Jedno už docela staré motorkářské rčení říká: „K Harleyi člověk musí dospět určitou životní cestou, ale nějakým způsobem se k němu postupem času dostane každý, kdo má motorky opravdu v krvi.“ Jaké pocity na něm zažívá jezdec, který má naprosto odlišný způsob vnímání jízdy na motorce, se dozvíte v následujících řádcích
Důvod, proč miluju motorky, je – kromě obdivu k technice a designu – naprosto prozaický. Na motorce jezdím z úplně stejného popudu, proč jezdím v zimě na lyžích ve volném terénu nebo lezu po skalách. U každé z těchto aktivit hledám mezní zážitky, na hranici subjektivně přijatelného rizika, při kterých vám tepová frekvence atakuje červené pole, na konci si oddechnete a z čela setřete notnou dávku potu.
Když jsem se tedy koncem loňské sezóny dozvěděl, že budu týden brázdit české sinice na jednom z nejklasičtějších Harleyů, tak i když ke značce H-D chovám velkou úctu, moje nadšení bylo asi tak veliké, jako když bych si místo Sex Pistols pustil do sluchátek nějakou barovou břečku od Franka Sinatry.
Přestože jsem za více než sedm let, co tuhle práci dělám, jezdil snad na všem, co má dvě kola, motorky od téhle legendární americké značky se mi tak nějak vyhýbaly. Když se tak zamyslím, mám za sebou jeden den na V-Rodu a krátký přesun po Liberci na Fat Boyovi, což rozhodně není dost na to, abych mohl mít nějaký ucelený názor. Z tohoto důvodu jsem se na týden za řídítky sněhově bílého Road Kinga začal velmi těšit.
To je motor s velkým „M“
Pokud stále zastáváte názor, že Harleye jsou horou jednoduché a trochu zastaralé techniky, která nic moc neumí, tak na to rychle zapomeňte. Samozřejmě že tu máme klasický kolébkový rám, obrovský OHV motor do V a tachometr jak z náklaďáku, ale když se na Road Kinga podíváte hlouběji, najdete moderní sekvenční elektronické vstřikování, bezklíčkové zapalování, alarm a tempomat. To všechno je zaobaleno do poctivého a kvalitního zpracování, kde věci, který mají být z plechu, prostě plechový jsou.
Z motorky na první pohled cítíte tu opravdovost a originalitu. Už samotné startování je zážitek. Dlouhé zdvihy potřebují velkou dávku energie na to, aby se motor roztočil, a tím, jak se motor v rámu třese, si připadáte, jako kdybyste startovali vrtulové letadlo. Projev motoru je měkký, ale výrazný, převodovka hlučnější a s dlouhým chodem, ale s tím jsem počítal a nijak mě to neotravuje.
Důvod je jednoduchý. Tah, který tenhle twin s objemem 103 kubických inchů dokáže vyvinout od absolutního volnoběhu, je něco, co by si měl každý zkusit. U žádného motoru, který jsem měl možnost za život ochutnat, jsem něco takového nepoznal. Je to kombinace nenucenosti, účinnosti a síly lokomotivy, která sice nemá dlouhé trvání, ale vynahrazuje to intenzitou.
Změňte svoje vnitřní nastavení
Velmi jsem byl zvědavý na celkové jízdní vlastnosti, protože to je to, co bývá u cruiserů častým terčem kritiky. Co se týče manipulace a ovládání v malých rychlostech, je potřeba brát v potaz údaj o hmotnosti, která činí v plně natankovaném stavu skoro 370 kilogramů, což mluví za vše.
Je to prostě kus motorky a nic pro tintítka. Jak to ale často bývá, stačí se rozjet a díky nízko položenému těžišti je váha pryč, motorka je stabilní a dá se jet velmi nízkou rychlostí, aniž byste museli dávat nohy na zem. Bohatě polstrované sedlo hýčká vaše pozadí, široká řídítka dávají pocit přesné kontroly a nohy máte doširoka uvelebené na rozlehlých plošinách. Na jízdu na Harleyi se je potřeba hodit do úplně jiného vnitřního rozpoložení. Pokud budete spěchat, budete na něj tlačit a chtít nějaký hmatatelný výkon, otráví vás to. Snižte svoji obvyklou rychlost, využívejte silný spodek motoru a vnímejte, jak se motorka pod vámi chová, a v tenhle moment začne všechno do sebe krásně zapadat a dávat smysl.
Tím ale nechci tvrdit, že se na něm člověk musí jen loudat, naopak. Stupačky jsou v dostatečné výšce a pustí Road Kinga do poměrně slušných náklonů, což se o japonských cruiserech často nedá tvrdit. Podvozek není sice bůhvíjak citlivý (především vzadu), ale není to nic, co by vás v zatáčkách a na nerovnostech vyvádělo z rovnováhy.
O brzdách se taky nedá tvrdit, že by nefungovaly dostatečně, a i přes trochu tuhý chod dokážou předvést slušný výkon. Všechny tyto věci mě mile překvapily. Výlet, co jsem si dal okolo Slapské přehrady, byl tak příjemným zpestřením zbytku sezóny. Nic neřešíte, užíváte si ty silné podněty, co k vám skrze motorku jdou, a při každém zastavení vám stačí jen chvilku koukat na tu blyštivou nádheru.
Proč?
O týden později, když jsem motorku vracel, snažil jsem se to celé nějak bilancovat, shrnout a musím říct, že to nebylo vůbec nic jednoduchého. Nemohl jsem přijít na to, čím mě ta motorka tak dostala. Jo, motor je výbornej, ale celkově jsem na motorce neobjevil nic závratného, z čeho byste si hned sedli na zadek. Krom toho nejsem nějakým velkým příznivcem chromovaných dílů a tady si připadáte, jako když stojíte proti jednomu velkýmu zrcadlu. Jenže pak jsem si vzpomněl, jak jsem se na tý motorce cítil, já zapřísáhlý „antičoprař“. Nedokážu slovy popsat důvod, ale bylo to fakt dobrý…
7 důležitých věcí:
» Testovaný stroj poznáváte v modelovém provedení r. 2012.
» Díky vstřikování je motor Twin Cam 103 jemný a vstřícný; to předurčuje, jakému zákazníkovi je určen – majitel by měl být už zklidněný a hlavně nadšený ze vší té originality.
» Design jasně uvozuje historickou linku, všechny ty chromy, lišty, hluboké blatníky k tomu ale parádně sedí.
» Co byste u takové motorky nečekali? Tempomat, ABS, dálkový imobilizér. Ano, ač klame tělem, tohle je už hodně moderní stroj.
» Velké kožené brašny mají důmyslný systém zapínání.
» Za velké masivní plexi se schováte v každém počasí.
» Ať přijedete, kam přijedete, všude budete středem oprávněné pozornosti!!!
Víťovo poučení se:
Kouzlo Harley-Davidsonu je právě v tom, že prostě funguje úplně jinak než všechno ostatní. Ať si vezmete do ruky cruisera od Suzuki, Hondy nebo i Moto Guzzi, tak ty motorky jsou si plus mínus podobné. S Harleyem je to zážitek na úplně jiné úrovni. Přestože jsem se přesvědčil, že H-D styl pořád není nic pro mě, tak vím, že tyhle motorky dávají velký smysl a díky silným historickým aspektům mají skoro hmatatelnou duši. To je podle mého názoru ten pravý důvod, proč je značka Harley-Davidson nesmrtelná.
Foto: Honza Karásek
