Vezměte je pod krkem a podržte plyn k omezovači. Pořádně, až budou vřískat v tónech devastujících ušní bubínky a vám přeběhne po zádech děsivý mráz. Vítejte ve světě těch nejrychlejších šestistovek
Obliba okruhového ježdění a nejrůznějších forem amatérských závodů poslední dobou roste velkým tempem. Pokud se chcete dobře a rychle svézt na okruhu, začínáte nebo potřebujete vypilovat rychlé časy, v převážné většině případů sáhnete po šestistovkovém supersportu japonské výroby.
A to jak z pragmatických, tak i z emočních důvodů. Dnešní šestistovky představují absolutní vrchol současné techniky. Jejich výkony jsou vyhnány do extrému, hmotnost je stlačena na minimum a jejich celkové schopnosti často o dost převyšují schopnosti běžného jezdce. Ano, to je potřeba si hned ze začátku přiznat. Jsou relativně snadno dostupné a jejich cena není závratná.
Kromě toho dokáží díky svým vytříbeným vlastnostem většině pilotů s alespoň mírně nadprůměrnými schopnostmi poskytnout zážitky, srovnatelné se světovou závodnickou elitou. Vítejte ve světě maximálních výkonů, servaných gum a ohoblovaných sliderů.
Souboj na život a na smrt
V motorkovém sportovním světě asi nenajdeme větší rivalitu než tu, která panuje mezi CBR a R6. Tohle Manchester vs. Chelsea, Audi vs. BMW, Subaru vs. Mitsubishi. Už od konce devadesátých let až po dnešek do sebe šijou hlava nehlava a zdá se, že tenhle souboj nikdy neskončí.
Už od samého počátku to Honda i Yamaha vzaly každá za opačný konec, a recepty na špičkový supersport tak mají úplně jiné. Yamaha byla od počátku daleko radikálnější, šla na to přes maximální výkony, tuhé nastavení a drsnější geometrii.
Honda zase zvolila cestu vstřícnějšího přístupu k jezdci, intuitivního ovládání a neutrálního chování. Poslední generace R6 se vyprofilovala v nejlepší základ na ostré okruhové zacházení. Jenže Honda v roce 2007 přišla s poslední generací své CBR, a ta si nejen zachovala svou přívětivou silniční tvář, ale byla i stejně dobrá na okruhu.
Život s nimi pohledem silničního jezdce
Víťas Gola – redaktor, testovací jezdec
30 let
188 cm, 80 kg
I přesto, že převážnou část ročních kilometrů najedu na silnici, okruh mám strašně rád a pokaždé si to užiju. Nejsem závodník, přesto se snažím pokaždé zlepšovat a být rychlejší. Na obou jsem toho na okruhu najel docela dost a krom toho mám i možnost srovnání mezi několika generacemi.
A jak to tedy vidím? CBR je hned po prvním kole naprosto skvělá. Nemusíte se s ní prát, můžete ji ždímat jak hadr na podlahu a motorka pod vámi proti ničemu neprotestuje. Dokáže odpouštět chyby a neustále ve vás živí důvěru, že ať se stane cokoli, vy to zvládnete. Během pár kol jste opravdu rychlí, a nedá to ani až tolik práce. ABS bych ani na okruh v žádném případě nechtěl (pokud teda neleje jako z cedníku), protože s ním brzdný účinek není pokaždé stejný, takže je těžké se trefit v každém kole do brzdného bodu. Na CBR si zvyknete, ale po dvou dnech vám možná začne něco chybět. Trocha té nasranosti ve vysokých otáčkách a malinko ostřejší chování. Možná…
R6 je jiná. Pokud jste vyšší postavy, budete si trochu zvykat na stísněnou pozici, ale to na okruhu není zas tak na škodu. Máte víc váhy na rukách, takže víc cítíte, co dělá předek, a celý posez je líp uzpůsoben k rychlé jízdě. To samé platí o motoru, ten největší mazec se totiž skrývá nad jedenácti tisíci, a tam je to pěkně šťavnaté. Pokud na ní budete mít nazuté dobré sportovní gumy, je R6 dychtivá do náklonu, přesná a stabilní. Musíte na ní ale víc makat a snažit se. Kromě toho potřebuje daleko pevnější ruku, a když ji máte, stává se z ní pěkně rychlá zbraň. Ačkoliv bych si v devadesáti procentech případů z těchto dvou motorek vybral Hondu CBR, tak kdybych měl něco dávat na lamináty a jezdit s tím jen na trati, byla by to R6.
