Vývoj motorek jde mílovými kroky kupředu. Všechno je vychytanější, přesnější a především rychlejší. Motorkářů přibývá a s tím samozřejmě i dopravních nehod. Jak na to reagují výrobci nejdůležitější části ochrany – přileb?

Nutno říct, že ani tady nikdo nezaspal dobu, vývoj přileb jde také kupředu. Hodně za to, stejně jako u motocyklů, vděčíme sportovním odvětvím, hlavy závodníků požadují to nejlepší a většina nejnovějších technologií tak pochází právě ze sportu. Zkuste se schválně podívat na patnáct dvacet let staré motorkářské fotky a možná vás až vyděsí, co jsme tenkrát vozili na hlavách.

Jak vybírat

Všechny ty věci okolo jako vzhled, materiál přilby nebo třeba systém upínání jsou sice podstatné, ale na prvním místě v žebříčku důležitosti je, jak helma sedí. Je opravdu moc fajn vybrat si helmu, která se vám moc líbí, ale pokud bude někde tlačit, stejně ji budete nenávidět. Takže lidi, jako první prosím uvědomění, že přilba nejsou housky, na její koupi byste si měli vyhradit dostatek času, a ne přilítnout do krámu a bez vyzkoušení čapnout první, která vás baví barvou (i takoví se najdou, fakt).

Jako první je potřeba se rozhodnout, co chci. Je jasné, že na R1 asi nebudu jezdit v Jetce, krosová helma se na čopra taky moc nehodí, ale to je asi zřejmé. Hodně lidí se ale bude rozhodovat třeba mezi vyklápěčkou a integrálou. Sedněte si, shrňte si, kde a jak jezdíte, napište si pro a proti. I v jednotlivých kategoriích přileb jsou velké rozdíly, úplně jiná bude helma dělaná pro sportovní ježdění oproti turistické. Na to už dojelo hodně frajerů, co chtěli mít tu nejvíc trendy sportovní helmu, a pak fňukali, že je hlučná a ne tak pohodlná, jako kámošovo turistickej škopek, co stál půlku.

Samozřejmě důležitou součástí rozhodování je cena. Zase je třeba si říct, kdo jsem a jak jezdím. Je nesmysl si kupovat na okruhové ježdění obyčejnou helmu za trojku, naopak je asi zbytečné pořizovat helmu za dvacet tisíc, když ujedu tisíc kilometrů ročně po vsi na skútru, i když to určitě není na škodu. Většina z nás má nějaký strop. Sedněte k internetu a projeďte si stránky všech dovozců, porovnávejte, co můžete za svoje peníze dostat. A přemýšlejte neustále o důležitosti helmy. Odpusťte si raději nové polepy motorky, hezčí těžítka do řidítek nebo třeba orlici na přední blatník a investujte do helmy. Vyplatí se to.

Pokud už máte vybrané favority, sedněte do auta (vlaku, traktoru, letadla) a objeďte prodejce všech typů, které jste vybrali. Každou helmu vyzkoušejte, nestyďte se v ní pobýt na prodejně klidně půl hodiny. Zeptejte se prodejce na všechno, co vás zajímá. A jak má helma sedět? Každý asi bude tvrdit něco jiného, v základu jde ale o to, aby vám v ní bylo dobře. Nesmí nikde tlačit, každé takové místo se po dni ježdění promění v peklo. Jedinou výjimkou jsou lícnice, ty by vám při koupi nové helmy měly být opravdu natěsno, nesmíte totiž zapomenout, že se materiál vytlačí. Naopak by helma samozřejmě neměla být velká. I bez zapnutí by vám (i Jet přilby) měla sedět na hlavě tak, že když budete házet hlavou sem a tam, ani se nehne. Ve většině případů vám poradí prodejce, pokud nemáte s koupí přilby zkušenost, není od věci vzít s sebou kamaráda, co už jich pár vystřídal (helem, ne holek na diskotéce…).

Typy přileb – pojďme se stručně mrknout, co dnešní trh nabízí a za jaké peníze:

Integrálky:
V této kategorii najdete největší výběr. V základu je třeba je rozdělit na sportovní a turistické. Sportovní helma většinou nabízí větší pevnost skeletu, těsnější interiér a úpravy pro větší rychlosti, turistická je naopak komfortnější co se týče hlučnosti, materiálu interiéru, prostoru a výhledu. Stejně jako u ostatních přileb narážíme v nabídkách jednotlivých výrobců na dva typy materiálu – termoplastové a kompozitové. Zatímco první jmenované mají výhodu především v nízké ceně, u druhých oceníte pevnost a nižší hmotnost. Cenové rozmezí je opravdu obrovské, nejobyčejnější helmu koupíte už kolem dvou tisíc, za největší sportovní pecky pak dáte kolem dvaceti. Kompozitové helmy se pohybují od cca pěti tisíc.

