Každý z vás měl určitě měl v mládí sen, nějaký stroj, jehož plakát visel v pokoji na zdi, vy jste vydrželi dlouhé minuty jste se vydrželi koukat na tu krásu a představovat představovali jste si, jaké by to asi bude bylo na živo. U mě to bylo Ferrari F40 a Eguc, jak jsme kdysi s kamarádem tuhle motorku překřtili. Už tehdy totiž měla zatraceně dlouhý název, dnes si celým jménem říká Harley-Davidson FLTHCU Electra Glide Ultra Classic
Ten plakát tenkrát nebyl nic moc, ale motorka byla boží. Ano, v roce ´96 stála šílenou pálku, bezmála milion korun, což by mohlo vyvolávat myšlenku o snobismu, ale sáhněte si do svědomí, kdo z vás v dětství vzhlížel k něčemu tak obyčejnému a šedému, jako byla třeba Dacia Logan? Ne, ne… Je to tak, všude určitě visely Ferrari, Lamba, Porsche, Ducati, Agusty nebo Harleje…
Asi byste tipovali, že jsem se na testování téhle motorky, na splnění tohohle snu, musel těšit jako na ztrátu panictví. Opak je ovšem pravdou! Ze začátku sezony ano, ale čím víc se ta chvíle blížila, tím větší jsem dostával strach. Co když bude špatná? Unesu to zklamání? Je to, jako bych se chystal strávit příští noc s Pamelou A., a najednou si začal říkat, jestli na ni vůbec mám ještě chuť… (Ježíši, vždyť je o celých 15 let starší než já!).
Sen realitou
Tak a teď prosím pozor, tohle je důležité sdělení! První metry totiž prozrazují, že zklamání se nekoná, tahle motorka je vážně skvělá! Všechny ty záležitosti luxusu zatím nevnímám, na to je potřeba víc času, ale co se mi dostává zatraceně pod kůži, to je ovladatelnost a neuvěřitelná stabilita.
A co vnímám hlavně, je rozdíl proti konkurenci! Dva týdny před Electrou jsem měl možnost se svézt s jejími přímými konkurenty od Kawasaki a Victory a ona je zlehka strčí do kapsy.
Pravda, Vision od Victory není tak úplně přímá konkurence, je to jinak stavěná motorka, která se může pyšnit skvělým motorem a obrovskou stavbou, díky které je rozhodně nejpohodlnější motorkou tohohle světa – ale po okresce s ní nakonec budete jezdit asi tak, jako byste tančili tango před celou vesnicí se sousedovic 120kilovou Ančou a ještě byste měli paty umatlané od lepidla.
A Japonci? Ti se sice celkem obstojně pokusili Electru okopírovat, ale za prvé jim ve Voyageru tak nějak chybí motor s charakterem, a za druhé (a to hlavně) tam není ta pevnost. Ano, dá se to ovládat a ani vás to neděsí, ale pocitově je to jako posílat do zatáčky žvýkačku.
Samá slast
Na rozdíl od Harleje… Už v první zatáčce mám pocit pevné motorky, a to dokonce překvapivě víc než u většiny menších modelů H-D. Jo, ale to pořád žvatlám o pocitu pevnosti, kterej je sice důležitej, ale co teda ta ovladatelnost? Začněme tím špatným – 400 kilo suché váhy a hodně hmotnosti nahoře, dá se očekávat něco jako menší raketoplán. A teď to dobré – není to tak.
Netuším, jak se to Američanům povedlo, ale jakmile se rozjedete, ztrácí Electra svá kila a do zatáčky jde jako každý jiný standardní cesťák s hmotností o téměř polovinu menší. Jednou z věcí, která za to může, je určitě rozvor 1625 mm, který je o 4 cm kratší než u Kawasaki, a dokonce o 6,5 cm kratší než u hondího Gold Winga.
Pak jsou tu krátká řidítka. U tohoto typu motorek je celkem obvyklé, že sedíte někde uprostřed motorky, palubku vidíte někde v dálce před sebou a v rukách třímáte něco, co by se spíš dalo nazvat vesly než řidítky. Tady ne, Electra má klasický posaz s téměř rovnými řidítky pěkně u těla. Jednoduše řečeno, je prostě pocitově krátká. Pak je tu také pro modelovou řadu 2009 inovovaný rám a kyvná vidlice. Na starších modelech jsem nejel, takže porovnání nemám, ale jen tak pro nic za nic to přece nedělají.
