I ty nejobyčejnější ulice těch nejšedivějších měst dokážeme rozzářit k nebývalé kráse. Stačí jen jeden jediný detail, „dovyzdobit“ je správně zvolenou motorkou
Vespa. Co se vám vybaví, když se vysloví jméno téhle značky? Mně osobně prázdniny v Římě – oboje, ty s malým i s velkým „P“. Poblázněná atmosféra horkého léta, rozpálené uličky plné kočičích hlav, Audrey Hepburnová a Gregory Peck. Procházíte se tím mumrajem a kolem vás se otáčí historie – někdy snad, jako by vás ta vrtošivá dáma i zastavila.
Aristokrat, proletář? „Non c´e problema …” Vespa dokáže oslovit všechny. Ona je ve své prvoplánové podstatě italská, a tam se v tom zas takový rozdíl nedělá. Hlavní je, aby byla krásná. Už desítky let stejné linie, vepředu letmo zavěšené kolo, pochromovaný nosič, masivní sedlo a zaoblená kapotáž.
Ano, motorka postavená hlavně na efektu, jenže ani to není nic proti ničemu. Ať už ji budete brát jako módní doplněk, nebo jako každodenního pomocníka, pokaždé to bude Vespa a krásné dívky se na vás nepřestanou smát. Funguje to na 100 procent, náš krátký redakční test nám to potvrdil a ono podzimní odpoledne zůstane nadlouho v nás.
Vzhled
Vie della Moda v překladu znamená něco ve smyslu „móda pro ulici“ nebo spíš „výkladní skříň“. Což v praxi značí, že konstruktéři (v tomto případě tedy spíše designéři) motocyklového oddělení Vespy vzali základ z třístovky GTV a snažili se ho tak trochu namachrovat. Doplnili jej tedy o několik detailů a fešný metalizovaný lak. Tmavě vínové provedení s o něco světlejším potahem sedla je fantastická kombinace dvou odstínů, které se dokážou navzájem oslovit a ne jenom doplňovat.
Hluboký blatník, kulaté přední světlo a lehce zaoblený štítek z plexiskla, předek stroje, který ve spojitosti s masivní přední kapotáží dává stroji tvář. Pohodlí tu je, ovšem pouze v intencích normy. Jak vidno z obrázků, stroj vás sám nutí k posezu „a la Vespa“ (tedy narovnaná záda, vztyčená hlava) – a to se někde musí projevit. Dosahované rychlosti ovšem nikdy nebudou tak horentní, aby to při hodnocení motorky mohlo vyvolat v duši nějaká negativa.
Jízda
A tím jsme se dostali k jízdě jako takové. Jak velké oválné samolepky na boku stroje naznačují, motor uvnitř je třístovka a jednoválcový čtyřtakt s výkonem blížícím se 22 koním je báječná volba. Variátor vás velice rychle táhne k první hranici povolené rychlosti a s padesátkou na bílém tachometru s červenou ručičkou se pokocháte jen o něco málo dřív, než vaše spolujezdkyně stačí poprvé sevřít kolena. Vše samozřejmě při absolutně konstantním zrychlení, takže se toho opravdu netřeba bát.
Přesně podle toho, co právě potřebujete. Městský provoz zvládnete zcela bez komplikací, všude a proti všem jste ve výhodě. Na to jsou motory „střední“ třídy skútrů (tedy okolo 300 cm3) naprosto ideální – předjedete kohokoli, na semaforech jste bezkonkurenční, není vlastně situace, na kterou by motor neměl sílu reagovat.
Motorka celá se postupně dokáže dostat až někam k hranici 150 km/h, což už je ale moc… Malá dvanáctipalcová kola (ač obuta do masivních pneumatik) nejsou na vysokou rychlost primárně vymyšlena, stejně jako zavěšení předního kola, a pokud si mám dovolit něco jako subjektivní pocit, doporučuji jízdu tak někam do hranice sto deseti, pak už je podvozek za svým limitem a mohlo by se stát, že by v ultra vysoké rychlosti už i malinko nestíhal (motorka na dálnici na hrbech opravdu sem tam až nepříjemně povyskočila!).
Ale pozor, tím rozhodně GTV nijak nepomlouvám a nehaním. On to není skútr vymyšlený a určený pro dálkové ježdění (o čemž už hodně napověděla i zmiňovaná přední kapotáž). Musíte ctít limity silnice a pokud možno v náklonu v zatáčce nevymetat větší díry (v nich se totiž trochu projeví pro Vespu tak typický ostřejší úhel řízení) a pak bude jízda zcela bezproblémová.
Ve stejně božském kontextu pak hovořme i o brzdách, ty jsou pro 184 kilogramů vážící stroj odpovídající a jejich citlivý účinek přispívá přesně k tomu, čemu se u motorek říká bravura.
Resumé
Bravura u motorky? Jiným slovem bych to možná vyjádřil výstižněji – dospělost? V tom je totiž GTV opravdu unikátní. Dělené sedlo skrývá dostatek místa pro odložení přilby nebo i menšího laptopu. Jednoduché emotivní ovládání dostanete pod kůži během několika minut – zbytek světa uvidíte už jenom ve velkých pochromovaných zrcátkách.
Věcičkou jasně ukazující na praktičnost celého stroje je i chromovaný nosič na zádi, který se dá velice lehce sklopit, přičemž na připevnění bagáže postačí jednoduché gumicuky (vybavení z první pumpy).
Hodnocení motorky jako celku pak bude jedním z nejjednodušších úkolů, jaký mi byl v posledních letech zadán. Ona je prostě ÚŽASNÁ! Není dál nad čím diskutovat.
Spokojenost se vším, vlastně i s cenou. Stojí 125 tisíc. Za tyhle peníze koupíte u Vespy motorku, se kterou můžete přijet kamkoli… „Prostě tam byl na Vespě,“ a to se bere ve stejné úměře, jako by tam přijel na Harleji. Stroj, který o svém majiteli jasně vypovídá, že si uměl vybrat a že má styl. Víc netřeba dodávat – Vie Della Moda je záležitost, kde se vybírá nejen srdcem, ale i očima.
VESPA STORY
* První skútr značky Vespa byl ve Florencii zaregistrován v roce 1946.
* Skútry objevila továrna na výrobu letadel Piaggio, která hledala po 2. světové válce nový program.
* První motorku designoval Corradio D´Ascanio, mimochodem právě letecký konstruktér.
* První kapoty motorky byly z plechu. Zadní (dnes už typický tvar) byl zvolen tak, aby zakrýval řetěz. Majitel si tak o něj nemohl „škrtnout“ a ani se od něj zamazat.
*Jméno Vespa dostal skútr podle italského slova označujícího vosu.
* První model nese označení MP6 a už ten měl jednostranné uložení předního kola.
* Uvádí se, že do dnešního dne bylo vyrobeno cca 17 000 000 skútrů značky VESPA.
Foto: autor
