Italská Aprilia se po letech zapojila do ostrého souboje ve velmi sledovaném segmentu cestovních endur a my už víme, jak její novinka jezdí. Z italské Sardinie dorazila kupa nadšených slov
Nového Caponorda jsme si před pár dny stručně představili v tomto článku (i s videem) a nyní se vám zkusíme zprostředkovat první dojmy našeho Somika, který si za ním vyrazil daleko na jih:
“Začnu pěkně od podlahy. Všichni remcalové, a že jsem stál v jejich čele, mají útrum. Tahle motorka je naprosto úžasná a KTM i Ducati se mají čeho obávat. Osobně mám sice zásadní výhrady k jejímu designu, ale o to víc mě dostaly její jízdní vlastnosti. Aprilia vydupala z véčkového dvouválce maximum a navíc k němu dokázala postavit adekvátně fungující podvozek.“
Co našeho obra cestovatele tak dostalo? “Má regulérně dvě tváře, tak zásadní rozdíl jsem snad ještě u žádné motorky nepotkal. Motor má nastavitelné palivové mapy a Touring vs. Sport jsou nebe a dudy. Při prvním si chrčíte lehce nad hranicí 4 tisíc otáček a jakmile se ručička blíží k číslovce 6 přirozeně řadíte. Rozhodně se nedá říct, že by to bylo pomalé, ale spíš jedete pohodu, plynule. Stačí ale ovladačem změnit na mód S a z Caponorda se rázem stává nadaná sportovní motorka. Motor jde s chutí do otáček a těch svých 128 koní vám nakládá pěkně z ostra. Najednou ho necháváte točit ve spektru 6 až 9 tisíc a jízda je úplně jiná.”
O tom, že je motor dobrý jsme nepochybovali, známe ho z velkého Dorsodura. Jak mu ale supluje zbytek motorky? Somik na mě po telefonu chrlí: “Já mám velké Dorso rád, ale vím, že vás štvalo, jak je předek zvláštně nervózní. To je tady pryč, motorka je stabilní a za jízdy vůbec nepřišla chvilka, kdy bych si řekl, že je něco špatně. Tedy ze začátku mi přišel zbytečně měkký, ale stačilo použít ty jejich elektronické fičury a přitvrdit si ho. Prostě si nastavíš, že jedeš ve dvou a on ztvrdne. Pravda je, že bych tam asi tu elektroniku nepotřeboval, ale budiž jí ku prospěchu jednoduchý ovládání a to že všechny změny okamžitě poznáš. Stejně tak u kontroly trakce, která má tři stupně a taky možnost vypnuto.“
Můj další dotaz zní, pro koho tedy ta motorka je a jak si poradí s konkurencí. “Je na ní strašně znát ten trend dnešní doby, až přehnaně silnej motor a všechna ta elektronika. To ale nic nemění na tom, že je to skvělý svezení. Zábavná, ale taky dost pohodlná motorka. Čapneš široký řídítka a jdeš se bavit do zatáček a nebo mažeš do dálky. Strašně moc jsem při jízdě vzpomínal na rakouský SM T, je to hodně podobný, až na tu možnost změnit chování na kliďase. U KTM to musíš udělat hlavou, tady se postará elektronika. Motorka není tak rychlá, jako Ducati Multistrada, ale přitom je stejně zběsilá a zábavná. Asi bych jí úplně nedoporučil vyklidněným turistům, tam by se nudila. Ale kdo umí občas přepnout mozek na race mód a zároveň chce komfort, je tady doma.”
Caponord je skrz na skrz prošpikován elektronikou, přesně podle posledních trendů, ale Aprilia šla ještě dál: “Ty se svojí Nokií 3310 to asi nepochopíš, ale mě nadchla jedan fičura z příslušenství. Na motorce je Bluetooth port, kterej propojíš se smartphonem, stáhneš si aplikaci a máš druhou palubku, kde vidíš takový věci, jako aktuální výkon a krouťák, náklon motorky, akceleraci, spotřebu a další. Navíc je v tom navigace a taky satelitní hlídač motorky, na telefonu vidíš, kde zrovna motorka je.” V tom má Jenda pravdu, tohle vážně nechápu, ale na motorku jako takovou už se těším. Z toho kluka na dálku nadšení doslova tryskalo, takže to asi bude dobrý.
Velký test nové Aprilie Caponord 1200 čekejte v Motohouse 5/2013.
Foto: Jan “Somik” Somerauer
