17/ Yamaha FJR 1300

Pojem cestovní motorky vznikl kdysi tak, že se na sportovní mašinu s velkým (pokud možno nelitrovým) motorem nandaly ještě větší kapoty, trochu se tomu zvedla řídítka a malinko se posunuly dopředu nohy jezdci. Bylo to pohodlné, ale dnešní motorky už jsou zkrátka pohodlnější. Proto o strojích jako FJR, VFR nebo třeba ZZR mluvíme spíš jako o vymírajícím druhu určeném pro ortodoxní vyznavače kultu a fajnšmekry. Minimálně v otázce těžiště mají tyhle klasické cestovní stroje oproti těm současným handicap, jsou totiž vysoké, přední kola jim často „padají“ do zatáček a nezřídka se staly jen lapačem rekordů v absolutní dosažené rychlosti, než aby generovaly nějaký dojem svižnosti. Doba se posunuje a i o tom bude celý dnešní rating.

váha: 289 kg; výkon: 140 koní

 

 


16/ Harley-Davidson Electra Glide / Road King

Odbavíme ho hned na začátku, protože není moc důvodů k otálení. Když stojíte na chodníku a jede okolo vás některý z velkých H-D korábů, máte pocit, že na světě nemůže být pohodlnějších motorek. Široce roztažené nohy na velikých plotnách, sedlo velikosti obývákové sedačky, kufry, rádio, plexisklo, blaženě roztažené úsměvy – tohle všechno tu samozřejmě najdete. Ale musíte Harley milovat, abyste si to v něm našli. Když ho totiž porovnáte s běžnou japonskou produkcí (ze které nakonec vyjde i dnešní vítěz ratingu), tak zjistíte, že americký motocykl je až moc ocelový, těžkopádný a musíte mít zálibu v přemlouvání, abyste s ním správně řezali apexy zatáček. Jenže! Ono možná právě toto je ta největší výhoda – že jsou to motorky, se kterými se musíte sžít, nic v nich není umělé a nic nepřichází automaticky!

váha: 345 kg; síla: cca 107 koní

 

 


15/ Yamaha XT600 E

Víte, kdy jednoho může doopravdy trefit šlak? Když se člověk vydá na svém supercestovním motocyklu třeba do Řecka, nastrojen, vybaven, a po týdnu jízdy už má doopravdy pocit, že zažívá obrovské dobrodružství, které by jen málokdo překonal. A pak tam na parkovišti potkáš dva kluky s českobudějovickou SPZ na dvou starých omlácených XT, kteří ti s úsměvem sdělí, že sem dojeli za měsíc, „v tričku“ a skoro vlastně jen po polňačkách! Proto zařazuji i tuhle motorku, abych ukázal, že cestovat dlouhý štreky se dá úplně na všem!!! Hlavní je chtít… a to všechno okolo je jenom taková omáčka.

váha: 178 kg; výkon: 45 koní

 

 


14/ Honda CBR900RR Fireblade

Vybrat a doporučit nějakou motorku ze sportovního prostředí pro nějaké větší cestování, to je docela těžký úkol. Tady musí být každému jasné, že držíte při jízdě hodně váhy na rukou (a čím jedete pomaleji, tím je to horší!), což s sebou může přinést například v chladnějším počasí křeče či dost nebezpečné ztuhnutí. Jako, nebál bych se delších štrek po dálnici, ale na takový ten třítýdenní trip po okreskách to vážně moc není. Ale tohle si musí každý posoudit sám, co zvládne a co vydrží.