Vyklápěčky:
Turistická specialita s odklápěcí bradovou částí je novinkou posledních desetiletí. Tady víc než jinde nešetřete, špatně udělaná helma je nadměrně hlučná a může být nebezpečná při pádu. Internetem koluje nejeden obrázek, jak to dopadne, když zámek otevírání nepodrží a helma se při pádu otevře. Nejnovější modely renomovaných výrobců už mají ale tento problém vyřešen, bát se nemusíte. Ceny se pohybují mezi třemi a deseti tisíci.

Enduro a cross přilby:
Ani tady není výběr malý, enduro helem je hafo. Také tady záleží, jestli hledáte helmu na sport, nebo dálkové ježdění. U sportovní helmy hleďte především na co nejnižší váhu, na trati se těžká helma pěkně pronese. Důležité je také dobré větrání. Nezapomeňte si při koupi helmy vzít s sebou brýle a opačně. Ne každé brýle sednou do každé helmy. Turistické přilby dost často nabízejí možnost připnutí velkého plexi, což je zajímavá věc, obzvlášť pokud netrávíte všechen čas mimo asfalt. Ceny u bahňáckých škopků se pohybují od dvou tisíc za ty nejobyčejnější až po zhruba desítku za ty nejvychytanější.

Jet přilby a kokosy:
Velká frajeřina, která je ale také dost o hubu, a to doslova, pokud se poroučíte bradou k zemi. Na skútrech a čoprech ale stále častěji viděná věc. Toho jsou si také vědomi výrobci a doslova zaplavují trh všemožnými tvary a designy. Za největší šmucku dáte někde v obchoďáku kolem tisícovky, nejexkluzivnější modely proslulých značek vás budou stát až kolem osmi tisíc. Na kokosy, tedy přilby bez pevného materiálu kolem uší, pozor, nejsou homologovány, takže by na našich silnicích správně neměly být.

Technologie
Materiály skeletu:
Na výběr máme ze dvou možností – termoplastové nebo kompozitové přilby. Jedinou výhodou termoplastu je snadná výroba přilby, a tedy nižší cena. Kompozit je naopak pevnější a lehčí (celokarbonová integrálka může vážit i necelý kilogram, kdežto termoplastovka až téměř dvojnásobek).
 
Plexi:
Jde o systém výroby a přichycení k přilbě. Rozeznáváme tedy vstřikované a řezané plexi (to by nemělo zkreslovat). Co se týče uchycení, nejlevnější helmy používají na plexi vylisovaný zámek se zoubky, ty lepší pak bajonetový systém nebo bočnice. P

Větrání:
Záleží na množství větracích otvorů, způsobu jejich uzavírání a vedení vzduchu uvnitř helmy. V zásadě platí, že čím sportovnější přilba, tím lepší odvětrání nabízí. Opět odkazuju na minulé číslo, kde je toto přesně popsáno v souboji Arai RX-7GP a Suomy Vandal.

Interiér:
Dobrý interiér by měl být nejen příjemný na omak, ale také dobře sající pot a vlhkost, antialergický a pokud možno vyjímatelný a pratelný. Přece jen po pár letech ježdění se tam nějaká ta špína nahromadí.

Zapínání:
Tady je to souboj mezi komfortem a bezpečností. Pohodlné rychlozapínací systémy se zoubkovými plátky nebo přezkami nenabízejí tolik bezpečnosti. Dvojité D kroužky, které se v zásadě používají na většině sportovních přileb, naopak trochu komplikují život při zapínání a rozepínání. Je to na vás, čemu dáte přednost.

Vychytávky:
Jsou jich určitě mraky, ale momentálně mě napadají tři. Hodně viděnou věcí je druhé plexi, které vám ochrání oči před slunečními paprsky. To je otázkou turistických helem, u sportů holt počítejte s tím, že budete muset plexi měnit. Druhou věcí, která se stále častěji objevuje, je bluetooth, díky němuž můžete v helmě telefonovat, poslouchat hudbu nebo navigaci. Poslední věcí, na kterou jsem si vzpomněl a která mě hodně baví, jsou nafukovací lícnice. Jednoduše nasadíte helmu, párkrát zmáčknete čudl, až se vám lícnice nafouknou přesně tak, jak je chcete, a když helmu sundáváte, zase je vyfouknete.

Crash testy:
Není od věci mrknout na net, jak ten můj favorit dopadl v crash testech. U nás bohužel nic takového nenajdete, v zahraničí ale sem tam ano. Jeden takový najdete třeba na tomto odkazu.

Foto: archiv

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here