Byl to celoroční test, který pro nás byl něco jako výzva. Chtěli jsme se na vlastní kůži přesvědčit, zda může být velkoobjemový skútr skutečně plnohodnotná alternativa – tedy jestli ho tak můžeme na našich stránkách doporučovat
Je to jako boty, ve kterých odchodíte tisíce kilometrů po horách bez jediného problému, a někdo se vás zeptá, jaké byly? „Super, dobré…“ odpovíte bez přemýšlení, protože víc přeci v takové chvíli říkat netřeba. Dobrý sluha je ten, který se vám neplete do života, je skrytý v pozadí a vždycky se postará. Dobrý sluha se jmenoval TMAX.
A přesně takhle jsme to měli minulou sezonu právě s TMAXem. Postával po našich garážích a každé ráno na něj někdo sednul, aby vyrazil za prací. Bylo úplně jedno, jestli bylo venku deset stupňů, voda anebo pařák. Stačilo shodit ho z centrálu a vyrazit. Neřešili jsme nic, protože to je právě ta nejlepší vlastnost maxiskútrů – bez problémů se dostanete, kam je potřeba, klidně kdekoli naberete spolujezdce (pro kterého může být přilba pod sedlem připravená pořád) a rozhodně vás při tom nezajímá taková prkotina, jako je třeba v pondělí ráno totálně zacpaná Praha…
Hlavní vlastnosti
Sloužit maximálnímu komfortu posádky, na to jsou postaveny všechny velké skútry a většině z nich se to daří. Rozměrné sedlo, kapotáž, za kterou se bez problémů schováte celí, velká kola (zde obě 15″) a pod sedlem místo na hodně velký bágl – to všechno je v této třídě standardem a Yamaha nenechala nic náhodě. Vše potřebné poskytla svým zákazníků v míře vrchovaté.
Ovšem tím konstruktéři z Iwaty neskončili. Mysleli totiž na jednu hodně důležitou vlastnost, kterou, pravda, u velkého skútru čeká asi jen málokdo, na zábavu, na pekelně vysoký koeficient fun faktoru. Ne, nebudeme ze sebe dělat blbce, o tom, že je T-Max skvěle ovladatelná motorka, jsme věděli už dávno, všechny předchozí verze jsme přeci jezdili už dřív. A stávající model je prostě ještě překonal! Kombinace silného motoru, který si na světlech v pohodě poradí s nejednou velkou motorkou a podvozek v alpských průsmycích vypráší i nejeden superbike (což dokázal ve svém cestopisu MH 10/2012 náš kolega Ondra).
Naprostá jistota a stabilita v jakémkoliv typu zatáček, lehké a hravé ovládání. Za všechno asi hovoří následující zkušenost: „Ve dvou a s plnou bagáží jsem nejen stíhal při rychlých přesunech, ale navíc předjížděl ostatní v utažených alpských zatáčkách. A to s námi nejely žádný ořezávátka, v bandě byly Fároš, GTR1400 a Gold Wing.“ Je třeba dodávat víc?
Ještě slovíčko ke komfortu, stojí za to zmínit dvě důležité věci. Tou první je ticho a klid, které za řídítky Maxe zažijete i ve 150 km/h. Kapotáž je tak velká, že i náš Somik se za ni v pohodě vešel: „Mám sice nohy až do Bratislavy, ale tady jsem je s klidem naskládal, a navíc jsem si mohl vybrat ze tří různých poloh, což se během dlouhé cesty hodí. Plexi je výškově stavitelné a nebyl problém si ho nastavit tak, aby proud vzduchu obtékal moji hlavu tak, abych mohl nerušeně pádit po dálnici rychlostí za hranicí té povolené.“
Dva hrnky
Model 2012, který jsme měli možnost po několik měsíců testovat, byl novinkou. Změny neprodělal pouze slušivý vnější kabát a budíky, které nám bůhví proč připomínají designový skvost v podobě Lamborghini Aventador. Své dostal také lehký rám ze slitiny hliníku a hlavně motor. Řadový dvouválec s palicemi lehce nakloněnými vpřed je opravdu moderní jednotkou vybavenou čtyřmi ventily na válec. Vrtání a zdvih 68 mm x 73 mm dávají dohromady přesně 530 cm3. Výsledkem je pak na skútr hodně slušných 46,5 koně, a navíc 52,3 Nm. Krouticí moment je naservírován pěkně odspodu, takže stačí jen vzít za plyn a divit se, kam až dnešní technologie můžou zajít.
Nevěříte? Tak koukněte na tahle čísla: z nuly na 90 km/h vystřelí za 5,7 sekundy a na dálničních 130 km/h to dá s pevným startem za 12,4 s; maximálka je pak za hranicí 170 km/h. Chápete? Skútr, pětistovka. Může za to samozřejmě nejen zmiňovaná síla motoru, ale také nízká hmotnost. Verze bez ABS váží 217 kilo připravená k jízdě. A to je na takhle velkou motorku opravdu úctyhodný parametr.
» z 0 na 90 km/h za 5,7 sekundy
» maximálka nad 170 km/h
Provozní náklady
Dost už ale opěvování jízdních vlastností nového TMAXe. Pojďme se podívat na to, kolik nás roční provoz téhle motorky stál. A po pravdě, kdo čekal závratná čísla, bude zklamán. Během pěti měsíců jsme zvládli natočit 8339 km a nestálo nás to na servise nic. Po tisícovce kilometrů jsme zajeli na grátis garančku a pak už jsme prostě nic neřešili.
Gumy, olej, prostě nic. Všechno drželo a fungovalo. První servisní operací je dle příručky výměna vzduchového filtru na 10 000 (dále po 20). Následuje olej a filtr na 20 000 km a kontrola a seřízení vůle ventilů na čtyřiceti. Snad jediným spotřebním materiálem bude řemen pohánějící zadní kolo, ten by se měl měnit dle opotřebení, nejdříve na 20 000. Ovšem podle všemožných světových fór je při tomto výkonu nesmrtelnej – takže popojeďme dál.
Jedinou provozní položkou tak byl během roku jen benzín. Kolik? Během celého testu se průměrná spotřeba usadila na hodnotě 6,3 litru na 100 km. Ondra ve dvou plně naložen se svou jemnou rukou jezdil pod šest a totéž se dá vyčíst i na všech těch fórech, kde si majitelé TMAXů povídají.
Resumé
Chceme verdikt? Asi nejlíp to za nás opět řekl právě Ondra, který na TMAXu vyrazil na nejdelší cestu s jediným zištným záměrem – má totiž doma i motorku i skútr (toho používá na každodenní cestu do práce) – a chtěl si sám pro sebe udělat úsudek, jestli by se to dalo propojit: „Jo, fakt se to dá. Nevidím jedinej nedostatek. Nikdo nemůže říct, že by mu na T-Maxu chyběla rychlost, navíc je tady strašně moc komfortu a je tu jistota – tohle vám žádná jiná motorka dohromady nedá.“
Takže ano, věřte nám. Pokud máte chuť jezdit každý den do práce bez stresu uzavřené kopky auta, zároveň uvažujete po živelnosti velké motorky a chcete si dopřát opravdu plnou porci zážitků při cestách, pak je pro vás TMAX ideální volba. Všechno v jednom a tenhle sluha se rozhodně nikde nazakoktá!
Foto: Honza Karásek
