Skvělé zprávy dorazily z tábora našeho rally specialisty Ondry Klymčiwa. Ten se intenzivně připravuje na Dakar, sbírá zkušenosti na světových závodech a v Řecku se mu hodně zadařilo
Závod Hallas Rally Raid Greece, který je znám svou různorodostí, byl letos zařazen do kalendáře FIM mistrovství světa. Slavnostní start závodu proběhl večer 5. května ve starém přístavním městě Nafpaktos, kam se přišly podívat stovky lidí. Startovní listina byla opravdu nabitá jmény z Dakaru jako Prata, Catanese, a aby toho nebylo málo tak nechyběl ani Walkner, mistr světa motokrosu MX3 2013.
První den byla rozehřívačka, 188km dlouhá etapa, z čehož byla rychlostka 68 km. Pro Ondru to byl první navigační den po dlouhé době a bylo potřeba osahat si terén a nastavit motorku. V cíli v klidu šesté místo se ztrátou dvou minut na prvního Walknera. Druhý den čekal jezdce start už ve vražedných 4:30, což znamenalo vstát ve 3:00 a 452 km před sebou. V horách byla opravdu zima a Ondra jsem vyrážel jako šestý. První etapa startovala za rozbřesku a byla náročná jak navigačně, tak i povahou trati. Česká radost začala, Ondra na prvním místě s náskokem na druhého Walknera 4:04 min. Druhá etapa téhož dne mu navíc opravdu sedla, i když jel první a tedy kreslil trať. Bohužel po ranních brodech mu začala zlobit elektrika a motorka nechtěla jak na potvoru chytit. Ztratil víc jak osm minut modlením aby nastartovala. Vyjel si ztrátu na prvního 5:39 min.
Třetí den s vyhlídkou 235km. Motorka byla po náročné noci opět v kondici a začalo se závodit. První etapa sedla, avšak na kvality mistra světa zatím bohužel opravdu nemá a do cíle dorazil druhý se ztrátou 14 s. Druhá etapa téhož dne pak byla velmi smolná. Ondra bloudil asi 15 minut, než se mu podařilo najít správnou cestu a dojel až sedmý se ztrátou 14 minut. Den čtvrtý sliboval 292km. První etapa – trať velmi rychlá. Cca prvních 60 km Ondru pronásledoval pocit, že nemá dost benzínu a že musí šetřit palivo, takže jel na jistotu, ale i tak to překvapivě znamenalo etapové vítězství s náskokem 10 s na druhého Walknera. Druhá etapa mu ale vůbec nesedla. Hned na začátku zapomněl dodržet speed limit ve vesnici a věděl, že to může znamenat konec a vyloučení. Limit překročil o cca 7km/h a s tím pocitem se nedalo nic dělat, nemohl se dostat do tempa a bloudil. Dojel pak čtvrtý se ztrátou 10 min na Walknera. Na konci čtvrtého dne byl na celkové druhé pozici.Na prvního mu už chybělo kolem 15 minut, ale z třetí pozice mě začal stahovat Portugalec Prata, který je tovární jezdec Husqvarny a na Dakaru je jako doma. Rozdíl byl 5:40 min.
Ráno pátého dne přineslo nemilé překvapení, penalizaci 6 min za překroční rychlostního limitu z minulého dne. Prata měl rázem druhé místo a 20 s náskok… Otázka zněla-jet jistotu a dovézt třetí místo, protože čtvrtému chyběla už hodina, nebo zabojovat o druhé místo? Rada od trenéra zněla: „Třetí místo neberem!!!!“ To znamenalo jet na 110%, navíc tyto dvě etapy byly asi nejtěžší z celého týdne. “V hlavě jsem si to porovnal a věděl jsem, co přesně mám dělat. V první etapě, kde prvních 40 km vedlo po hřebenech nejvyšších hor, kam bych ani krosku nevyhnal, jsem po štěrku a velkých kamenech letěl jako střela. Během pár minut jsem předjel Pratu i favorizovaného Itala Pastoriho, který na kamenech opravdu umí. Navigace těžká a trať nebezpečná. Etapu jsem vyhrál před Walknerem o 2.13 s a na Pratu jsem dokonce „naletěl“ přes 9 minut. Druhá etapa měla být velice podobná. Cítil jsem se výborně. Dostal jsem chuť i na druhé vítězství a udělal jsem pro to všechno. A ono to vyšlo! A to i přesto, že jsem ve druhé etapě měl opravdu ošklivý pád a chvilku jsem nevěděl, kde jsem. Ale vědomí, že vedu a Walkner bloudí, mě postavilo na nohy a vyhodilo zpět do sedla. Na Walknera jsem najel 3:29 min. Měl jsem pocit, jako bych vyhrál celý závod! Všichni mi gratulovali a to včetně Kinigartnera, šéfa motorsportu KTM. Věděl jsem, že Walknera nemůžu na celkovém prvním místě ohrozit, ale chtěl jsem ukázat, že nejsem z těsta a na dlouhých etapách dokážu svou fyzickou i psychickou odolnost.” popisuje den Ondra.