Pohled majitele obou
Vašek Jiruš – závodník MČR Superstock
31 let
180 cm, 74 kg
Yamaha R6 je velmi sportovní prostě již od základu. Stačí pouze pár drobných úprav a lze s ní jet na špici MČR. Má silný a přitom jemný motor bez jakýchkoliv propadů ve výkonu při použití kitu YEC. Velice dobrá je ergonomie – řidítka, sedačka a stupačky jsou skvěle umístěné pro závodní použití. Díky tomuto posezu je možné motorku krásně vodit jezdcovou vahou a je snadnější více zatížit zadní kolo při výjezdu (kvůli dobrému gripu).
Honda CBR600RR – Největší rozdíl oproti R6 je v ergonomii posezu na motorce a v „uživatelsky příjemném“ motoru, který je pro závodní účely MČR značnou nevýhodou.
Další minus je jednoznačně absence antihoppingové spojky, která je u závodní motorky nezbytností. Při pohybu na motorce se hůře zatěžuje zadní kolo při výjezdech. Menší pohyblivost na motocyklu – v tomhle má Yamaha opravdovou výhodu. Při použití dostupné elektroniky (powercommander) motor stále není tak „závodní“ jako na R6 a stále se řešil problém s propadem výkonu. Teprve po instalaci HRC kitu byl motor skutečně závodní, od 10 500 otáček neměl žádnou výkonovou díru. Bohužel HRC kit není cenově dostupná záležitost.
Okruhový tuning
Po pravdě řečeno, CBR a R6 jsou v podstatě hotové okruhovky a na hobby ježdění nejsou potřeba úpravy na motoru ani na podvozku. Pokud to ale s ježděním na okruhu myslíte vážně, pár menších zásahů by to chtělo. V první řadě to jsou kapoty. Sundat světla, blinkry, veškeré originální plasty a nahradit je lehkými laminátovými. Jednak srazíte hmotnost a jednak… je přece škoda rozsekat origo díly, když je potom ještě můžete použít.
Málokomu se asi bude chtít jezdit s originálním výfukem, takže druhá základní úprava asi bude otevřená koncovka. No a tady to můžete klidně skončit. I se sériovým nastavením podvozku se s takovým supersportem (pokud to tedy máte v paži) dá dostat až na čas okolo 2:12 s.
Pokud byste chtěli utratit víc kaček a udělat si ještě větší radost, sáhnete nejspíš po přepákování, sportovních řidítkách, rychlořazení, filtru a laděných svodech. Potom možná cartridge do předních vidlic, jiná zadní centrála, závodní brzdová pumpa atd. Ale to už jsme se dostali tam, kam jsme ani nechtěli. Pro devadesát procent hobby jezdců to jsou naprosto zbytečné úpravy.
Verdikt?
Rozsoudit tyhle dvě je těžký, aniž by se člověk už podesátý neopakoval. Z pohledu designu to vyhrává Yamaha. Je ostrá, malá, moderní. Je pravda, že by si člověk neměl vybírat oblíbený fotbalový tým podle barvy jeho dresu, ale nemůžeme si pomoct. Honda vedle R6 vypadá už trochu zastarale. Honda bude vhodnější pro jezdce, kteří chtějí jezdit i po silnici a neradi mají každého půl roku papíry v čistírně.
Yamaha je lepší základ pro okruhové ježdění a i ve standardním provedení je schopna jezdit v národních šampionátech hodně vepředu. Asi nemá cenu stěžovat si na to, že R6 2010 přišla o čtyři koně výkonu kvůli lepšímu naladění středních otáček, protože to stejně málokdo pozná. Pro nás je to pořád královna okruhů a to tak zůstane. Honda jí sice šlape na paty, ale ten pověstný „drc“ jí prostě chybí. Zato je mnohem lepší na silnici. Záleží jenom na vás, co preferujete.
To musí být CBR, protože:
– Je přesně taková, jakou ji čekáte
– Dokážete na ní hned zajet rychlý čas
– Nic nepadne tak skvěle do ruky
Co se nám nelíbilo na CBR:
– Holt to ABS
– Zaplastovanej motor
To musí být R6, protože:
– Je vzteklá jak hladovej pes
– Má mikroskopické rozměry
– Nahoře jede jak 750
Co se nám nelíbilo na R6:
– Pořádně funguje jen ve vyšších otáčkách
– Nevhodné obutí Michelin
Foto: Honza Karasek
