Podle nadpisu by se mohlo zdát, že jsem si vyrazil udělat rozhovor s legendárním mafiánským bossem. Jenže tenhle chlápek kraluje něčemu úplně jinému – Roman Buš, naše jednička mezi staviteli customů
Ani netušíte, jak dlouho jsme se s Romanem na návštěvě domlouvali. Ne že bych se netěšil, naopak, Roman je pro mě ikona a poznat jeho království byl pro mě sen, ale pořád do toho něco skákalo. Holt některé věci prostě musí vyzrát…
A tak teď stojím v dílenském areálu kdesi v Prachaticích a klepu na dveře s nápisem Wildstyle. Co mě čeká uvnitř… nic jiného bych u Romana ani nečekal. U zdi opřené dva motory S&S, všude krabice, ráfky a v rohu se krčí úžasný bike Don Scalfare, Bušova osobní motorka. Působí to tak trochu bohémsky. Jsem tu správně…
Somik: Když tak koukám kolem sebe na tu záplavu pohárů, napadá mě otázka. Vnímáš ty ceny vlastně ještě, nebo už ses dostal do stadia, kdy je to jen „další pohár“?
Roman: Abych se ti přiznal, už ani ne. Normálně to tady hážu na hromadu (smích). Ne, samozřejmě jsem spokojenej, a nejen za sebe. Mám kolem sebe dost lidí, který dělají na motorkách se mnou, a tohle je odměna i pro ně. Já nebudu nikdy vykřikovat, že si dělám všechno sám, není to tak. Někdy větší měrou, někdy menší, vždycky mi někdo pomáhá. Jsem rád, že můžu dělat s lidma, který mě baví.
Krom toho samozřejmě každej pohár, každé vítězství je skvělá reklama pro můj obchod. Rozhodně nestavím motorky pro peníze, ale z něčeho žít musím, a když je vidět Wildstyle, pomáhá mi to.
Somik: Máš vůbec představu kolik jsi za ty roky nasbíral cen? A která je pro tebe nejcennější?
Roman: Ne, tak to už dávno nemám. Většina z cen se promítá do podoby nějakého poháru, tak se podívej, kolik jich tu je. Ale část mám ještě u ženy na krámě, sem už se to nevešlo. A která je nejvíc? Každej by řekl, že nejvíc je Sturgis, to je nejvyšší meta. Jo, to bylo parádní, podívat se tam, určitě se tam chci vrátit. Hodně je pro mě zlatá plaketa Custom Chrome. Ale třeba teď třetí místo v Evropě, toho si považuju taky. Protože tady je ta soutěž náročnější, propracovanější. Ve Sturgis se soutěží jinak, tam když budeš mít u motorky postavenou krásnou holku, co bude se všema špásovat a bude mít nabiflovaný data o motorce, máš šanci na úspěch. Jenže spousta motorek je tam jen průměr a navíc hodně jich vůbec nejezdí.
Somik: Tak to ale asi na poli customů není nic neobvyklého, ne?
Roman: Bohužel máš pravdu. Já se odjakživa snažím stavět všechny motorky tak, aby se na nich dalo normálně jezdit, aby fungovaly. Na světové špici se dost často vyskytujou motorky, na kterých na první pohled vidíš, že nikdy nikam nepojedou, nefungujou. Tvrdí o nich, že je to mistrovské dílo a že je to škoda, aby to jezdilo. Motorka má jezdit, sochy patří do galerie!
Somik: Jo, to je o tobě známé, že na svých motorkách jezdíš. Je to jen předvádění, nebo se to fakt dá?
Roman: Dá, dá, tamhle na Don Scalfarovi jezdím normálně a na motorkách před tím jsem taky jezdil. Každýho baví něco jinýho. Někoho jezdit na Road Kingu, někoho na japoncích, já prostě rád jezdím na stavbách. Když sednu na normální motorku, tak mě to nebaví. Hodně lidí si o mně myslí, že je to klišé, ale já na tom fakt jezdím rád. Na týhle motorce jsem v klidu ujel za den tři sta a jezdím s ní i na dovolenou. Hodím do báglu spacák a jedu na čundr.
