Když mi zčernala přístrojovka, trochu jsem se vyděsil. Nebyla to ale žádná chyba značící nevyhnutelnou katastrofu, ale pouze jemné upozornění na to, že jsem zrovna překročil rychlost 300 km/h. A ta bestie nepolevuje. Každá buňka v těle mi radí zaklapnout plyn, z uší mi kvůli ohlušujícímu řevu teče krev, ale ještě sekundu ji podržím naplno otevřenou… Vítejte do zvráceného světa 1199 Panigale R!
Ducati Panigale je jednou z nejvíc žádoucích motorek na světě. To už víme od minulého roku, kdy jsme ji měli možnost protáhnout po exotickém okruhu v Abu Dhabi. Je to moderní, sexy, elektronikou nabušená strojovna s radikálním pohledem na věc. A teď je tady verze R, která už tak úchvatný zážitek z řízení a pocitu jedinečné události posílá o další level dál. Jakoby byste přetočili volume až na jedenáctku a kopnuli do sebe dvojitou whisku. Ráno vám možná bude blbě, ale v tuhle chvíli se neubráníte tomu to tam prostě otočit – jednoduše to chcete udělat.
Když vylezete z autobusu a uvidíte před sebou naprosto fascinující okruh v Austinu, je docela těžký soustředit se na něco jinýho. Tahle parádní trať bude hostit druhý závod letošního seriálu MotoGP a garantuju vám, že to budou závody jako řemen! Ducati Panigale R je ale motorka, která od svýho pilota vyžaduje maximální koncentraci a odhodlání, takže teď zrovna nemám čas se rozplývat nad tím, jak moc se mi ta trať líbí.
Co je novýho?
Je italská, červená a nádherná – potřebujete snad něco víc? Při pohledu do prospektu s technickou specifikací je Panigale R ztělesněním všech mokrých snů a nejperverznějších představ. Chtít víc už by hraničilo s rouháním… Ne, teď vážně. Změn není na první pohled moc a všechny jsou podřízený okruhovýmu použití, takže si je pojďme připomenout. Ty nejdůležitější upgrady se odehrály v motoru – 195 koňový dvouválec Superquadro dostal titanové ojnice a lehčí setrvačník, aby se ještě rychleji a radostněji roztáčel. Maximální otáčky se díky tomu posunuly o 500 rpm výš a pro ještě drtivější akceleraci je vzadu o dva zuby větší rozeta.
O menší maximálku se bát nemusíte, těch pětset otáček navíc totiž přesně vykompenzovalo kratší sekundární převod. Hardcore závodníci ocení i nastavitelnou zadní výšku motorky, která se dá štelovat stavitelným čepem v kyvné vidlici v rozsahu 6 mm. Dál je tady několik karbonových doplňků a závodní výfuk Termignoni s patřičně upravenou palivovou mapou, maličko jiné je i plexi s lepší aerodynamikou. Datalogger dostal novou GPS, která umí vykreslit profil tratě a automaticky „típe“ časy na kolo – už nemusíte při každém průjezdu cílovkou cokoliv zuřivě mačkat. Geniálně chytrý a jednoduchý řešení, který ocení každý honič okruhových časů.
Jaká je?
Panigale R dokáže být děsivě rychlá a účinná, ale musíte vědět, jak na ni. Je to motorka, která odmění plynule jedoucího pilota se schopností dokonale trefovat apexy a má dost velký koule na to, aby najel do zatáčky rychleji, než mu to mozek přikazuje. Jízda není tak „blbuvzdorná“ jako na moderních čtyřválcových superbicích, 1199 se musí řídit a držet u krku. Když jsme vloni jezdili na modelu S, docela mě štvalo, že jakmile otáčky spadnou pod nějakých sedm tisíc, motorka se z pomalých vracáků nesebrala s razancí, kterou bych chtěl a očekával.
eRko je v tomhle jiný a mnohem lepší – motor vás dokáže nakopnout, ať už otočíte plynem v jakýchkoliv otáčkách. Už tady není tady nepříjemná „díra“ ve výkonu (ve středních otáčkách má dokonce o 10% víc točivého momentu než loňský model S) a i když někde blbě zařadíte, stačí naplno „gasovat“ a ona vám pomůže. Jasně, neodpustí toho tolik, co čtyřválec, ale na závodnicky naladěný dvouválec je to zatraceně dobrý! Panigale je motorka, která dokáže vyvolat ten šílený úsměv, kdykoliv vám to podmínky dovolí a zrovna se nikdo nedívá. Je super, že něco takovýho v našem světě existuje. Každá Ducati má vyjímečný tempo a rytmus, ale tady je všeho tak nějak víc.
