Všimli jste si, jak se za poslední roky změnila nabídka BMW? Všechno je na první pohled moderní, žádná klasika, jako by značka trochu pozapomněla, z čeho vlastně vyrostla. Změnit se to bavorská továrna rozhodla modelem R 1200 R Classic. Povedlo se?
Řekněme si na rovinu, že tohle rozhodně není motorka pro davy. K velkému, cestovně laděnému naháči dospěje málokdo, a navíc tady máme ten velmi neobvyklý motor a konstrukční prvky podvozku, které budou sice jedny lákat, ale ty druhé spíš odpuzovat. A právě proto se sluší podotknout, že autor článku je dopředu zaujatý, neboť jeho garáž již nějakou dobu obývá „předchůdce“ tohoto stroje s označením R 1150 R Rockster. A řeknu vám, byl jsem na tohle porovnání víc než zvědav…
Moderní klasik
Na první pohled je to tak trochu ani ryba, ani rak. Plastová karoserie, ufonské zadní světlo, ostré tvary válců, které doplňuje velký displej mezi dvěma budíky. S tím vším naopak v rozporu retro prvky jako drátěná kola, chromová koncovka výfuku a zrcátka. Komplet, společně s dvoubarevným lakem, znak paketu Classic, za který si připlatíte nějakých 20 tisíc oproti standardní verzi R 1200 R. Osobně, ač zastánce retra, bych tuto variantu asi nevolil! Ale proti gustu…
Také na silnici cítím z téhle motorky jakousi dvojakost. Na jednu stranu je to velký naked ze staré školy, motorka se sálajícím pocitem jistoty, který ale vyžaduje ke svému ovládání (rozuměj v porovnání s moderními sportovními naháči) trochu síly. Na druhou stranu je ale eRko nabité moderními technologiemi, kde tou nejpodstatnější (elektromilové na tomto místě prominou) je jednoznačně něco neelektrického, tedy dvouvačkový boxer.
Klidná síla
Motor – tohle nemá se starým traktorem v R 1150 vůbec nic společného. Je to, jako by motor dostal koňskou dávku testosteronu. Ano, ve spodních otáčkách je to stále onen kliďas, který vám umožní poklidné kochání se krajinou nebo easy průjezd zacpaným městem, ale jakmile za to vezmete, projeví se jeho sportovní charakter. Ručička otáčkoměru se s velkou chutí rozeběhne nahoru, a jakmile přesáhne hranici 4500 otáček, rozječí se jinak distingovaný boxer a ukáže vám, že 110 koní je na dvouválec prostě dost. Ne, není to nic brutálního, pořád je to Baworák, ale rychlé je to hodně.
A k tomu si připočtěte obrovskou devízu velkých Bawců, ten jejich neobvyklý podvozek. Už jsem mnohokrát slyšel názor, že rameno předního Teleleveru je hnusné nebo že podvozek nedává tolik odezvy jako ty klasické. Myslete si o tom, co chcete, ale v momentě, kdy poprvé vletíte do zatáčky, na všechny tyto připomínky zapomenete. Ono se totiž prostě nic neděje. Je pohoda, je klid, a to i pokud nejedete zrovna předpisovou rychlostí a pod vámi není povrch, kterým by se silničáři mohli chlubit. A tohle se nemění, to je prostě BMW.
Chytrý podvozek
Co se naopak změnilo dost, je elektronika podvozku. Námi testovaný stroj byl vyzbrojen příplatkovým systémem ESA, což je stručně řečeno nastavení charakteru podvozku pomocí ovladačů na řídítkách. Jednoduše si navolíte jeden ze tří režimů Sport, Comfort, Normal, plus zatížení motocyklu (sám, se spolujezdcem, se zavazadly) a elektronika se postará o to, aby podvozek vyhovoval vašim požadavkům. Upřímně, na tomto typu motorky bych ESA fakt nepotřeboval. U GS jsem si s tím občas hrál, ale tady jsem po prvním dnu ježdění nastavil natvrdo režim Sport a bylo. Comfort i Normal byly zbytečně měkké a motorka se na každém hrbu houpala jak dřevěnej koník.
K podvozku mám také jednu výtku. Předek působí vratkým dojmem a váš první pocit v utaženějších zatáčkách je, že by to chtělo tlumič řízení. Po důkladnějším prozkoumání ale zjistíte, že tu je, jen se nedá nastavit (jeho tuhost se upravuje elektronicky dle příkazů z řídící jednotky). Podle mě nedostatečně a mnohem více bych ocenil klasický mechanický tlumič.
