Je to tak fantaskně zbytečné, až je to krásné. Přes 200 koní v motorce, se kterou se hodláte vydat na české silnice. Jaké tedy doopravdy je svezení na ZZR1400
Nebudeme chodit kolem horký kaše – je to mazec. Celý svět šetří na motorkách každý gram, desítky konstrukčních kanceláří láme každý den svý hlavy nad tím, jak to udělat, aby jejich motorka byla co možná nejlíp ovladatelná. A pak přijde takováhle drzá Kawa a vyhlásí, že nejdůležitější je jet rovně a pokud možno rychle jak do pekla! Jakoby přišla úplně z jiný doby, z jiný planety. Vždyť takovýhle motorky se už dávno nikde nedělaj. Snad ještě Suzuki má Hayabusu, ale už i ta je značně fousatá.
„Akcelerace, o tý to bude především,“ je mi jasný už při prvním nasedání. Pomalu tedy přidávám plyn a stejně pomalu se i rozjíždím. Překvapivě žádná brutalita, žádný hrubý chování. Čtyřválec přede jako plyš. Jedna, dva, tři – prakticky na volnoběh jedu sto a mám ohromnou chuť napsat, že jsem se už dlouho nesetkal s ničím hedvábnějším.
Kde je tedy skryta ta síla, které se všichni tak bojí? Odpověď mi dá hned další vteřina. Otáčky. Je to jakobyste padali v kabince výtahu volným pádem ze sedmnáctýho poschodí. Bez odporu se jen a jen propadáte do rychlosti. Když jedu na šestku na dálnici tak zhruba na necelou polovinu plynu, tak černá bestie už pádí skoro 170 km/ a to jsem jí pořád ještě neotevřel, stále mám dojem, že jenom lechtám plyn.
Hoří mi beton pod nohama. Takovej pocit z ní mám, když pak dáváme plnou forsáž na letišti. Na tohle už běžné lidské smysly nestačí. Cítím jen tupé rány z nesmírně namáhané převodovky a vidím konec ranveje, který se ke mně blíží. Je to tak drsný, jakoby mi ho někdo vystřelil v ústrety.
Je to děsivej stroj, jenže mě každý den mi víc a víc přirůstá k srdci. Už jsem našel i ten správnej grif na zatáčky, už i vím, jak se s ní nejlíp otočit. Je na tyhle věci sice trochu neohrabaná, ale všechno kompenzuje fakt, jak umí báječně a rychle jezdit.
Jedno z porovnání, které v rámci testu provedeme, je i použitelnost turistická a cestovací. Na první dotyk jsem v tomto ohledu ze ZZR1400 tak trochu na vážkách, protože je tady hodně váhy na ruce a to bude jistě na delší cestu únavný. Za všechno bezesporu může samotná délka motorky, která musí být dlouhá, aby v těch božských rychlostech nevystupovala ze stopy.
Za spotřebu benzínu si může každý sám, ale malá zrovna není. A pokud si skutečně pořídíte Kawasaki ZZR1400, vyjednejte si někde i množstevní slevu na pneumatiky. Budete to potřebovat.
Verdikt? Je to motorka, která to už myslí vážně a doopravdy. Nic tady není napůl, anebo jenom jako. Přesný pocit bych definoval možná slovem „dospělý svezení“. Navíc černá působí taky hodně důstojně a jako jediný zdobný detail jsou tu ty velké trojrozměrné polepy s prostým nápisem KAWASAKI a ZZR1400.
Je si co užít…
Foto: autor