Šestý a tedy poslední den, tedy Klymčiw startoval první a roadbook sliboval zábavu – třicet políček na prvních osmi kilometrech! Náš matador vyrazil na jistotu, nechtěl udělat hloupou chybu a spíš si užít poslední den. V roadbooku bylo spoustu chyb, ale i tak se celkem dařilo trefovat cestu. Po cca 30 km dojel Walkner a vůbec nevěděl, kde je. Oba jeli jako o život. Ondra jel první a navigoval a Walkner tlačil zezadu pro rychlé tempo. “Připadal jsem si jako na projížďce dvou kamarádů, protože jsme si to oba vyloženě užívali. Cca 15 km před cílem jsem ho pustil před sebe a ukázal mu v roadbooku, kde jsme, protože byl asi o pět km mimo trasu. Poděkoval a jelo se dál. Do cíle přilítl jako první Walkner a já druhý se ztrátou dvou minut. Třetí Prata, který jel pilu a doufal, že udělám chybu, ale i tak mu na mě v etapě chybělo 1:18 s.”
1. WALKNER Matthias (KTMEXC450)…………………………………….. 21:01:46
2. KLYMCIW Ondrej (HUSQVARNA TE450)…………………………….. +22:08
3.PRATA Pedro Bianchi (HUSQVARNA TE450)………………………… +37:48
4. RAZZOLI Massimo (KTM EXC350)………………………………………. +1:41:30
5. PASTORI Christian (BETA RR498R)……………………………………….+2:12:25
6. CATANESE Francesco (KTM 950RR)……………………………………..+2:14:08
7. PERRY Darren (HUSABERG FE390)……………………………………….+2:15:20
8. HAGENBLAD Carl (KTM EXC450)………………………………………….+2:23:58
9. BARBIERI Roberto (BETA 498RR)…………………………………………+2:52:06
10. FRAUWALLNER Helly (YAMAHA WR450F)…………………………..+3:07:01
Ondřejovo shnrutí a poděkování:
Závod byl opravdu náročný a to i díky počasí. Ze začátku deštivo, cesty rozbité a plné kaluží, brody do půl stehen, v druhé polovině týdne sucho, čemuž bylo nutné přizpůsobit i styl jízdy. Bez ohledu na počasí se mi jelo opravdu dobře. Po fyzické i jezdecké přípravě, která byla dlouhá a náročná musím opravdu poděkovat trenérovi Karlovi Schederovi. Je to moje obrovská psychická posila, dále fitness trenérce Evě Vomáčkové, která je schopná ze mě v tělocvičně vyždímat úplně všechno. Mechanik Petr Dokonal odvedl profesionální práci a motorka byla vždy připravená na 100%. Děkuji všem partnerům, kteří při mně stojí a věří, že dokážu reprezentovat Českou republiku hrdě a důstojně. V neposlední řadě i mé rodině, bez které by to nešlo. A zvláštní dík patří mému synovi Oliverovi, jehož fotka na roadbooku mě pomáhala a kolikrát říkal „táto, neblbni“. Za tři týdny začíná známá a velmi náročná Rally Albania, kde nás čeká vyčerpávající týden a v něm tři pětisetkilometrové maratonské etapy. Držte nám palce, pokusím se o minimálně stejný výsledek jako v Řecku. Chutí a sil mám dost.
Foto: Alessio Corradini, archiv OK
