Existují dva způsoby, jak vytvořit velký cesťák. Buď se zakrvíte, nasypete balík peněz do vývoje a nakonec stvoříte naprosto novou motorku, nebo… vezmete solidní základ, který už máte, a několika úpravami z něj uděláte motorku, která zapadne do úplně jiný kategorie. U Suzuki zvolili druhou cestu.
Suzuki to udělala šalamounsky a stejně jako u malého Bandita jednoduše upravila schopného naháče tak, aby splňoval náročnější požadavky na motorku, která bude komfortně zvládat delší štreky.
I velký Bandit dostal celokapotáž s rozlehlým plexisklem, standardně montované ABS a možnost dovybavení spoustou doplňkových dílů. Kapotáž je sice zajímavě tvarovaná, ale v tmavých barvách dost nevýrazná. Čeho si však všimnete hned, je trojúhelníkové světlo a postranní náfuky, což jsou prvky transplantované ze starší řady GSX-R. I když nejsem zrovna příznivcem rychlých pruhů na kapotážích, tak na tuto bych se vůbec nebál je dát.
Jedna z našich testovacích mašin na sobě měla sadu decentních polepů z příplatkového katalogu a celá motorka hnedka vypadala víc k světu. GSX-F lze dále dovybavit sadou tří kufrů, textilními taškami, přídavným deflektorem předního plexi nebo držákem navigace. Jediné, co chybí, jsou vyhřívané rukojeti. Jak jsme si vyslechli na večerní tiskové konferenci, takpro potřeby řady GSX-F nebylo nutné dělat zásahy do motoru a podvozku. Jen se lehce – pro ještě hladší odezvu na plyn – zapracovalo na vstřikování.
Jízdní test
Ráno na nás před hotelem čeká řada plně natankovaných motorek a po krátkém mítinku můžeme vyrazit na celodenní touru. V první polovině cesty si máme dávat sakra bacha na povrch plný bordelu po té sněhové bouři a po celou cestu taky na místní nekompromisní polishe. Ještě než jsme vyjeli z areálu hotelu, byl jsem usazený v sedle a měl pocit, jako bych si kecnul do křesla, který jsem si nechal udělat na míru.
Prostě uvolněnost sama
Jediné, co maličko kazí dojem, jsou řidítka, která sice mají dobrou výšku, ale jsou zbytečně úzká a ohnutá moc dovnitř. Naproti tomu moje dlouhý nohy mají prostoru na rozdávání a výškově nastavitelné sedlo si mě taky hýčká.
Příjemná je palubka poděděná po sportovních sestrách. Ta je skvěle čitelná a nechybí jí ukazatel zařazené rychlosti ani kontrolka včasného řazení. Velký čtyřválec si pod vámi spokojeně přede a jeho projev je jemný jako ta nejlepší irská whisky.
Vstřikování Suzuki (SDTV) používá dvě škrticí klapky, které jsou umístěny v sacích hrdlech za sebou. První ovládáte přímo plynovou rukojetí a druhou má na starost elektronika, která ji otvírá podle přesných vnějších a vnitřních údajů. To vše pro co nejlepší odezvu na plyn a hladký zátah.
Motor jak samet
Celková jemnost motoru a utlumený zvuk může vyvolávat zdání, že se nic neděje a ani dít nebude. Jenže tak to opravdu není. Tenhle motor má svých maximálních 108 Nm už v necelých čtyřech tisících, takže můžete vzít jed na to, že tah, který dokáže vygenerovat od absolutního volnoběhu, vás velmi rychle vrátí do reality.
Zrychlení od úplného otáčkového dna je fakt impozantní. Ve městě jsem třeba vůbec neřešil, co tam mám momentálně za rychlost, a všechno v pohodě šéfoval jen pohybem pravého zápěstí.