Přidejme ještě poznatek, že ty starší supersporty byly přeci jen kapičku větší, prostornější. Ty novější jsou sice úzké jako nudličky, ale zase jsou vybavenější a zvladatelnější (RR od BMW má dokonce i vyhřívané rukojeti!). A na závěr ještě výzva – u sportovních motorek se vždy bavíme o dovolené v jednom, tedy bez spolujezdce na tandemu. Opravdu, tohle svým holkám fakt nedělejte, nutit je cestovat na těch „prkýnkách“ vzadu!

váha: 184 kg; výkon: 152 koní

 

 

 


13/ BMW K 1200 LT

Ještě před přelomem milénia napadlo hlavy v Mnichově narvat řadový čtyřválec do mohutné cestovní motorky. Vznikl tak ekvivalent k modelu RT, který je sice rovněž kultovním ultra cestovním korábem, ale v té době dvouválcové byly boxery spíš kladiva. Takže lepší byl na courání určitě řaďák, hodně síly, jemná odezva, velké sedáky (pro oba!), kufry, muzika a třeba dobová hitovka v podobě vysouvání plexiskla. Po usednutí do majestátu stroje vás jistě ohromí k jezdci zalomená řídítka – ta určují i pocit z řízení, občas totiž máte dojem, že držíte v ruce oprať a řídíte kočár. Jenom se musí neustále počítat s tím, že je to motocykl těžký jak babiččina almara, poměrně vysoký a snaha zaparkovat do malé podzemní garáže alpského hotýlku může být pro mnohé jezde i docela noční můra!

váha: 378 kg; výkon: 98 koní

 

 

 


12/ Yamaha FZS 600 Fazer

Není to cestovní koráb, ale jezdit na dovolenou se na tom dá a podle mého názoru i hodně úspěšně! Čtyřválcový motor působí velice tiše, klidně a umravněně, což doceníte právě ve chvíli, když jste už Xtý den na cestě a najednou vám dojde, jak je fajn, že se s motorkou neustále neperete a k ničemu ji nenutíte. Podvozek byl taky pro FZS vyrobený nejspíš ze semiše a moc dobře se na tom sedí, protože jste zasazeni do motorky přirozeně vzpřímeně a nohy nikam nelámete. Nádrž o objemu 18 litrů vydrží na zhruba 300 km jízdy v kuse, a to taky není špatné.

váha: 203 kg; výkon: 94 koní

 

 

 


11/ Honda NT650 Deauville

Véčkový dvouválcový motor, na kterém neměli někteří nadšenci problém natočit i přes 250 000 kilometrů. Existovala starší verze bez kapot označená NTV, v roce 1998 pak byl představen i cestovnější Deauville s kapotkou a kufry, do kterých se ale, mimochodem, skoro nic nevešlo!. Čeho si však na téhle motorce nejvíc cením právě z pohledu cestovního, je neuvěřitelně nízká spotřeba benzinu, takřka nulové náklady na spotřební materiál (kardan, málo výkonu nežere gumu) a zmínit chci i naprosto jednoduchou obsluhu. Mám osobní zkušenost, doslova za pár korun jsem na tom objel dokola Evropu a dodnes na tenhle držák koukám na parkovištích se slzou vděčnosti v oku.

váha: 237 kg; výkon: 54 koní

 

 


10/ Ducati Multistrada 1000DS

Italové až v roce 2003 pochopili, že motorky nejsou určené výhradně pro maséry a frajeřinu, ale že je někdy prima na nich strávit i víc než čtvrt hodiny. První Multistrada byl sice jen nafouklý Monster postavený na vysokém podvozku, ale bylo fajn, že se držela 17″ ráfků, a byla tak od začátku zamýšlena primárně na silnici. Začínalo se s litrovým motorem a vtipně se natáčející maskou (štítek se točil tam, kam se řídilo), zájem o ní zprvu trochu vlažný, ale hoši v Bologni to uchopili správně a vypiplali Multici až do dnešní naprosté dokonalosti. Tahle modla se tak stala naprostým dogmatem pro lidi, kteří věří v ultra rychlé cestování, svižnost bez odporu i transparentní využití toho nejmodernějšího, co můžete na motorku nastrojit. Předefinován tak byl i samotný pojem cestovní motorky, pryč byly líné a neohrabané koule, do módy se dostaly chtivé, pohodlné a superrychlé rakety…

váha: 188 kg (suchá); výkon: 84 koní

 

 

 


