První chvíle bývá vždycky nejprůkaznější. Sleduju Janu, jak na PCX objíždí naše redakční parkoviště, a při tom pohledu mi ve vteřině dochází, že tenhle test bude zkrátka „její“.
Nechce jen tak okukovat malého skútra, chce se svézt. Bere klíčky, a jak je (v šatičkách), nasedá a tradáááá… Nejdřív jen tak po parkovišti, pak okolo firmy, během minuty nám ale mizí a je nad slunce jasný, že si holky padly do oka. Ne, letos jsem ji ještě na ničem neviděl jistější a spokojenější! Takže PCX hned na startu vyhrává…
Využíváme nadšení z okamžiku a rozhodujeme se záhy vše ihned také nafotit. Čtenář v tomto případě jistě přimhouří oko nad jezdkyní v šatečkách a určitě sám zpětně docení z obrázků připomenutí atmosféry letošního parného léta, liduprázdných ulic a srpnového líného odpoledne – ve kterém ulicemi Letňan povlávala tahle sukýnka.
Co je na ní nejzajímavější
Pro aktuální PCX hlásila Honda v roce 2018 hodně podstatných změn. Tou asi nejradikálnější je nový rám, který má nyní tvar klasické motocyklové kolébky. K tomu pak připočteme ještě nové zpevněné tlumení s vyšším zdvihem a rázem je tu pro test první nastolená otázka.
Je tedy PCX opravdu pevnější než to předchozí? Na to asi univerzální odpověď není, ale pravdou je, že je už od prvních metrů rozhodně pocitově jistější. Opět to zcela jasně vidím na Janě, která se uvolněně a radostně pouští do zatáček a stále větší hloubka jejích náklonů svědčí o intuitivném využívání celé té nabízené jistoty.
Dalším tématem upgradu PCX je pak motor. Respektive jeho výfuková část, která měla být podle slov konstruktérů nepatrně zprůchodněna, aby se dosáhlo mírného navýšení výkonu při udržení hladkého točivého momentu hlavně v těch nižších, častěji používaných otáčkách. „Je to pořád stopětadvacítka,“ odpovídá na mou otázku Jana (podotýkám, že ten den stála před firmou ještě dvě starší PCX pro srovnání), „tohle opravdu nepoznám.“
A já to chápu. Taky jsem mimo. Ty rozdíly jsou opravdu titěrné a to bychom vše museli měřit na nějakém velepřesném přístroji, aby se tady našla pravda. Nicméně není potřeba moc meditovat, jede to hezky čistě, bez trhanců v dávkování (vstřikování tomu dává jemnost), a když se budeme pídit po minulosti modelu, zjistíme, že u tohoto motoru může Honda pomalu garantovat nesmrtelnost malého kapalinou chlazeného jádra.
Pojďme dál
Nechávám Janu udělat několik dalších průjezdů a ptám se jí na nějaký její další pocit, který bych pro vás mohl zaznamenat. Hned mi chválí prostorný a pohodlný sedák, který by u takového malého skútru ze svých zkušeností nečekala.
Při její postavě (168 cm) je ergonomie (rozuměj řídítka, sedlo, došlap) naprosto dokonalá. Dochází mi však, že vyšším lidem bude na prodejnách možná připadat malá (ne Jana, ale ta motorka!).
Ovšem ani při mých 180 centimetrech si nakonec při jízdě nepřipadám nějak zvlášť skrčený. Jen na vršek těla teda docela fouká (což ale já zas mám při jízdě na motocyklu docela rád). Přibyly silnější pneumatiky, lehčí kola a pořád je tu skvělé hondí ABS. I za sebe potvrzuju, že hlavním pocitem z jízdy na tomhle novém PCX je jeho vstřícnost a především jistota!
Po pěti dnech
„Ty, poslouchej,“ zněla první věta při vracení stroje (za pět dnů!), „já jsem vůbec nepotřebovala zjišťovat, kde je nádrž. Ono to snad vůbec nežere…“ Jana bydlí v satelitu dvacet kilometrů za Prahou a bylo jasné, že i tohle pro ni bude určitě téma. Spotřeba se obecně u těchto motorů udává (a taky reálně pohybuje) na úrovni 2,5 litru na 100 km a s 8litrovou nádrží PCX vám pak vyjde nájezd vážně skoro až do nekonečna.
Druhý nevšední pocit vzešel z použití systému Idling Stop. Ten při každém zastavení motorku automaticky chcípne a následně i nastartuje, když pouze přidáte plyn. „Je to spíš o zvyku,“ říká Jana na adresu nezažitého systému, „ale zpočátku to na mě působilo psychicky hodně nepříjemně. Když jsem totiž zastavila na světlech, za mnou kolona aut a skútr byl najednou úplně ticho, byla ve mně malá dušička!“
Ano, určitě je to o zvyku. Ale taky se to dá naštěstí vypnout! A já se klidně budu s kýmkoli donekonečna přít o tom, že na výši spotřeby tahle fičurinka ani u motorek, natož pak u aut stejně žádný blahý vliv nemá. Takže za nás Idling Stop „out“ a příště prosíme už nepoužívat.
Naopak nadšení je tu ze světel a vůbec z celého uživatelského komfortu. „Určitě to je zážitek, který bych přála každému, LEDky tomu dávají pocit, jako by člověk už od soumraku jel snad v nějakém úžasném světelném tunelu,“ přitakává naše testmanka a já jí tento poznatek mohu jen a jen podepsat.
Sám jsem totiž u Hondy zažil něco podobného, když jsem nedávno testoval novou Forzu 300. K čemuž ještě připočtěme to krásné zadní světlo ve tvaru „X“, které je tu jako hodně super prvek z balíčku bezpečnosti, protože s ním bude motorka i v husté dopravě ještě o stupeň výraznější. „Moc dobrá je ochrana nohou, vůbec skvěle jsem do toho celého zapadla,“ zní poslední věta.
A konečně poslední podstatný dovětek. Jelikož Jana dojíždí do práce pravidelně na klasické motorce (vlastní Tripla 765), tak si všechny věci vozí v batohu na zádech, což není dvakrát příjemný ani pohodlný. Nemohla tedy zůstat opomenuta ani praktičnost samotného skútru a všech jeho odkládacích prostorů. „Je to jenom o tom, jak chceš motorku využít,“ doplňuje Jana. „Kdybych opravdu chtěla něco hbitého na dvou kolech hlavně na dojíždění sem do práce, asi bych volila spíš skútr. A po tomhle týdnu bych nad PCX rozhodně uvažovala.“
Verdikt? Já myslím, že k tomuto už asi ani není potřeba moc co dodávat…
Důležité informace PCX125 MY2018
*Pneu jsou nyní širší, značka Michelin City Grip
*Nechybí 12V zásuvka na dobití telefonu
*Skvělé LED svícení, včetně zadního nepřehlédnutelného „X“
*Prostor pod sedlem pojme 28 litrů
*Stupňované sedlo pro lepší kontrolu nad strojem
*Sedák o 4 mm výš než u starého PCX
*Bezklíčkový systém s otvíráním podsedláku i víčka nádrže
Kup si ji, když…
- oceníš tu lehkost,
- jsi příjemný kluk (holka),
- když upadneš, dovedeš vstát.
Nekupuj si ji, když…
- ti vadí, že není největší,
- by ti chyběl vysoký štítek, ten fakt nemá.
text, foto: Honza Karásek, Honda
