zadek anorektičky.

Právě když si říkám, že Gladius táhne fakt pekelně, přichází první finta… Co to? Reakce motoru na dávkování plynu je nepříjemně vzteklá, taková u-cu-cu-cukaná. Koukám na otáčkoměr, ale motor nemá nijak vysoký točky, a přesto díky reakci plynu projíždím rádius zatáčky na několikrát za doprovodu přískoků podobným těm v autoškole. Tak vám nevím, buď má reakce motoru na povel pravého zápěstí fakt nešťastný naladění, nebo mám v háji zápěstí z nadměrné onanie. Jelikož jsem ale už nějakej ten pátek ženatej, tipuju to na první variantu, protože manželství má i tu výhodu, že sex máte, i když se vám nechce.

 

Ale zpátky za hefty…

K dalšímu průjezdu kolem Honzy s foťákem volím o stupeň vyšší kvalt, čímž sice motor podtáčím, ale zase tím téměř eliminuju zbrklou reakci plynu. A to je veliká škoda, protože jinak se chová podvozek „Meče“ tak sebejistě, že to člověka vysloveně láká jet kudlu. Ano, během jízdy si sice asi častěji, než by bylo vhodné, zaškrtáte nízko položenýma stupačkama, ale zase se pak člověk cítí akčnější, a tak nějak i jako lepší rider. Každopádně, Sůza se na zakroucené okresce cítí jako žralok ve vodě plné krvácejících dam.

Brzdy se dobře dávkují a jejich účinek je v dané kategorii lepším standardem. Somik sice říkal něco o tom, že to moc nebrzdí, ale mně se zdálo, že jo… Pravdou zůstává, že jsem nebrzdil pouze zadní brzdou jako on :o) (Some, soráč, jen tě škádlím.)

Jo jo, na zakroucených okreskách je Gladius hodně dobrej, ale klídek, ani na rovným úseku vás nudit nebude, vždyť motor umí solidně zatáhnout i ve stovce na „podtočenou“ šestku, kdy točí 4500 ot./min. Dalo by se říct, že až na kontroverzní vzhled a ucukanou odezvu motoru od plynu je Meč super mašina. Dokonce si říkám, že se mi nakonec i docela líbí. Takže bacha, první dojem není všechno!

 

Kawa je jiná

O. K., tak pojď sem, holka moje, říkám oranžové ER-6tce, která nedočkavostí vrtí svou podsedlovou částí, aby se během chviličky roztlouklo její řadové vibrující srdíčko. Už v prvních metrech je mi jasný, že je to bike z jinýho světa, ze světa klidnějších jezdců. Charakteristika motoru je totiž úplně jiná. Střední otáčkové spektrum má mnohem slabší záběr než Suzuki, ale neřekl bych, že je to chyba, spíš naopak. V zatáčkách, kde měl Glaudius potíže s dávkováním výkonu, projíždí ER-6 naprosto bez protestů. Je to taková hodná holka pro každodenní potřebu.

Tedy hodná do doby, než mi v levotočivé zákrutě (aniž bych se dotkl brzdy) celkem hustě podjíždí přední kolo… „Uííí“, to byla klika! Kombinací zázraku, možná i tréninku z ježdění na enduru a kurevsky velký dávky štěstí se mi daří cca 3 m dlouhou jízdu s předním kolem ve smyku ustát. Škoda tak vznikla jediná, a to na mejch trenclích, který už asi nikdo nevyčistí :o)

Do dalších průjezdů zatáček se s ER-6 už pouštím značně opatrněji, aby se náhodou situace neopakovala…

Při klidnějším stylu jízdy však náhle pociťuju, že tohle je přesně to, co se Kawě líbí nejvíc. Relativně klidné, pohodlné a uvolněné proplouvání krajinou. Překlápění z náklonu do náklonu jí jde jedna radost, motor zatahuje citlivěji, a přesto má nahoře velmi pěkné výkonové vyvrcholení, prostě idylka. Klidné jízdě nahrávají i brzdy, které brzdí slušně, leč v porovnání se Sůzou jsou pouhým slabým odvarem. Ne že by nebrzdily vůbec, ale náběh je takový mdlý, řekl bych nehodící se pro sportovní jízdu. Horší je to i s čitelností digitálního otáčkoměru, který vypadá cool, ale údaje o otáčkách se z něj za jízdy odečítají dost obtížně. Když jsem chtěl porovnat, kolik ER-6 točí na šestku v kilu, málem mi vypadly oči z důlků, a to jinak vidím i za roh. Nakonec jsem ale vysondoval, že na poslední kvalt točí ve 100 km/h nějakých 4700 ot./min.

„Bohužel“ celé testování probíhalo na více či méně zakroucených okreskách, takže i když jsem se hodně snažil, nedokázal jsem zjistit top speed obou strojů. Upřímně mě to mrzí a ani kvůli tomu nespím, ale příště, příště se polepším a tuto (alespoň pro mě) důležitou informaci zjistím, slibuju!

 

Konečné role

Mám-li dospět k nějakému verdiktu, řekl bych to asi takhle: Gladius je vlkem v rouše beránčím. Má radši ostřejší jízdu, kde se podvozek umí předvést v tom nejlepším světle. ER-6 je proti němu hodná holka pro každý den s líbivým designem, pohodlnou ergonomií, nicméně co do vibrací od motoru, účinku brzd a přehlednosti budíků za Sůzou podle mého názoru zaostává. To ale neznamená, že by byla špatná.

Tak to vidíte, Gladia jsem se málem štítil, a přitom mi seděl přece jen víc než Kawa, proto nedejte nikdy na první dojem, realita může být úplně jiná.

Foto: Honza Karásek

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno