Aprilia má svou neoddiskutovatelnou osobitost, ale především tenhle nový velký dvouválec! A já tvrdím, že tohle se pánům v Noale opravdu povedlo
Mám za sebou první kilometry na nejžhavější novince léta 2011, a můžu to říct zcela na rovinu: „Tahle dvanáctka je psychopat.“ Fungl novému motoru možná chybí dunivost a „kladivovost“ staré RSV, ale o to živěji jde do otáček. Od volnoběhu se chvilku rozmotává, ale od 3000 jede pořád a hrozně až do nějakých skoro deseti tisíc, tam příval síly a adrenalinu zastaví omezovač.
Nejvíc pak táhne v rozpětí 4 až 7 tisíc otáček. Tedy alespoň myslím. Víte, blbě se to sleduje, protože ručička otáčkoměru jde nahoru s ukrutnou zběsilostí a navíc se svět kolem vás promění jen v matné čáry. Takže máte plné ruce práce a nemáte moc čas čučet ještě na otáčkoměr na nějaké cifry.
Geny menšího bratra
Nejen na pohled, ale i na první pocit za jízdy připomíná velké Dorsoduro menší sedmpade. Je zvláštně postavená, dlouhá, ale zároveň se strmým úhlem hlavy řízení. To na mě ze začátku nepůsobilo moc dobře, přišla mi s prominutím jako krpatá koza.
Jenže… druhý den mi jako mávnutím kouzelného proutku najednou podvozek sednul a já se neuvěřitelně bavil. Buď jsem se dobře vyspal (berte to tak, test je pořád jen o subjektivním dojmu), anebo je to o změně stylu jízdy. První den jsem se snažil jezdit ostře, sportovně, brzda-plyn, druhý den jsem se přepnul na plynulou, ale rychlou jízdu a pak to šlo.
Dokonalost sama
Co si rozhodně zaslouží pochvalu, jsou brzdy. Ano, tady Aprilka dotáhla konkurenci, tyhle radiální čtyřpístky Brembo brzdí skvěle, ostře, ale s citem. Víc není třeba říkat.
Námi testovaná motorka byla vybavena ABS a s tím zároveň kontrolou trakce ATC. Víte, nejsem zrovna příznivcem těchto elektronických pomocníků, ale tady… ano, uznávám, tady mi to dává smysl. ABS mi do brzdění kecalo, až když to bylo už hodně ostré, a ATC se předvedlo v tom nejlepším světle.
Jednoduché nastavení (3 stupně) a hlavně – tihle vojáci tady mají s kým válčit. Teď je móda cpát kontrolu trakce i na motorky, kde to postrádá smysl, ale tenhle motor tou bestiální silou dokáže urvat kolo i na suchém asfaltu a při celkem opatrném zacházení s plynovou rukojetí. Přiznávám, dvakrát mě omezení přísunu výkonu ATC zachránilo od pádu, nebo minimálně od hnědého pruhu na spodkách. Děkuji!
Pro i proti
Abych pořád jenom nechválil, Dorsoduro 1200 má i své mouchy. Co si ode mě rozhodně nezaslouží hvězdičku, je převodovka. Jsem zvyklý na ledacos, ale tohle je špatně. Neutrál jsem na křižovatce tolikrát nemohl najít, že jsem ho raději prohlásil za nezvěstný a na semaforech trápil spojku. Bohužel se mi občas blbě hledaly kvalty i za jízdy.
Plusové body naopak zaslouží přehledná palubka s analogovým otáčkoměrem a velkým displejem, který ukáže snad všechny informace, co jdou. Nechybí průměrná rychlost, maximální rychlost, lap timer, všemožné nastavování včetně ABS, ATC a palivových map (Touring, Sport a Rain) a také průměrná a aktuální spotřeba, což jsou ale dva údaje, které snad radši vidět nechcete.
Průměrně si Dorso páplo 9,3 litru, ale při svižné jízdě se umělo držet i kolem dvanácti. Holt velkej silnej motor.
Jenže tohle všechno je ve finále fuk. Aprilia Dorsoduro 1200 je neuvěřitelně zábavnej bike s motorem, který si nezaslouží nic jiného než: „Bravo Aprilia, bravo!“
text: Radek GAS Michna, Víťa Gola, Foto: Honza Karásek
