Tak stejné a přece tak jiné. Všechny ale mají společné to základní, kouzlo Harley-Davidson. A rozhodně to není jen síla značky a historie. Softail Deluxe na tom není jinak
Už zase jsem to musel absolvovat! Je to pořád dokola. Proč se musím neustále s nějakým chytrolínem dohadovat o hárlejích? Proč se v mém okolí vždycky najde někdo, kdo má potřebu na tyhle stroje plivat a snižovat jejich hodnotu? Víte, dřív jsem se snažil jim to nějak vysvětlit, blekotal jsem tu o motoru, tu o charakteru, ale bylo to stejně k ničemu.
Jedno ale pomohlo… Většina těch, co se svezla, najednou se svou protiharlejovskou kampaní přestala, a pokud otevřeně nepřiznali, že je svezení na těchhle strojích super, alespoň mlčky pokyvovali hlavou (že, pane Karas?!). A tak už dnes jen mávnu rukou: „Nejels, nevíš. Zkus, ztichneš!“
Wingardium Harleyosa
Ono se to vážně blbě popisuje. O čem to kouzlo H-D vlastně je? Přemýšlím… No, u všech modelů s velkým motorem je to stejné, ať je to Easy Street Bob, cestovní Glide nebo tenhle oldschool Softail Deluxe. Takže je to určitě o tom motoru, ano. Twin Cam se totiž nechová jako cokoliv jiného.
Všechna ostatní velká véčka si na volnoběh ševelí, tohle bublá, prdí, nepravidelně se převaluje. Když vezmete za plyn, dočkáte se patřičné zvukové odezvy i zrychlení a takové to hučení s rychlým převalováním velkých pístů a la automobilový průmysl přichází až ve vyšších otáčkách, tedy rozuměj nad zhruba 2500 🙂 Jo, tenhle motor je fakt báječnej. Nechybí mu nic, co má správný čopr nebo cruiser mít – zvuk, síla náklaďáku a v neposlední řadě super vzhled.
Pravda, není to jen o tom véčku strčeném do přední části kolébkového rámu. Je to hodně i o detailech a zpracování. Jak to jenom popsat? Jasně, už to mám… Víte, rozhodně nejsem žádnej leštič motorek. Když už musím motorku umýt, většinou to zmákne vapka a hadr. Žádný velký sr…, ehm…, no víte co. Ale Deluxe jsem leštil hodinu a půl, milimetr po milimetru, a nebesky jsem si to užíval.
Všechny ty detaily, ta kupa železa. Už jsem byl v pár továrnách a mám představu o tom, jak se taková motorka vyrábí, ale v ten moment jako bych na to zapomněl a představoval jsem si, že ten obrovský blok motoru odlévají jako ve středověku, tak, jak se dodneška odlévají zvony. Tohle je součást toho kouzla.
Easy Ride
Tohle vše se slije do jednoho báječného a povzbuzujícího pocitu v momentě, kdy na Deluxu (potažmo jiném H-D) brázdíte krajinu. A zdaleka to nemusí být jen poklidné brblání v rychlostech pod kilo. Deluxe si nechá líbit hodně a není problém udržovat s ním na okreskách rychlost 120–130 km/h. Motorka se pod vámi v zatáčkách vlní a houpe, ale ne tolik, aby to přesáhlo hranici zvladatelnosti nebo bezpečí. Zvyknete si na to rychle a užíváte si to. Jediným limitem jsou velmi nízko uložené stupačky, resp. plotny, se kterými při rychlejší jízdě v každé druhé zatáčce drhnete o asfalt.
A jaký je Deluxe v porovnání s ostatními softaily? Svoje dělá hodně nízko položené sedlo (670 mm je nejníže z celé řady), které je navíc hodně polstrované a měkké. Řidítka správně do šířky a nohy dost dopředu a nízko. Ve finále je z toho parádně uvolněný posez se skvělou ovladatelností.
Má vůbec tahle motorka nějaké zápory, vidím je? Jo, nebojte, zas tak oslepen blýskajícími se chromy nejsem. Tak předně, pokud neradi leštíte a nevěříte tomu, že by vás k tomuto aktu krása Deluxe donutila, trpěli byste. Pokud rádi jezdíte ve dvou, bez opěrky pro spolujezdce to ani nezkoušejte, jinak vás budou bolet žebra. Sedlo je sice pohodlné a stupačky na správném místě, ale problém je v tom, že je sedačka mírně zakloněná dozadu, a spolujezdec tak sjíždí a neustále se musí přisouvat zpět. Toť dvě drobnosti, které by vás mohly od koupě Deluxe odradit. Ale ono je to asi zbytečné. Tyhle motorky se kupují ze zamilovanosti, a když jste zamilovaní, nějaké ty chybky rádi přehlédnete. I to je součást kouzla Harley-Davidson.
Kupředu pravá!
Náš přední stavitel customů Roman Buš jednou prohlásil, že od té doby, co má H-D konkurenci v japonských čoprech, začali se Amíci pořádně snažit a konečně to stojí za to. Myslel to sice ze srandy, ale v podstatě se trefil. Pravda je, že za posledních pár let to u H-D frčí pořádně dopředu. A Deluxe je toho zdárným příkladem…
Na jednu stranu se sice tváří jako nejskalnější veterán, na stranu druhou ale u něj najdeme to nejmodernější, co H-D umí (tedy krom vodou chlazeného motoru, který by se sem ale opravdu nehodil). A tak nejenže tahle motorka docela slušně brzdí, podvozek může směle japoncům konkurovat a nové ovladače jsou naprosto parádní, ale ona se ani neklepe. Dřív to bylo co H-D, to na křižovatce chlapík, co vypadal, jako kdyby měl nějakej záchvat, ale dnes… Motor se převaluje, ale řidítka ani motorka se ani nehnou.
Otázka ale je, jestli tohle vlastně není tak trochu na škodu. Ono se totiž říká, že charakter je souborem drobných vad, a když budou v Millwaukee postupně všechny tyhle drobnosti odstraňovat, podle mě z toho brzo budou mít obyčejnou sterilní motorku. No dobře, tohle jsem přehnal. Díky chování motoru a té poctivé plechařině tohle asi nikdy nebudou sterilní motorky. Amen.
Foto: Honza Karásek