9/ Kawasaki VN 1700 Voyager

Tohle byla taková hodně zvláštní motorka. A dodnes vlastně nevím, jak na ni správně vzpomínat. První pocit z ní totiž byl, jako když vás zavřou do velké krabice plné plastových dílů a zatřepou… A to byl dost rozporuplný vjem. Jenže pak tu byla i druhá strana mince, našinec seděl za vysokým plexi, sedák byl hluboko a nízko, ve výbavě bylo samozřejmě rádio, a protože přišla na trh až okolo roku 2010, užita už byla i celá řada elektronických asistentů. Vlastně to byla taková „plastová“ alternativa k velkým cesťákům od amerických výrobců a je zajímavé se dozvědět, že hlavně v USA našla tahle Kawa mezi zákazníky velikou oblibu. Proto ji sem také přidávám do ratingu. V Evropě se dnes už dá sehnat ojetá v ceně pod 10 000 eur, což se stává zajímavé ve chvíli, kdy se podíváte na ceny nových a stejně vybavených Indianu, Victory a Harleyů…

váha: 394 kg; síla: 132 Nm

 

 


8/ Suzuki Burgman 650

Tohle byl od Suzuki naprosto úžasnej a skvělej nápad, nabídnout lidem skútr coby cestovatelskou motorku. Nemusíte řadit, nemusíte přehazovat nohu přes nádrž, nemusíte řešit ochranu před nepřízní počasí – to vše tu je automaticky. Navíc je k dispozici docela velký uzamykatelný podsedlový prostor, sedáky jsou tady měkké a hlavně pohodlné, myšleno je i na pohodlíčko spolujezdců. Dvouválcové motory generují výkon něco nad 50 koní a variátor dávkuje výkon na zadní kolo plynule a čistě, malá kolečka se valí ochotně hlavně do utažených zatáček, takže i plně naložení máte obrovskou jistotu. Nápad to byl před 18 lety tak dobrý, že dnes už má maxiskútr v nabídce povinně každý z výrobců a je to vlastně už jen soutěž, kdo do něj dokáže naskládat zajímavější rozmazlovací výbavu…

váha: 275 kg; výkon: 54 koní

 

 

 


7/ Honda XL1000V Varadero

Taková ikona a vlastně i průkopník dnešního pojetí cestovního endura. Motor pochází ze superbiku VTR1000 (véčko, dvouválec), je samozřejmě vyladěn na použití v nižších otáčkách, ale ta poctivost a ocelová síla je cítit z každého nastartování. Trubkový rám je vysoký a mohutný, ovšem co je dodnes největší předností Varadera, to jsou masivní a všechránící kapoty, za které se schová jakkoli vysoká či široká postava! Sedíte doslova v panovnickém křesle a jste králem všech úzkých 1000× zatočených silnic, může se pod vámi i trochu prášit, ale stejně dobrá je tahle Honda i na nekonečné dálniční přesuny. Prodaly se jich zástupy a jejich oblíbenost u ortodoxních dálkoplazů nevychládá. I když dnes už jsou motorky téhle sorty podstatně lehčí, chytřejší a výkonnější, Varadero je stále modla!

váha: 239 kg; výkon: 95 koní

 

 

 


6/ Moto Guzzi California Touring

Pokud ti srdíčko tluče ve zpomaleném rytmu a máš rád nízký posaz a nevysoké rychlosti, pak je výběr cestovní motorky hlavně o tvé sympatii ke konkrétní značce, hodně se tu hraje na image a styl. Amerika, Evropa, Asie – do toho vůbec nemá cenu nikomu házet vidle, to ať si každý rozhodne podle své blahovůle a chuti.

Moje osobní volba pro cestu do Alp v segmentu macatých cruiserů by ale byla právě California. Důvodů mám hned několik. Především ta motorka i přes svou vysokou váhu v sobě má pořád kus italského talentu k zatáčení a jízdní zručnosti. Dobře se vyrovnává s nerovnostmi terénu, má už kontrolu trakce, a tím pádem si i motor může dovolit generovat trošinku víc síly. Přehled a jistotu dávají širokánská řídítka, plexi má rozlohu fotbalového hřiště a překvapivě dobře se dají využít i zakomponované kufry. Navíc design je víc než nadčasový – jedna z těch motorek, co si je koupíte a necháte již navždycky!

váha: 322 kg; výkon: 97 koní

 

 

 