A Pura Vision taky bude jezdit. Zatím na ní ještě pracuju, vyrábím sajdu.
Somik: Sajdu k takovýhle motorce?
Roman: Jo, jenom plotnu. Štve mě, kolikrát musím jet někam autem, když potřebuju vzít něco s sebou, a takhle to bude vyřešený. Hodím na sajdu a hotovo. Svoje motorky už si chci nechávat a Pura bude v mojí garáži.
Somik: Když tě tak poslouchám, jsi jakoby uzavřenej ve světě staveb a H-D… Máš vůbec čas sledovat, co se děje na motorkovým trhu, jaký jsou novinky a trendy?
Roman: Vůbec. To jde mimo mě. Jsem fakt zakletej ve světě staveb a v podstatě ani nevím, jaký jsou nový harleje. Víš, ono to, s čím pracuju, většinou ani není H-D, jsou to motory od S&S, Düxe a dalších firem, který sice s H-D něco společnýho měly, ale tak před padesáti lety, dneska už jsou svý, jiný. Kromě customů mám velkej sklad aftermarketových dílů a to je taky všechno jen o customech a H-D. Ale nechci, aby to znělo, že si připadám jako něco víc, to ne. Nemám nic proti sériovkám a mám rád i japonský motorky. Jenom na to prostě nemám čas.
Somik: Tak abych tě uvedl do reality, současný trend je přizpůsobování motorek stále širší veřejnosti, hodnější motory, více elektroniky, která všechno hlídá. A karburátory se už nepoužívají. 🙂
Roman: To je všechno špatně, to mě nebaví. Já tu elektroniku považuju za mor. Je to zbytečně složitý a omezuje tě to. Když se na to podívám ze svýho pohledu – ze sériový motorky vyndám kabely, to je svazek, nevěřil bys. Jeden kabel hlídá druhej a ten zas třetí… Na co? OK. Vstřikování je o emisích, to jakžtakž chápu. Ale stejně, jeden kamion udělá bordelu jak padesát motorek a podívej se, co jich jezdí.
Somik: Když přijde zákazník a bude chtít postavit motorku s nějakou takovouhle ptákovinou, postavíš mu ji?
Roman: Do takový situace jsem se naštěstí zatím nikdy nedostal. Ale určitě bych se mu to snažil rozmluvit. Dodával jsem ale díly třeba pro Vortepa Míry Žižky a tam si investor přál vstřikování. Ale tak to vstřikování se asi ještě dá překousnout, ale nějakou kontrolu trakce… Já se snažím vybírat si zákazníky, rád dělám s normálníma lidma. Tak snad mě to nikdy nepotká. Jinak teda všechny moje motory mají karburátory.
Somik: Jak tohle vlastně funguje? Když postavíš motorku úplně od základu, jak ji dostaneš na značky?
Roman: Abys mohl přihlásit stavbu jako takovou, musíš mít hlavní věci, jako je rám nebo motor, homologované. Proto většina customérů staví z předem homologovaných dílů jednotlivých aftermarketových výrobců, a pokud náhodou dělá na těchto dílech nějaké úpravy, tak mlčí. 🙂 Tolik k tomu, jak to funguje v Německu, kde přihlašuji motorky já. Oficiálně to takhle je i u nás, ale realita je bohužel jiná. Přihlásit v Čechách custom na značky je nadlidský úkol.
Somik: Jak vlastně vzniká nápad na novou motorku? To sedíš nad panákem v knajpě a najednou to tam je?
Roman: Je to práce jako každá jiná. Přemýšlíš o tom každou chvilku a občas tě prostě napadne něco, co tě posune dál. Třeba Even Horizont mě napadnul při jízdě po dálnici, což bylo trochu nebezpečný (smích). Ale jak říkám, jako každá práce… Něco tě napadne v posteli, něco, když s někým kecáš o motorkách.
Somik: Hele a co jiný motory? Chystáš se pustit do něčeho třeba s evropským motorem? Dřív jsi stavěl japonce, dnes už čistě ameriku?