A v plivání na elektroniku bych obvykle pokračoval i nadále, R 1200 R je vyzbrojeno kontrolou trakce, která není zrovna mou nejoblíbenější fičurou. Jenže… přiznávám se, že začínám její funkčnost pomalu přehodnocovat. Ona mi, holka, totiž zase zachránila krk. Nějakým nedopatřením jsem ji nevypnul, a tak dostala příležitost se ukázat v plné parádě, když jsem kvůli lomenému světlu přehlédl kupu světlého písku v zatáčce a bez okolků za to řádně vzal. No, co vám budu povídat, šel bych pěkně a z Bawce by lítala trsátka. Děkuji ASC!
Tradičně nechybí také brzdový systém ABS, který má tu chvályhodnou vlastnost, že se dá vypnout. Navíc jsou brzdy integrálně propojeny, takže se motorka při prudkém brzdění tolik nepotápí. Vlastně, co to melu, BMW se díky podvozku nepotápí ani bez integrálu. A pokud to ještě nevíte, připomenu, že se také motorka s Teleleverem nerovná, pokud brzdíte v zatáčce. Prostě klídek.
Ano, dobrá motorka
A teď mi prosím dovolte, abych chvilku pěl na R 1200 R ódy. Pohodlný posez, který vám dovolí najet denně pár set kilometrů, je u BMW tak nějak standardem, stejně jako skvěle fungující převodovka. Co ale u starších modelů nebývalo obvyklé, je informacemi nabitý digitální displej, který vám nejen řekne, kolik je hodin a kolik jste na trip ujeli kilometrů, ale také kolik najedete do vyčerpání benzinu, jaký máte zrovna zařazený kvalt a jaká je teplota vzduchu. Jistě, mnozí mávnou rukou, že takové věci při jízdě vědět nepotřebují, ale věřte mi, že se na to velmi rychle zvyká.
Moji obrovskou poklonu zaslouží motoráři BMW také za to, jak se jim dlouhodobě daří udržet tyhle velké motory na dietě. Během testu jsem najezdil nějakých 1300 kilometrů na všech typech silnic, z toho také dost po městě, a průměrná spotřeba se udržela pod 6 litrů, a to jsem rozhodně nejezdil ekonomicky. To mi řekněte, jak to dělají. Jede to a nežere to.
Na závěr si pak dovolím slibované srovnání se starší jedenáctpade. Posez a chování podvozku velmi podobné, brzdy lepší, ale ten motor – nebe a dudy. A já vůl udělal tu chybu, že jsem přesedlal rovnou z nového modelu na starý. Nedovedete si představit, jak moc ta moje motorka najednou nejela 🙂
Motor – s původem v HP2
Do řad BMW vstoupil tento boxer v roce 2010 a postupně vytlačil starší typ motoru s jednou vačkou . Tedy vlastně do sériových řad, jeho původ najdeme už u řady HP2, konkrétně u modelu Sport. Na první pohled tuhle jednotku poznáte podle hranatějších hlav a také dvou šroubů držících kryt namísto původních čtyř. To ale samozřejmě nejsou ty nejzásadnější změny, ty se odehrály uvnitř. Specifikaci OHC vystřídalo DOHC, což znamená dvě vačky a čtyři ventily na válec. Toto řešení sice nepřineslo nárůst maximálního výkonu, ale zásadně se změnil jeho průběh a kompletní charakter motoru, který je točivější a ve vrchním spektru otáček přináší mnohem více zábavy.
Roadster, to je historie
Motocykly, které se dají pojmenovat jako naháče, provází historii značky BMW od jejího samotného počátku. Jako prvního přímého předchůdce R 1200 R si ale troufneme označit model R 1100 R, který se v nabídce BMW objevil v roce 1994. Tehdy ho poháněl čtyřventil o objemu 1085 cm3, který zvládal maximální výkon 80 koní. Jinak ale má s dvanáctkou spoustu společných rysů, ať už je to podvozek nebo tvary. O čtyři roky později se také objevila verze 75th Anniversary, která se stejně jako letošní klasik lišila drátěnými koly, retro lakem a chromovanými díly.
Jedenáctka byla několikrát faceliftována, měnily se tvary, kola a v prodeji byla také verze s menším motorem označená R 850 R. Přelom tisíciletí potom přinesl novinku v podobě R 1150 R s motorem o objemu 1130 cm3 s maximálním výkonem 85 koní. Ta se v několika verzích udržela až do roku 2006, kdy se objevila první dvanáctistovka ještě stále s OHC, aby ji v roce 2010 vystřídal námi testovaný model.
Foto: Karel Táborský