5/ Kawasaki Z 1000 SX

Chcete cestovat a nechce se vám opustit platformu naháče? Asi jako nejlepší řešení se nám tady jeví tenhle model od Kawy – a to snad hlavně proto, že to jede opravdu moc a přitom je to sakra pohodlný! Na trojku tam máte v několika vteřinách 150 km/h a víte, že „dál“ by přišlo ještě mnohem víc. Sedíte za poměrně chytře navrženým plexisklem, které odvádí skoro veškerý protivítr, a ani samotná ergonomie nevede jezdce k tomu, aby seděl nějak zlomeně a v křeči. Kupte verzi s rychlořazením, spolehněte se na příjemně stupňovanou kontrolu trakce a můžete s „autobusem“ i docela svižně na okruhy. Z hlediska indexu univerzálnosti skoro na 100 % (alespoň co se týče pohybu na silnici). Naopak co vám lehce zchladí nadšení, to je vysoká spotřeba benzinu, spotřebního materiálu a hlavně pneumatik, ale to už k celé show tak nějak patří.

váha: 221 kg; výkon: 139 koní

 

 

 


4/ Honda NC750X

Inu, tak já si od vás jdu nechat zas jednou natlouct po hubě… Kdysi jsem ji totiž nazval „nejlepší motorkou na světě“ a nikdy jsem neschytal od čtenářů tolik políčků jako právě za tento titulek. Jenže já si za tímto tvrzením stojím i po pěti letech od jejího uvedení na trh. Protože ty výhody, které já docením, tady prostě jsou… Motor – řadový dvouválec – jede jemně, má ideální zátah pro pohyb v dopravě a vážně skoro nic nežere. Když se pak naučíte žít s dvojspojkovým automatem, zjistíte, že při dlouhé jízdě je lepší se soustředit na zajímavé věci okolo než vymýšlet, jaký kvalt tam v příští zatáčce strčit. A pro běžné užití je tu pak onen praktický uzamykatelný kastlík místo nádrže, nikde žádná nadměrná překážející váha, na úzkých gumách se dá snadno kamkoli zatočit a narovnaný posez jezdce znamená (i po celém dni v sedle), že se člověk jízdou prostě neunaví. Ve všestrannosti použití tahle motorka zkrátka nemá konkurenci, navíc není drahá a svým vzhledem je dost imunní vůči lidem, kteří si motorku kupujou z frajeřiny. A ještě jeden osobní postřeh – moc dobře se mi na tom jezdí, když prší!

váha: 218 kg; výkon: 54 koní

 

 

 


3/Suzuki DL 650 V-Strom

Naprostá hitovka mezi kluky, kteří chtějí doopravdy hodně cestovat a nemají moc peněz. Tohle je právě ta nenáročná lidovka, dvouválcové véčko, které krásně táhne v zatáčkách odspodu a má výkonový potenciál přesně tak akorát. Nic s ním není problém, asfalt, štěrk ani nějaká ta lehčí horská turistika. Největší předností V-Stromu je ale nízko položené těžiště, které dává možnost tuhle motorku snadno „kroutit okolo palce“ i v pomalých zatáčkách (v tomto kritériu je snad nejlepší na trhu!) a snadno se s ní díky tomu manipuluje i ve chvíli, kdy potřebujete někam zašibovat. Oproti nahému SV650 má motor jinak profilované vačky a nastavené vstřikování, rovněž pro potřebu lepší reakce v nižších otáčkách. Skvělé je sezení pro spolujezdce, bezedná je 22litrová nádrž a stejně chválíme i funkčnost předního plexi. Na trhu je nepřetržitě už od roku 2003, a to určitě má své důvody.

váha: 220 kg; výkon: 67 koní

 

 

 