Výše pochválená skvělá ovladatelnost se bohužel vytrácí ve dvou případech. Tím prvním je manipulace na místě a v malých rychlostech. Tady se z macaté mouchy stává vážka velikosti O2 Areny a ze suchého trička pěkně propocené (pokud se například potřebujete třicetkrát otočit na úzké silnici při focení, že, Jendo?). Ano, tady je hmotnost znát. Je tu ale jedno řešení – zpátečka. Vždycky mi tento nadstandard přišel u motorek jako blbost, ale názory se mění. Ano, připlatil bych si těch 40 tisíc za zpátečku od firmy Champion, připlatil – a jak rád!
Druhým momentem, kdy nemůžeme mluvit o perfektní ovladatelnosti, jsou vysoké rychlosti. I tady kinetika funguje, a tak se musíte s motorkou porvat, pokud ji chcete poslat do zatáčky. Ale pozor, mluvíme o rychlostech řekněme nad 130 km/h a o zatáčkách, které na dálnici rozhodně nepotkáte. Holt to není motorka se sportovními ambicemi, ale to vám nevadí, protože tohle je…
Mentální zpomalovač
Můžeme do nekonečna spekulovat o tom, co umí a co ne, ale jedna věc je jasná, tohle je její parketa: pěkná okreska s výhledem pro bohy, zapadající slunce, zařazená pětka, motor bublající na nějakých 3500 otáček, což je rychlost kolem stodvaceti, navíc držená tempomatem a… ZZ Top.
Ne, nezbláznil jsem se, takhle to skoro celou dobu testu bylo. Motor nechcete točit a heft nepotřebujete držet, ale o tom se asi nechcete bavit. Ano, přiznávám se, podlehl jsem kouzlu rádia na motorce. Už slyším to spílání: „On se fakt posr… jedinej sound, kterej chci na motorce slyšet, je motor a vítr!“.
Ano, pravda. Tedy – byla, až doteď. Ne, prostě chci na motorce rádio a navíc chci poslouchat věci, které si doma nebo v autě nikdy nepustím! Asi se to nedá dobře popsat, tak radši napíšu, že tenhle systém Harman Kardon s výkonem 4x 80 W je tím nejdokonalejším zvukovým systémem, který na motorce můžete najít. Dá se bez problému poslouchat až do rychlostí kolem 150 km/h, umí MP3 a propojit se s externím zařízením. Ještě je napojen na interkom a CB vysílačku, která je u Electry také v základu, takže díky ní můžete komunikovat s dalším strojem, nebo třeba pro mě za mě s okolo jedoucíma kamioňákama.
A navíc to skvěle vypadá – rádio umístěné do obrovské palubky s budíky, jako měla americká auta v osmdesátých letech. Klidně by mohlo být i ve dřevě a pořád by to vypadalo skvěle. Tohle je ta hranice mezi dobře vypadajícím luxusem a zbytečnou okázalostí. Pak je tady další vychytávka – Smart Security System. O co jde? Nepotřebujete klíček, stačí mít v kapse malou placičku, a jakmile se přiblížíte, motorka vás pozná a nechá vás nastartovat. Zbytečnost? Rozhodně, ale fajnová.
Pořád je z Milwaukee
Je luxusní, nadstandardně vybavený, ale pořád je to Harley-Davidson, tak jak ho známe. Ten obrovský kus železa mezi nohama, s úžasným mechanickým ševelením a ještě hezčím zvukem z nových výfuků 2-1-2. Pro rok 2009 se motor dočkal nového uložení v gumových silentblocích, což značně redukovalo vibrace směrem k jezdci. Otázka zní, zda něco takového vůbec chcete redukovat.
Na dlouhých cestách asi ano. Pak je tu převodovka, která vydává rány jako slavnostní salvy na hradě, když přijíždí prezident anebo jiná pomazaná hlava. U Electra Glidy je postavena s veledlouhými prvními kvalty, ve městě si tak v klidu vystačíte s dvojkou. Šestý stupeň je dálniční speciál, řadil jsem ho tak na stočtyřiceti. Jo a taky ty jejich šílené ovladače blinkrů. Na každé straně je jeden, jedním stisknutím zapnete, druhým vypnete. Jak dlouho trvá si na to zvyknout? Půl pikovteřiny.