Strašně moc mě bavilo hledat způsob, jak na ní – jak ji co nejefektivněji využít. A myslím, že jsem na to přišel. Díky fantastickým gumám Pirelli SuperCorsa s novou závodní směsí SC2 má takovou přilnavost, že můžete viset na brzdách hluboko do zatáčky a potom co nejvíc plynule využít sílu motoru k rychlýmu výjezdu. Není dobrý jezdit stylem „brzda-zlomit-narovnat-přidat“, protože kvůli agresivní geometrii a supersilnýmu motoru se motorka hodně ráda staví na zadní a z pomalejších zatáček jsem měl nejdřív docela problémy ho udržet na zemi. Jakmile nastoupí ten šílenej krouťák přes 130 Nm, pošle předek okamžite k nebesům.
Nejezdit s ní po zadním je tak skoro nemožný, dokonce i na dvojku. Můžete si pomoct nastavením citlivější kontroly trakce, která si s plašící se motokou umí poradit a přispěchá na pomoc, když vám dojde talent, ale na výjezdu to Panigale R maličko drží zpátky, a to přece nechcete!
Daleko efektivnější způsob je držet co největší rychlost v zatáčce a od vrcholu plynule přidávat – podobně jsem řídil i závodní superbiky loni v Misanu. Když to trefíte, Panigale jenom jemně přizvedne kolo bez toho, abyste museli ubírat. Na trojku už se tolik nestaví, pokud ovšem nechcete… Jo, je to pekelně vzteklá bestie a je nutný se pořádně držet těch perfektně otevřených řídítek, hlavně na výjezdu z vinglu. Zadní kolo se totiž umí do asfaltu s chutí zakousnout a nečekejte nějaký divoký smyky. Tohle je motorka pro rychlý časy, ne na kravení. Tomu taky odpovídá cenovka. Asi neexistuje způsob, jakým by se to dalo okecat, takže to řeknu rovnou – je to přes 770 tisíc!
Super převodovka!
Hotový jsem byl z převodovky, která oplývá nadpřirozenou hladkostí, což u Ducati dřív nebývalo zvykem – díky tomu můžu v rychlých překlápěčkách podkopnout kvalt i bez spojky. Stačí jenom lehce vrknout plynem a je to naprosto skvělý pocit! Standardně montovaný quickshiffter pracuje bezchybně a při každým přeřazení se ozve ze závodního výfuku Termignoni ohlušující rána. Je to skvostný zážitek, takže jsem schopný přehlédnout i to, že stupačky docela kloužou a i sedlo by mohlo líp podporovat zafixovanou polohu zadku, kterou při průjezdu zatáčkou absurdním náklonem potřebujete.
Je bestiální
Panigale je hodně náchylná na dobrý obutí. Na čerstvých gumách má ohromně přesný řízení a rychle se překlápí. Jakmile ale gumy odejdou (okruh v Austinu k nim byl nemilosrdný), budete muset víc tlačit na stupačky, aby zatočila se stejnou chutí. Možná by to vyřešila už zmiňovaná stavitelná kyvka, ale dost dobře si nedokážu představit, že byste poslali ještě víc váhy na předek. Už takhle je motorka na dlouhých rovinkách trochu nervózní a hejbe řídítkama. Ne tolik, aby to přešlo do děsivýho tankslapperu, ale znatelný to je – mrkněte na video a uvidíte, jak se přední kolo na cílový rovince vrtí.
Stejně svéhlavě se choval i model S vloni v Abu Dhabi. Když jedete 280 km/h kolem betonový zdi a vrtí se vám rejdy, je to docela „vzrušující“… Panigale R jakoby byla napumpovaná steroidama a pořád neměla dost. Není to klidná, tichá, uhlazená ani kultivovaná mašina. A i proto se mi tolik líbí. I přes všechnu tu moderní elektroniku je taková, no jako ze „starý školy“…
Kompletní test najdete v Motohouse č. 6/2013.
Foto: Gigi Soldano, Marco Campelli, Andrew Wheeler
