Nelekejte se, nechystáme na vás propagační článek pro hospodyňky, tohle bude o ryzím železu, o americkým železu. Letošní novinka značky Harley-Davidson, Softail Blackline
V Milwaukee to dělají jednoduše. K motoru Twin Cam, tj. velkému vzducháči, mají tři rámy (řady Softail, Dyna a Touring) a na ty navěšují rozdílné komponenty. Tu přidají víc plechu, onde se zaměří na chrom. Jednou je kolo úzké jak žiletka, jindy jak bambule. Díky tomu se jim daří udržovat širokou modelovou nabídku – pro rok 2012 si v těchto třech řadách koupíte neuvěřitelných 15 modelů pojímajících vše od retra přes cestovní koráby až po stroje, co se tváří jako custom. Takovou nabídku chopperů a cruiserů nikdo jiný nemá a není divu. Harley-Davidson je pramáti (nebo snad praotcem?) tohoto stylu.
Dlouhý, nízký, surový
Jakkoli se můj vkus za léta měnil, vždycky mě bavily ryzí oldschoolové čopry. A Softail Blackline přesně mezi takové patří, takže je asi jasné, o čem že se to budeme dneska bavit. Žádná cinkrlátka, pozlátka, zbytečnosti. Jen to nejnutnější. Jak řekl geniální designér Galluzzi, otec původního Ducati Monster: „Vše, co potřebujete, je sedlo, nádrž, motor, dvě kola a řídítka.“
Ať tam nikde nic nepřečnívá, ať nic není zbůhdarma… Ano, tohle je podvědomá potřeba řady motorkářů. Nemají rádi přehnanou načančanost – říká se přece „v jednoduchosti je síla“. A věřte mi, že tolik pozitivních ohlasů (kolemjdoucích) a kritik (na internetu) na Harleje jsem s žádným jiným modelem už dlouho nezaznamenal. To, co na fotce působí jako nudná chudost, přitahuje v reálu pohledy a lidi k tomu cítí pozitivní vztah. Možná by se dalo i říct, že tenhle Harley je svým způsobem podprahově pozitivně působící motorka.
Softail Blackline spadá do relativně nové série Dark Custom, dominantní barvou je na něm tedy logicky černá. Chromu zde moc nenajdete, a kdyby bylo po mém, zmizel by i z krytu vzduchového filtru (pořádnej kužel od K&N vypadá lépe) a klidně i z výfuků (co takový černý mat s opletenými svody?). K tomu parádně ladí i dlouhá a nízká linka celého stroje.
Jednoduchost se prolíná celou stavbou Blacklinu. Tam, kde u jiných modelů najdete na nádrži obrovskou chromovanou plochu s budíkem jak z londýnského Big Benu, u FXS je jen decentní černá lišta s pěkně vyvedeným logem firmy. Skromný budík sídlí mezi řídítky, ale najdete na něm vše, co potřebujete. Vepředu nic, jen kolo, šavle, světlo, řídítka. Došlo to dokonce tak daleko, že v zadní partii budete marně hledat samostatné světlo, obrysovky a brzdovky se přestěhovaly do blikačů tak, jak je to ve světě customů oblíbené už několik let.
Doba ocelová
Pokud byste čekali, že jak archaicky tenhle Haryk vypadá, tak se bude také chovat, musím vás rychle vyvést z omylu. Ano, nepochybně bude vedle některých hypermoderních kousků evropské a japonské výroby působit jako praještěr, ale věřte mi, že to mají v Milwaukee dobře spočítané. Tahle motorka je jen natolik archaická, nakolik si zákazník přeje.
Jasným příkladem jsou třeba vibrace od motoru. Ten je sice umístěn natvrdo do rámu (vždyť je to Softail), ale díky vyvažovacímu hřídeli se s tímhle strojem nedočkáte scénky obvyklé u starších H-D, kdy to vypadalo, že jste na semaforech dostali klepavku. U Harleje momentálně dochází k obměně motoru, Twin Cam 96B (1584 cm3) střídá pro rok 2012 u většiny modelů novější Twin Cam 103 (1690 cm3). U Softail Blackline najdete tu starší variantu, ale zaručuji vám, že to není žádný zásadní nedostatek.
