Dnes již téměř padesát let zaniklá značka Matchless patřila k nejsilnějším britským výrobcům a nepřímo stihla ovlivnit celou éru motorkářů, kteří si říkali Rockers. Její superbike G50 patřil ve své době mezi nejrychlejší motocykly světa ať na silnici, nebo závodní dráze.
Pokud se chceme podívat na začátek snu jménem Matchless, musíme po časové smyčce až na konec devatenáctého století. V roce 1899 totiž Henry Herbert Collier založil dílnu na výrobu jízdních kol. Už o čtyři roky později ale Matchless představil první motocykl. Na svědomí ho měli dva synové majitele firmy Charlie a Harry. Ty nadchl nápad umístit do otcova bicyklu motor. Veřejnost byla nadšená, a tak byl sjednán kontrakt o dodávce mezi značkou Matchless a firmou JAP vyrábějící motory. Konkrétně se jednalo o jednoválce a véčkové dvouválce. První stroj s motorem JAP vyjel z londýnské dílny v roce 1905 a šlo o jeden z prvních motocyklů s odpružením.
Charlie a Harry vzali prezentaci značky pevně do rukou a vydali se cestou závodů. Evropa jim byla nakloněna, motocykly Matchless sice nevyhrávaly, ale dojížděly na předních místech. To se pak změnilo v roce 1907, kdy Charlie Collier zvítězil v prvním ročníku Tourist Trophy na Manu. Další historie značky se pak nesla ve jménu rozšiřování, růstu prodejů a několika úspěšných modelů. V roce 1912 začala značka Matchless vyrábět vlastní motory.
Po celou dobu historie firmy šlo o jedno- a dvouválce, s výjimkou modelu Silver Hawk, který byl vidlicovým čtyřválcem. Z dalších milníků firmy jmenujme rok 1938, kdy Matchless odkoupil skomírající značku Sunbeam a byl tak založen koncern AMC (Associated Motor Cycles). Druhá světová válka přinesla firmě zisk, její model G3L vybavený revoluční přední vidlicí s olejovým tlumičem se stal oblíbencem britské armády a Matchless jich vyrobil přes 80 000 kusů. Také díky tomu mohl koncern AMC v roce 1953 koupit značky James a Francis Barnett a také Norton.
Skomírající malé značky bohužel ale z rozpočtu Matchlessu odčerpávaly podstatné finance, a navíc se v šedesátých letech začala do Evropy a Ameriky hrnout sílící konkurence z Japonska, která přinesla zánik většině britských výrobců. Ještě než se tak ale v roce 1966 stalo u Matchlessu, nadechla se firma k poslednímu velkému útoku – rok 1959 a model G50. Nedal si za úkol zrovna malý cíl, měl konkurovat famóznímu motocyklu Norton Manx. Jednoválec Matchless sice nedosahoval takových výkonů (51 koní a 217 km/h), ale se svojí váhou 130 kilogramů byl zase podstatně lehčí, a tedy rychlejší v technických pasážích, kde také vynikal skvělý podvozek G50.
Matchless se stal za ty roky specialistou na jednoválce, a tak není divu, že ten v G50 patřil k naprosté špičce. I když pravda tato pětistovka vlastně spíš pocházela z dílny AJS, která paralelně připravovala závodní stroje. Šlo o jedenáct let starý návrh motoru s řetězem poháněným vačkovým hřídelem v hlavě válců (OHC). Matchless k této konstrukci přidal objem 496 cm3 a také skvělý rám, propracovanou ergonomii a již zmiňovaný podvozek. Velkou výhodou G50 byla také relativně nízká cena, která z něj dělala v té době nejdostupnější superbike.
Rok 1963 byl posledním produkčním pro G50 a zároveň přinesl 50 kusů modelu G50 CSR (Competition, Sprung and Roadster). To si vyžádaly předpisy americké asociace AMA, která zakázala Matchlessu za mořem s G50 závodit, jelikož nebyl postaven na základě silničního motocyklu. A tak vzali v Londýně motor z G50 a vložili ho do rámu a podvozku z G80CS. Geniálně jednoduché a výsledkem byl úžasný silniční motocykl se skvělým výkonem.
Se zánikem značky Matchless však definitivně zmizela ze světa sériová produkce G50. Ta dokázala za pár let svojí existence posbírat nejeden sportovní úspěch, ale hlavně se stala snem nejednoho kluka, stala se legendou. Několik pokusů o vzkříšení výroby tohoto modelu nikdy nedopadlo valně. Ovšem, třeba se to má změnit. Značka Matchless má nového majitele, který slibuje její vzkříšení (koukněte do aktualit). Dovedete si představit moderní reinkarnaci G50? My ano a chceme ji.
Foto: Archiv
