Již po čtvrté se sešla bikerská společnost na břehu Novomlýnské přehrady, aby si v krásném prostředí Pasohlávek užila jeden z největších srazů u nás
Akcička s názvem Euro Bike Fest se velmi rychle vypracovala žebříčkem českých srazů nahoru a ta letošní probíhající o třetím květnovém víkendu patřila s tisícovkami návštěvníků (odhaduji cca. 5 tisíc) k absolutní špičce. Důvodů je hned několik, pořadatelům se podařilo sladit pár podstatných parametrů:
Lokalita
Pravda, Pasohlávky nejsou pro většinu Čechů zrovna nejblíž, ale zase jsou skvěle dostupné také pro Slovensko a Rakousko. Navíc je sraz dělán jako mezinárodní a jeho prezentace probíká také za hranicemi, takže o cizí spzky zde není nouze. Co ale dělá z EBF, troufnu si říct exkluzivní záležitost, je prostředí samotného kempu ATC Merkur. Na jedné straně voda, za ní výhled na Pálavské vrchy, na druhé straně nekonečné louky a flattracková trať. Mezi tím na obrovské rozloze různé druhy ubytování, mraky restaurací a kiosků, dvě pódia, pivní stany, atd.
To sice zní jako většina jiných srazů, ale tady je to přeci jen výjimečné. Můžete totiž pařit u hlavního pódia, užívat si klidnější muziky na terásce u hospůdky a nebo se prostě vzdálit, udělat si s kamarády oheň nebo grilování a pokud na vás přijde romantika, najdete tu i pár moc hezkých míst, kde není po lidech ani stopy. A to jinde nezažijete.
Nabitý program
Celá akce začala už ve čtvrtek večer, kdy to ale spíš bylo pro vystavovatele a organizátory. Na ostro to pak jelo v pátek. Na hlavním pódiu a v Rock House se střídaly kapely, krom srazových klasik, jako je Doga nebo Legendy se vrací se ale projevil pokus pořadatelů o příklon k rockabilly stylu, který zastoupil Meteor z Prahy. A do toho kaskadéři, módní přehlídka, customy a první závody flattracku. Ale o tom až dále.
Ještě intenzivněji cpali pořadatelé do návštěvníků zábavu v průběhu soboty. To se ke všemu přidaly vyhlídkové lety vrtulníkem, které opravdu stojí za to, turnaj v Thai boxu a něco málo erotiky. Muziku zařídily třeba skáčkoví Polemic, holky z K2 nebo další rockabilly Cannonballs. Velmi zajímavým bodem byl také Bodypainting Festival, kdy si to mezi sebou rozdala desítka výtvarníků, kteří pomalovali dívčí těla zadaným tématem „sado-maso“. Finální prezentace na pódiu nemohla žádného z přítomných mužů nechat v klidu.
Big Lake Custom
Jedním z hlavních taháků Euro Bike Festu je bezpochyby soutěž přestaveb, letos nazvaná Big Lake Custom. Ta se navíc stala finálem série výstav V4, které mělo vybrat to nejlepší z Čech, Slovenska, Polska a Maďarska. Letošní účast byla sice oproti loňsku slabší, i tak bylo ale rozhodně na co koukat. Soutěžilo se v osmi kategoriích a nechyběli stroje jak od nás, tak třeba Slovinska samozřejmě ze všech zmíněných států V4.
Kompletní výsledky se dočtete v právě připravovaném Motohouse 7/2012, zatím prozradím jen to, že absolutní bednu si odnesl Slovák Palo Faragula za svůj Scraper, což mu přineslo slušné price money od partnera soutěže, kterým nebyl nikdo jiný, než Custom Chrome.
Flattrack
A na Mušově se letos také závodilo. Flattrackový ovál se rozrostl o vnitřní dráhu pro závod TT a tak se v pátek kroužilo a v sobotu zatáčelo. Oba závody se jely jako součást českého mezinárodního mistráku, jehož účast se slušně rozrostla, a tak bylo rozhodně na co koukat. Hlavní třídy FT1 a Classic doplnily veteráni, ale také automobily.
V nejrychlejších FT1 navíc jezdila trojice zahraničních jezdců a vpředu si to na krev rodzával Rakušan Schruf na jednoválcovém Husabergu s Holanďanem Jansenem na dvouválcovém speciálu H-D. Úžasná podívaná. Kompletní výsledky a něco navíc taktéž v MH7/2012.
Závěrem
Z mého pohledu je EBF na Mušově tím best. Jeden večer v pekle pod podiem, druhý u grilu daleko od vřavy, třetí v čajovně s přáteli. Trochu škoda je, že ač se o to pořádající agentura Black Machine nijak nesnažila, stala se tato akce především hárlejáckou, poměr k ostatním motorkám je rapidní. Ne, že by mi tahle komunita vadila, to rozhodně ne, ale EBF by si zasloužil účast širší bikerské veřejnosti. Berte to jako můj apel pro příští rok (kdy už se to snad nebude krýt s Hořicemi 🙂
Foto: Jan “Somik” Somerauer