Komfort samozřejmě není jen o elektronických fičurách, své dělá taky typická kapotáž. Když to vezmu odspodu, máme tu perfektně kryté nohy, taky nové klapky pod hlavní kapotou, které dokážou při správném nastavení vést vzduch tak, aby odváděl teplo motoru od nohou, a pak je tu samozřejmě ten obrovský kus plastu, který se postará o komfort pro zbytek těla. „Ale proč je tam proboha tak nízké plexi?“ ptal jsem se sám sebe zpočátku.
„A proč tě to zajímá, vždyť funguje!“ kontroval jsem si sám po pár prvních kilometrech. Do nějakých stopade bez problémů, i v otevřené přilbě. A při dešti (který jsem samozřejmě musel také potkat, i když nad zbytkem republiky nebyl ani mrak) jsem měl jen trošku mokrý ramena a na rukavicích se mi vyrazila rosa.
A ještě v jedné věci je tahle motorka typicky americká. Je nabitá testosteronem. Chápu, že při pohledu na ni a při čtení těchhle písmen se může zdát, že je to změkčilej kočár pro obstarožní páprdy, ale věřte mi, není to tak. Ten motor, ta stavba, ten styl, to všechno způsobí, že vám začnou mnohem rychleji růst chlupy na zádech. I poštovní schránka se červenala a cudně hleděla k zemi, když jsem kolem ní jel. Pokaždé, když z ní slezete,
máte chuť spořádat obří hovězí steak.
Pár velmi důležitých informací bokem
BRZDY
Tak, a pak je tu ještě novinka se starším datem, tohle se objevilo už v roce 2008 a určitě to není tak důležité jako kratší antény… V Harley-Davidsonu konečně uznali, že jednu věc přece jen umí ti frajírci v Evropě lépe, a to brzdy. Takže se obrátili na italskou firmu Brembo, která pro ně připravila brzdový systém pro tuhle motorku (a nejen pro ni). Je hodně neobvyklý, na zadku totiž najdete stejný kotouč i brzdič, jako je na předku, jen ne dvojmo. Takže tu máme trojici kotoučů o průměru 300 milimetrů s čtyřpístkovými třmeny a dokonce i ABS. Jak to zvládají? No, nadřou se, to je pravda. A nejsou to sportovní brzdy, na které se jen podíváte a stojíte, ale dva prsty na ně stačí… a jedna noha. Předek se docela potápí, chce to používat i zadní brzdu. Ta má mimochodem páku, jak kdyby ji vyndali z náklaďáku, šíleně obrovská věc.
KUFRY
Co je tu dál… kufry. Tady si budu trochu stěžovat. Ten vrchní je bez výhrad, naložíte do něj menší cikánskou rodinu, je dobře zpracovanej a navíc ty anténky, ty úžasné anténky. Ale ty dva boční. Systém zavírání se nedá nazvat jinak než debilní a ještě horší je to s jejich tvarem. Jsou správně hluboké, správně dlouhé, ale jsou úzké. A to tak, že se mi
do nich nevešel ani batoh s foťákem, a to není žádný obr. Chápete? Dáte tam akorát větší notebook a svačinu. Ani spacák a karimatka by se mi tam nevešly. Ale jezdí někdo na takovéhle motorce se spacákem? No nic, pojďme dál.
SPOLUJEZDEC
Spolujezdec, tak ten si bude chrochtat blahem. Schválně jsem se nechal kousek svézt vzadu, ač to jinak nenávidím, a je to jak v Rolls-Roycu. V tom jsem sice nikdy nejel, ale nějak tak si to představuju. To křeslo by si zasloužilo Nobelovu cenu za komfort, navíc tu máte obří stupačky, ten úžasnej interkom a taky vlastní nastavení hlasitosti rádia.
HODNOCENÍ
* Ještě malý dodatek. Autor textu si dobře uvědomuje, že používá špatný název. Motorka se správně jmenuje Ultra Classic Electra Glide, ale na tom plakátě to kdysi bylo taky špatně a z toho vznikla ona zkratka EGUC, ke které pociťuje takovou úctu, že ze sebe klidně udělám blbce a ty slova prohážu.
Foto: Honza Karásek