Ať si říká, kdo chce, co chce, hlavním nedostatkem většiny chopperů a cruiserů ostatních výrobců – a tedy hlavní devízou H-D – je totiž právě ten motor. V obřím bloku běhají velké hmoty s řádnou setrvačností a korunu tomu celému dává klasický ventilový rozvod OHV. Ten motor se prostě chová jinak a každý, koho znám a měl možnost se na H-D s Twin Camem svézt, byl nadšený, a to i přesto, že šlo vesměs o milovníky naprosto jiného stylu. To, co ho tak odlišuje, asi nejsem schopen přesně popsat, zato vám dokážu říct, jak se motor v Softail Blackline chová za jízdy.
V základě se dá ježdění s touhle motorkou rozdělit na dva jízdní režimy. První využívá otáčky od volnoběhu do nějakých tří tisíc, kdy motor táhne jak traktor. Pápápá, pěkně v klídku si užít tu sílu, žádné točení, nasadit devadesát a kochat se. Jasně, tohle byste určitě všichni čekali. Ale věřte, nevěřte, je tu ještě druhý jízdní režim, rychlý. A když říkám rychlý, tak myslím to, že s málokterou motorkou, včetně té vlastní, jsem na okreskách rychlejší než s Blacklinem (nutno podotknout, že nejsem supersportař).
Nevěříte? Věřte. On totiž na nějakých 3200 otáčkách přichází silový kopanec, jak kdyby vás někdo přetáhnul zezadu lopatou, a pokud se budete držet v rozpětí od tří do tří a půl tisíce otáček, což vyžaduje častější řazení, poletíte bez problémů rychlostí kolem sto dvaceti a více. Nejvíc se mi podařilo dostat ručičku tachometru někam ke 170 km/h, ale to už je nevyužitelné, boj s větrem ubírá jezdci zbytečně moc sil.
Jak s náklaďákem
Říkáte si, co na takové rychlosti podvozek? Velké přední kolo, dlouhá vidle, jednoduché odpružení… Zvládá to. Problém nastává pouze na hodně rozbitých silnicích, o které u nás bohužel není nouze. Posez na FXS je velice netypický – sedlo je pouhých 655 mm nad zemí (při zatížení dokonce jen 610 mm), stupačky dost vepředu a řídítka téměř rovná a hlavně úzká. Při prvních metrech mě napadlo, že tohle nepůjde, ale stačila chvilka a zvyknul jsem si. Motorku řídíte hlavně pohybem boků, vahou na zadnici. Celé to dohromady dává pocit, jak kdybyste jeli na velkých saních, kde vás ze zatáčky vytáhne něco dost silného. Je to tak moc zábavné!
První dva dny jsem měl zásadní problém se stupačkami. Ty jsou umístěny tak nízko, že pokud jezdíte klasickým stylem, v každé druhé zatáčce s nimi dřete o zem a v každé páté máte pocit, že už je to tak moc, že se každou chvíli musí odlehčit přední kolo a půjdete na hubu. Jenže pak jsem se naučil zatáčky pěkně vykružovat venkem a pod plynem ven a hle… ocel stupaček neřve a navíc jsem tak rychlej, že nechávám všechny auta daleko za sebou a kamarád si při zastávce na pumpě ťuká na čelo s poznámkou: „Aspiruješ na nejrychlejšího čopraře světa, nebo co?“ Ne, nejde mi o to bejt rychlej, jde mi o to se bavit. A bavím se skvěle!