2/ BMW R 1200 GS

Toto je naprostý vrchol motocyklové dokonalosti a všestrannosti. Motorka, která umí naprosto vše, poradí si se vším a se všemi. V roce 2013 přišla na trh její předposlední reinkarnace a asi není na té motorce komponent, který by si nezasloužil superlativ. Dvouválcový boxer je už vyladěn tak, že nebude chápat slova majitelů starších verzí, kteří kdysi nadávali na dýchavičnost a cukání. Síly je ohromné penzum, ale všechny asistenty napomůžou i nováčkovi k tomu, aby ji pohodově zvládl. Super je použití inteligentního podvozku ESA, který zabrání „rozštelování“ pérování nějakým špatným kliknutím. Navíc je ta motorka fajn domyšlena i konstrukčně, takže se i dobře ovládá a posez je synonymem pohodlí. Ano, starší BMW možná budily dojem větší železné bytelnosti a soudobá KTM naopak asi působí o chloupek sportovněji, ale i tak budu a chci tvrdit, že moderní cenduro je ta nejlepší volba ve chvíli, kdy chcete na motorce skloubit dlouhé cesty i každodenní posouvání.

váha: 238 kg; výkon: 125 koní

 

 

 


1/ Honda GL1800 Gold Wing

Vítěz našeho ratingu je ze všech motorek z našeho výčtu modelem nejmladším. Poslední generaci Golďase představila Honda teprve loni, ale je nadmíru jasné, že nad pohodlí a vstřícnost, jaké zažijete v sedle téhle motorky, ve světě zkrátka není – a dlouho nebude!

Honda tady totiž použila při konstrukci stejný trik jako při reinkarnaci legendy Africa Twin. Zmenšila malinko rozměry, okleštila váhu a hlavně nechala celý stroj naprosto dokonale vyvážit. Aktuální Gold Wing má tedy sice hrubě vypadajících 379 kilogramů, ale v reálu „v ruce“ zdaleka tolik neváží, a to je jeho první obrovské vítězství.

I další parametry pak působí tak trochu jako z říše snů. Objem motoru 1833 kubických centimetrů, dvacetičtyřventilový boxer je šestiválec a jeho 170 Nm se řítí po kardanu směrem k zadnímu kolu naprosto čistě i díky použití nejmodernější techniky včetně elektronickému vstřikování PGM-FI.

Vlastně nenajdete jedinou funkci, jediného asistenta, jedinou kladnou vlastnost, kterou by tahle motorka neměla. Nechme tedy dál hovořit už jen jednotlivé body:

*Převodovka může být manuální šestistupňová, existuje také ale DCT automat. Která je lepší? To je podle gusta každého z nás. Nás v testu spíš okouzlila ta plyšovost, s níž se tu řadí. Vibrace, kovové údery, všechno je pryč.

*Samozřejmě nesmíme zapomenut ani na kouzlo zpátečky.

 

*Výborná je v sedle variabilita výšky plexi, samozřejmostí je vyhřívání a speciální pocit luxusu přidá i použití velice kvalitní reprosoustavy.

*A je to jako v autě, když už tam máte okýnko pro infotainment, tak máte k dispozici i navigaci.

*Od aut okoukali také systém Start-Stop, ale o účinnosti a ekologické efektivitě tohoto zařízení se tady nechci a nebudeme přít.

*Super je možnost uzavírat a odemykat na dálku „klíčkem“ zapalování.

*Kromě mnohého nového má nový Golďas i nestandardní zavěšení předního kola, které schopnostmi výrazně převyšuje limity konvenčních teleskopických vidlic. I to je bod na straně (plus), protože GW se tak vodí velice dobře i ve vyšší rychlosti a jako jedné z mála dlouhých motorek mu nevadí ani podélné nerovnosti vozovky.

Je toho hodně, co se dá u Gold Wingu naskládat na misku vah pozitivních vlastností. Když o tom ale přemýšlím, stejně „to nejvíc“ je usednout do toho ohromného křesla, zažít vůbec ten pocit. Tedy, i kdybyste neměli tu možnost si tuhle motorku někdy reálně pořídit, využijte alespoň jednou v životě možnost nějaké té zápůjčky nebo testovacího svezeni. Rozhodně to stojí za to! A vám šťastnějším, co ji budete vlastnit, přeji to největší pohodlí a míru rozmazlování, jakou můžete dnes v motorkovém světě na cestách prožít…

váha: 379 kg; síla 170 Nm, 125 koní

 


osobní výběr Honza Karásek, foto: archiv značek

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno