Musím se vám přiznat – loni mi nová Multistrada vůbec nevoněla. Podle mě byla až moc sportovní na to, čím původně chtěla být – konkurencí pro Yamahu Super Ténéré nebo BMW GS. Kvůli tomu jsem se jí tak trochu vyhýbal. Letos mi to ale nedalo a chtěl jsem ji zkusit znovu. Tady je pár postřehů.
Postřeh č. 1: Je desivě rychlá – všude!
Je úplně jedno, kam s ní vyrazíte, protože všude budete patřit k tomu nejrychlejšímu, co se na silnici pohybuje. Ten motor je absolutní vládce – má neskutečnou sílu ve všech otáčkách, sebere se už od třech tisíc a nepoleví až do deseti. V tu ránu je tam 200. Masakr!
Postřeh č. 2: Umí to i na okruhu
Vzal jsem si ji do Motoškoly do Brna, protože mě moc zajímalo, jak se popere s okruhem. Na standardní nastavení (všechno řídí elektronika) je ale hodně houpavá a neměl jsem dobrý pocit z předního kola. O hodně se chování zlepšilo po nastavení režimu Sport se zatížením dvěma pašažéry. Maličko jsem se bál použitých gum, protože ty jsou spíš univerzální (Pirelli Scorpion Trail) a jejich placatý profil nesliboval moc hezký zážitky. Zase chyba – dá se s nima jet hooodně rychle, i když to už mají za sebou a motorce se nepěkně zavírá řízení.
Postřeh č. 3: Je rychlejší než R6
Ano, na okruhu jsem předjel na motor kluka na modrý eRšestce. Stačila mi k tomu asi půlka rovinky. Chápete to? Velký cestovní “enduro” spráší plnokrevnej supersport! Na konci cílovky v Brně digitální tacháč ukazoval 247 km/h… Víc asi nemusím dodávat 🙂
Postřeh č. 4: Brno umí pod 2.20s
Pokud čtete Motohouse pravidelně, asi budete vědět, že mám trochu “úchylnou” zábavu v podobě měření časů motorkám, který na okruh vůbec nepatří. Začalo to loni Super Tenérkou, z jara jsem pokračoval naší dlouhodobě testovanou KTM SM T a teď přišla na řadu Multistrada S. No, ten čas mi poněkud vyrazil dech. Sice jsem se docela snažil, ale nebylo to nijak zázračný. A stejně to stačilo na 2.19.7s. Jo, enduro umí zajet Brno pod 2.20…
Postřeh č. 5: Dá se dobře pakovat
A teď něco o praktických věcech. Hodně se mi líbí manuálně nastavitelnej štítek – v nejvyšší poloze krásně odvádí vítr a dá se bez problémů a v tichu jet i stopadesát. Řidítka by mohly být o malinko užší, pro malýho člověka jako já je to už trochu moc. A hodně dobře se pakuje. Podsedadlovka je vybavena praktickými háčky na uchycení pavouka, takže připevnění bagáže není žádný problém.
A to bude zatím všechno. Na plnohodnotnej test s jejím největším rivalem (KTM SM T) se můžete těšit v dalším čísle tištěného Motohousu a vypadá to, že to bude moc zajímavý…
Foto: Honza Karásek, Vladimír Rejda