Převodovka – často nejkritizovanější věc na novodobých H-D. No vidíte a já na ni nemůžu říct jediné křivé slovo. Nevadí mi totiž, že jednotlivé kvalty zapadají s hlasitým zvukem, ani to, že do řadičky nestačí lehounce ťuknout špičkou jako u závodních motorek. Mně prostě nevadí muset do toho dát trochu víc síly a jediné, co pro příjemné svezení potřebuju, je, aby kvalty zapadaly, kam mají, a abych se netrápil nějakými falešnými neutrály. Navíc oceňuji dobře odstupňované kvalty. Možná by ani nebyla potřeba šestka, ale zase proč na dálnici trápit motor.
Pár plus, pár minus
S častou kritikou se setkávají také brzdy. Ano, nebudu popírat, už jsem měl v ruce páčky, které vyvolaly větší brzdný účinek a předaly mi více informací o tom, co se na předku děje. Také ale nemůžu říct, že bych se s čtyřpístky (vpředu i vzadu) na FXS cítil nějak v ohrožení nebo že bych se kvůli nim někdy dostal do nepříjemné situace. Chce to prostě naučit se víc brzdit zadkem, což je nutností i díky dlouhé přední vidlici. Co mě naopak baví, je ABS. Ano, čtete správně, tahle motorka je jím vybavena. Obvykle mě přítomnost ABS na motorce štve, ale tady systém zasahuje, až když je opravdu malér, a nechá vás udělat třeba i lehký brzdný smyk. Prostě vám do toho moc nekecá. Třešničkou na dortu pak budiž uschování snímačů do nábojů kol.
Další technická vychytávka, která mě u většiny testovaček amerického výrobce poslední dobou hodně baví, je bezklíčkové zapalování. Prostě máte v kapse strčenou placičku, se kterou když odejdete od motorky, vypne se zapalování a aktivuje alarm. Do provozu uvedete příchodem k motorce a otočením ovladače mezi válci motoru vlevo. Navíc pak máte malý klíček, pokud byste pocítili potřebu tento ovladač uzamknout v poloze off, stejně tak jako jím můžete zamknout zámek řízení. Jednoduché, geniální.
Co rozhodně nezaslouží moji pochvalu, je jízdní pozice, i když si uvědomuji, že je to dáno mojí nestandardní výškou (200 cm). Vzájemná poloha řídítek, stupaček a sedla byla taková, že jsem buď musel hodně namáhat záda, nebo se posunout o kousek dále na sedačce, pak mě ale tlačilo do kostrče uchycení zadní sedačky. Dost pomohlo napakovat na zadní sedačku zavazadlo, o které jsem se mohl opřít. Jenže to pakování, ouvej, ouvej. Bezesporu nejhorší ze všech cca třiceti motorek, které jsem letos testoval. Naprosto žádné body pro uchycení háčků a přidělat vak bylo laborování na půl hodiny doprovázené intenzivním šednutím vlasů a prudkým zhoršením průměru užívání sprostých slov. Jasně, řeknete si, že na takovou motorku patří brašny, ale těmi bych zrovna její design neprznil. Jo, nutnej je rošt ala nosič.
A ještě jedna pochvala na závěr. I takhle jednoduchá motorka s malinkým jednořádkovým displejem na tachometru vám řekne nejen, jak rychle jedete, ale také kolik ještě dojedete do nutného tankování, kolik točíte otáček, jaký máte zařazený kvalt a kolik je hodin. Parádní. Konkurence, uč se!
Je to ono!
Každý svého gusta strůjcem. Za mě má Softail Blackline jedničku. Jednoduchá, krásná motorka, která dovede být nejen příjemným společníkem při poklidné jízdě, ale také velmi zábavným nástrojem adrenalinového řádění. Jestli bych ji chtěl? Ano, jen bych nahodil předek z Cross Bonese (miluju Springer vidlici a to balónový kolo), sundal zadní sedlo, nahradil ho jednoduchým nosičem a byl by to přesně Harlej dle mého. O. K., jdu se zavrtat do katalogu příslušenství… ne, moment, nejdřív sehnat peníze. Takže zase nic, ach jo.
Foto: Honza Karásek
