Tohle se nedalo odmítnout a ani chvilku jsem neváhal. Dneska už to mám ale jen jako váječnou vzpomůnku. Možnost zkusit si doopravdový backflip, co víc ještě na motorce vůbec zažít a dokázat!
Je to už rok a půl a stejně na to furt hodně často vzpomínám. Pořád se vidím, jak sedím s kolegy Honzou a Carlosem v autě a jedeme do Čerčan. V tomhle městě má borec jménem Petr Pilát totiž svůj freestyle park – a my se budeme moct podívat, co to znamená, když „Pilník“ o něčem řekne, že je to ještě potřeba pilovat… Navíc mám v kapse příslib toho bláznivýho skoku, takže se těším jako malej kluk. A zároveň je ve mně i malá dušička – zažil jsem leccos, ale tuším, že tohle bude fakt mazec!
Jsme tu a mám trochu strach
Po příjezdu na místo už mi tak úplně veselo není. Ty odrazové rampy rozhodně nevidím poprvé, ale když teď vím, co mě čeká, zdá se mi to celý nějaký větší. Krátký rozjezdy, dopady daleko, začínám mít pěkně staženo, z čehož má Carlos patřičnou prdel. Začíná mi být, jako kdybych sežral zkaženou konzervu.
Petr, jako vždycky se zářivým úsměvem a skvělou náladou (vidím, jak si tu moji nervozitu taky užívá), zatím chystá motorku a ostatní připravují jámu s molitanem – místo našeho přistání. Říkám si, do čeho jsem se to zase uvrtal, nervózně chodím do kolečka, hulím jednu za druhou, mezitím řeším kamery na helmu a nějak se mi nechce převlíkat. Sakra seber se, říkám si. OK, takže převlíkat.
Chrániče na kolena, brnění na vršek, boty, rukavice, helma, připadám si jako kosmonaut při prvním letu na Měsíc. Kluci mezitím hledají optimální místa ke zvěčnění týhle bláznoviny.
Instrukce znějí jasně
… a jsou velmi stručný. Petr: „Sedneš si normálně na sedačku přede mě, hlavně mi tam nekopni kvalt, rukama se chytíš zespoda řídítek, nohy si položíš na moje nárty, zpevníš se a budeš se pevně držet. Z motorky nemůžeš vypadnout, bude na nás působit dost velká odstředivá síla, ale radši se nepouštěj. 😉“
No skvělý, je mi jako kdybych šel na porážku, ale už mám příjemný mrazení v zádech, stejný jako v zimě při skákání na lyžích. Paráda… Dáváme dvě pomalý kolečka, abychom si sedli, já si zvyknul a věděl, jakou rychlostí pojedeme. Takže jsme ready, teď už není cesta zpátky.
Psycho od první chvilky
Sedím před Petrem jak přikovanej, v rukách křeče, plácnutí na povzbuzení a jde se na to. Rozjezd není ani nějak prudký, ale jak se blížíme k odrazu, cítím, jak Petr přidává.
Najíždíme do rádiusu odrazu, motorka jde do otáček a teď to začíná jít všechno hrozně rychle. Připadám si, jako kdyby nás katapultovali z letadlové lodi. Přetížení, který najednou vystřídá takový zvláštní stav beztíže – poprvé na motorce doopravdy letím, a k tomu všemu navíc hlavou dolů…
V tu chvíli začínám konečně trochu vnímat a říkám si, že jdeme zákonitě po palici dolů. Trochu se mi zvednul kufr. Rotace se ale vůbec nezastavila, slyším, jak Petr hodně přidal plyn, aby s ní motorce pomohl. V tu chvíli už pod sebou jasně vidím kostky molitanu a my naprosto přesně přistáváme na obě kola. Dopad je jak do peřinky, zajedete metr pod povrch a pak se musíte vyhrabat ven. Strašně se směju, řvu radostí a úlevou, že to tam takhle krásně padlo.
Euforie, na čele čůrky potu a uvnitř neskutečně skvělej pocit. To byl fakt úlet! Na Petrovi je taky vidět nefalšovaná radost, což mě těší. No samozřejmě, že jsem, trouba, nezapnul ani jednu kameru, což beru jako skvělou záminku k tomu dát si to znova, prostě se mi to začalo strašně líbit. Druhej pokus ještě lepší. Jsem klidnější, snažím se víc vnímat odraz a celej let vzduchem. Neskutečná paráda.
Special thanks
Den je u konce, trochu se třesu, ale rozhodně už ne strachem. Nezbývá mi než strašně moc poděkovat Petrovi, že mi umožnil takovej obrovskej zážitek, jeho tátovi, že to celé nachystal, a klukům, že to pro vás takhle zvěčnili. Na to budu ještě dlouho vzpomínat a nikdy nezapomenu.
Co o backflipu říká Petr Pilát:
„Je to jeden z mých nejoblíbenějších skoků. Když si ho najedeš správně a dovedeš si tu obrátku užít skutečně v pomalém přetočení, pak je to veliká paráda. Vlastně je to jen o tom grifu, není na tom nic těžkýho.”
„Snad jen jednu chybu to má (dodává Petr se smíchem, pozn. aut.) – backflip je jedna z mála věcí, který si v půlce prostě nemůžeš rozmyslet. Není z něj cesta zpátky. Jak se jednou začneš točit, musíš ho dokončit – jinak si zaděláš na průser…“
Foto: Honza Karásek