To samé platí při předjíždění na okreskách. Ty byly (jak jsme byli upozorněni) pořád lehce zaprášené, posypané větvičkami a ve stinných místech mokré, takže tempo celé naší grupy muselo být volnější, což se vyplatilo v jedné z ostrých zatáček, kde se nám vyloupnul přes celou cestu stojící traktor. Bylo potřeba brzdit ještě v náklonu, ale motorku to z rovnováhy a zvoleného směru nijak nevyvedlo, a to je dobrý.
Vyšší tempo – i s kufrem
Jak se silnice trochu narovnává, povrch je lepší a naše tempo stoupá, všímám si víc brzd, které se mi zdají trochu tupé a bez dostatečné odezvy. Když si GSX-F představím plně naloženou, tak by každopádně nějaký brzdový upgrade potřebovala jako sůl. Antiblokovací systém do toho, podle mého názoru, taky kecá zbytečně moc.
Časem se dostáváme už do hodně výživných úseků s perfektním asfaltem a zatáčkami všeho druhu. Do náklonu se sklápí snadno, hezky drží stopu a její hmotnost pocítíte výrazněji až v rychlých překlápěčkách, kde je potřeba dát větší impulz koleny do nádrže a do řidítek.
Jiná situace nastala po přesednutí na testovací verzi se všemi třemi kufry. Ty jsou v ostrých zatáčkách docela cítit, především tím, že motorka začne jezdit víc zeširoka a v náklonu je potřeba víc hlídat zvolenou stopu. Pérování je naladěno na kompromis mezi velkým komfortem a tuhým sportovním nastavením. Nerovnosti pobírá s nadhledem, a přitom jsem nezaregistroval nějaké výrazné houpání v zatáčkách ani přehnané potápění přední vidlice při ostrém brzdění.
Něco trochu ostřejšího
Po pozdním obědě na pobřeží nás čeká druhá část testu, kdy se většinu cesty vracíme tím nejlepším úsekem, který už jsme jeli z druhého směru. Chytám se hned za našeho prvního guida, Velšana Tima Millse, který tu už tráví týden dennodenního ježdění a je na něm vidět, že si to chce pěkně užít.
Říkám si, že tu přece testujeme pohodovej cesťák, ale jak vidím po pár kilometrech, Tim na to má trochu jinej názor a ždíme svoji GSR 600 do bezvědomí. Myšlenky na touring zasouvám někam do zadních částí mozku a začíná pěkná palba. Věřím mu a držím se ho jako klíště. I při takovém tempu je zbytečné motor přehnaně vytáčet, v pohodě si vystačíte s otáčkami okolo šesti tisíc.
Hlídám si jeho stopu, a když nevidím jeho rozsvícený brzdovky, tak prostě nebrzdím a posílám to v plným trapu do šikany. A GSX-F funguje. Je sice třeba počítat s hmotností a brzy nastupujícím ABS, ale nepřipadá mi, že bych byl pomalý, po deseti kilometrech nemáme za zády nikoho a jízda pokračuje. Je opravdu fantastický, když máte možnost jet za někým takovým. Když totiž víte, že to má v hlavě srovnaný, perfektně najetý a přesně ví, kde je jaká záludnost, tak to prostě nemá chybu…
A jak to vypadá ve výsledku?
Suzuki GSX1250F rozhodně není čistokrevný dálkový polykač kilometrů. Ve své základní verzi je to spíš velmi dobře fungující a nenáročný sporttourer se silným motorem, se standardním podvozkem a s průměrným vybavením.
Až vlastně s příplatkovými kufry a cestovními vychytávkami dostává opravdový smysl. I tak je pořád malinko jinde, než jsou velké cesťáky konkurence, ale pro Suzuki výrazně hraje streetový rodokmen a výsledná cena. Podle mého názoru může být pro spoustu jezdců hodně zajímavou a univerzální alternativou.
Je to stále Bandit, protože:
– má trubkový rám
– nasvalený motor
– a něco váží
Není to už Bandit, protože:
– konečně trochu funguje podvozek, ale…
– zmizelo žebrování na motoru
– a všechno je moc špičatý
Foto: suzuki
