Jedno pěkný nedělní odpoledne se mi rozdrnčí telefon a v něm nadšenej hlas kámoše Ondry: „Hele, koupil jsem klukovi na blbnutí minikrosku. Přijed mi to prosimtě pomoct dát dohromady“. Byl to takovej ten čínskej bazmek za necelých pět tisíc…
Sám jsem byl na to zvědavej, tak jsem skočil to auta a vyrazil za Ondrou. V inzerátech se s těmahle stojkama docela roztrhnul pytel, takže ty nejlevnější pořídíte už kolem třech tisíc. To je ale už docela podezřele levný, takže mě dost zajímalo, jak na tom bude taková ta střední cesta za „bůra“. Ondra se mi svěril, že jenom rozříznul krabici a viděl, že to nemá řidítka a že se bál to vůbec otvírat.
Objednat si mašinu přes e-shop už dneska není problém, stejně tak i následný dodání dopravkou, která vám ho přiveze až pod nos. OK, tak jdeme na to. Vyndáváme mašinu z krabice a Ondra se poprvé (a dneska ne naposledy) zděsí: „Čéče, dyť to nemá ani přední kolo. A podívej se, jak to celý divně klečí“. No fakt, první pohled nebyl nijak pěknej. Zadní kolo opřený o koncovky výfuku (tlumič je asi kvůli lepšímu designu rozdvojený na dva laufy).
Po krátkým kouknutí Ondru klidním: „Neboj, není tam tlumič, proto si to celý takhle dřeplo“. Přiděláváme řidítka a otáčíme motorku vzhůru nohama, na řídítka a sedlo. Ve „fabrice“ tam zapomněli dát i přední kolo, takže nás čeká jeho montáž. Nechápu proč, do přepravní krabice by se ten prcek vešel i s ním, ale budiž. Blbý je, že montážní šrouby a rozpěrky kola byly po krabici rozházený jak na nějakým jarmarku, když vedle toho ležel igelitovej pytlík s polepama a anglickým manuálem.
Kolo tam šlo celkem v pohodě, vymezovací rozpěrky přesně pasovaly na ložiska, tady problém nebyl. Horší už to bylo se samotným utáhnutím kola. Ty čínský paka mají na osičce z obou stran závity, takže se při utahování celkem zapotíte, abyste měli obě strany stejný. Proč tam není z jedny strany normální hlava mi ta moje zkrátka nebere. A poprali jsme se s tím statečně.
Dalším oříškem bylo vůbec dostat kotouč přední brzdy do třmenu. Destičky totiž nešly pořádně roztáhnout, takže se muselo povolit lanko od páčky a po asi půl hodině nadávání se nám to podařilo.
Kvalitka
Když už to stálo takhle pohromadě, bylo nám hned veselejc. Měl jsem ale takový nepříjemný tušení, že není všem problémům konec. Konečně mám ale trochu času si to celý líp prohlídnout.
Tak zaprvé, zpracování je strašný. Na dálku motorka vypadá dobře, ale jak kouknete zblízka, je to peklo. Polepy na bočních plastech už byly potrhaný, zadní blatník lehce odřenej a naprosto šíleně vypadal kryt řetězu (ale aspoň tady nějakej je). T
o bych všechno zkousnul, přece jenom na tom bude drandit šestiletej kluk a ta motorka dostane pořádnejch pár ran. Horší je to s celkovým zpracováním. Koleno výfuku promáčknutý a sváry jsou takový, jako kdyby to někdo vařil nohama. Většina použitých šroubů je jako z tvarohu a dovolím si tipnout, že dvakrát nějakej povolíte a bude po závitu, nemluvě o ožvejkaných hlavách imbusů. Dotažení všeho je ale u těchle mašin naprostou nutností, bez toho bych si na to kluka posadit nedovolil.
A ještě lepší dát šrouby na lepidlo, jinak je tutově po nějakým čase poztrácíte. Hodně mě zklamalo odpružení, jestli se to tak vůbec dá nazvat. Předek absolutně nefungoval, upside-downy vepředu o nějakým oleji asi nikdy neslyšely. Motorka si pode mnou nekecla ani o milimetr (mám 70-72 kg, podle hladu), natož pak pod prckem, kterej má sotva třicet. Zadek to samý, ta pružina je tam asi jenom „na efekt“. Tohle je fakt špatný, zamrzí to. Ale za pět litrů, co byste taky chtěli, že jo? 😉
Navrčíme to
Konečně máme mašinu pohromadě, takže přichází první „test fahrt“. Ondra přinese namíchanej benál (standard naturál s olejem do dvoutaktu 1:20), do nádrže se vleze asi půl litru. Pouštím benzín, přepínám sytič a v duchu se modlím, aby se tam mrcha nakopla. Pákrát trhnu za „nakopávačku“ a stalo se něco, co bych při pohledu na zpracování nikdy nečekal – ono to vrčí.
Malinkatej dvoutakt se převaluje na celkem vysokým volnoběhu, ale oba máme radost jako malý kluci. Povedlo se to. Nechám ho trochu prohřát a už se sebe cpu helmu. Na rozjezd je potřeba docela dost plynu, aby variátor zabral, ale motorka se rozjíždí celkem slušně. Udělám si takový kolečko kolem baráku a líčím Ondrovi zážitek: „Kamaráde, je to docela prča. Jede to slušně, na toho tvýho kluka až moc. I brzdy jsou dobrý, hlavně zadek je fajn. Stabilita nic moc, ale na to naučení to určitě bude stačit.“
Má to cenu?
No, to je otázka. Jestli vám nevadí příšerný zpracování a nefungující tlumiče, tak asi jo. Motor by měl držet. Na tom asi nic špatnýho nebude. Dávejte mu kvalitní olej a vždycky ho trochu ohřejte. Zbytek motorky je ale špatnej. Holt za takový peníze člověk nemůže čekat zázraky. Jestli chcete kvalitní mašinu, budete si muset asi připlatit za Blatu…
Foto: Karel Táborský