Roman: Dřív jsem ty haryky chtěl, když jsem je neměl. Pak jsem se k těmhle motorům dostal a od tý doby jsem se na tom nějak kousnul. A dneska, když vymejšlím motorku, vůbec nad ničím jiným nepřemejšlim. Je fakt, že dneska je velký trend stavět z jiných motorů, v módě jsou triumphy, boxery i jiný. Ale já asi zůstanu u toho véčka.
Somik: Trendy tě nezajímají?
Roman: To zas nejde takhle říct. Poslední dobou jsou všude vidět oldschooly, ty jsem měl vždycky rád. Ale teď už je toho fakt moc a všechno se poměřuje z oldschool měřítka. Je super, že můžeš postavit motorku za pár babek, která by před deseti lety byla úplně mimo, ale dneska bude in i na týhle scéně.
Somik: A co třeba cafe racer?
Roman: Tak to se asi budeš divit, ale málem jsem ho už stavěl. Pak ale přišel motor pro Pura Vision a cafe šlo stranou. Ale mám to nakreslený a jednou se do toho asi pustím, i když už to nejspíš bude vypadat jinak, s tímhle mě Krugger trochu předběhnul a já se nechci podobat.
Somik: Super, to mě napadá další otázka. Je nějaká stavba, která tě poslední dobou hodně trefila?
Roman: No určitě ten Kruggerův Veon. Pak mě taky hodně bavila maďarská Time Machine, i když to je zas motorka, která nikdy nepojede. Jo a pak taky v nominaci do Sturgis je hodně zajímavá motorka z Ruska, ale vůbec netuším, jak ta se jmenuje. No a ten oldschoolovej boxer z Extreme Garage, co vyhrál v Mušově oldy, tak to je taky parádní. Jo a mám rád stroje od Indiana Larryho a Zero Engineering. Ale zajímavejch motorek je spousta a ani nemusí být na čelních pozicích v soutěžích. Nyní dělá krásnou věc stavbu z Hondy CB750 Palo Faragula. Pozorovatelé se mají na co těšit a konkurence by měla zpozornit.
Somik: Romane, jak se dneska člověk vlastně uživí stavěním customů?
Roman: Asi blbě. Mě to rozhodně neživí, je to pro mě vedlejší kolej k businessu. Díky tomu stavění je firma vidět a já se dostanu k zajímavým lidem, ke kterým by to jinak nešlo, a díky tomu se mi obchod dělá líp. A navíc mám skvělou síť spolupracovníků, se kterýma nejen obchoduju, ale taky stavím motorky. Ono je super vědět, kdo je nejlepší na fréze, komu jdou nejlíp kola, kdo je dobrej lakýra, a pak to dávat dohromady.
Somik: Pak přeju tobě i všem klukům okolo, ať se to daří. Ať jdou kšefty a hlavně ať vás furt baví stavět motorky a vyhráváte.
Firma: Wildstyle
Bydliště: Prachatice
Rok narození: 1965
První vlastní motorky: V 9 letech ČZ, tedy jen rám bez motoru… Sestavil jsem si to z toho, co bylo v chalupě po strejdovi. Pak ho ale naštvalo, že jsem s tím jezdil na dvoře z kopce, a rám mi přeřízl. Pak klasika Pionýr ve 14 letech, ČZ 175 přestavba chopper, v sedmnácti Jawy 350. Po vojně 1986 Jawa 500 dvoutakt. Pak Kawasaki LTD 440 chopper, rok 1988. A po revoluci to začalo lítat.
Přestavby od roku: Jak říkám, od devíti let 🙂
Nejvýznamnější umístění: účast na Sturgis, Zlatá plaketa v hodnocení firemními zástupci. Umístění v první dvacítce na světě. Mistr východní Evropy 2008. Dvakrát v první desítce Evropa. Mistr Evropy Old School 2009 Rosmalen.
PURA VISION 2011
Motor: H-D Flathead 750 cm3 po kompletní renovaci, rám: Santee s úpravami, zadní tlumení: kyvná vidlice s centrálním tlumičem z kola, přední tlumení: speciální kyvná vidlice
s tlumičem z kola, celý podvozek výškově nastavitelný (kompresorem), Kola: Kloboučník,
lak: Mastercolor, frézování: Baartcycles, přední část rámu: svařovaný řetěz – Tomáš Pitlík.
Foto: autor
