Je to stejný, jako když se po nějakým čase potkáte se svou expřítelkyní. Když jste byli spolu, bylo to fajn a užívali jste si každý den. Něco se ale stalo a vztah vám holt nevydržel. A teď ji po letech zase vidíte a něco se ve vás probudí. Má nový účes, zhubla v bocích a strašně jí to sluší. Prostě ji chcete zpátky. A co teď s tím? Tady je každá rada drahá.
Podobný pocity jsem měl, když přede mnou stála nová Z1000. V roce 2003 znamenala doslova revoluci v nahatých motorkách, protože takový vzhled a výkon do té doby žádná jiná neměla. Najezdil jsem s ní tenkrát za ten testovací tejden snad dva tisíce kilásků a se slzou v oku jsme ji vracel. Měla všechno, co si každý přál. Motor tak silný, že by se jím dal vychýlit Měsíc ze své oběžné dráhy a design, ze kterého jsme si všichni sedli na zadek. Navíc to byla tak pěkná směs stylu a rychlosti, že se do ní spoustu lidí zkrátka zamilovalo. Nebyl jsem výjimka.
Nová doba
Kawasaki Z1000 má ohromné charizma. Stojí před váma a všechna ta agrese z ní přímo sálá. Agresivní linky najdete úplně všude. Tohle je zkrátka motorka, která na vás řve: „Sedni na mě a dej mi pořádně do těla!“ A když mě takhle ta holka pobízí, tak se tu nebudu vykecávat, a splním její přání 🙂
Motor je pořád odvozenina z devítky Ninji, ale dostala jinou palivovou mapu, aby ještě líp tahala od spodních otáček. To, co tady konstruktéři Kawy předvedli, mi skoro vzalo dech. Už od volnoběhu máte k dispozici nekonečný tah a takovou jemnost, že i Yamaha XJR1300 se stydí někde v koutu.
Je to jako jinej svět. Když prohrábnete plyn, jako by vás motorka pohladila po tváři. Krásně jemný nástup, citlivě reaguje na každý milimetrový pootočení plynem. Jednička tam spadne s klasickým řachnutím, ale na to už jsme si tak trochu zvykli a upřímně – umí to někdo udělat jinak? Neumí. Takže to neberte jako výtku, ale jako postřeh. Rozjezd je díky progresivně zabírající spojce sametový a vy se v sedle okamžitě cítíte pohodlně. Jezdecká pozice je uvolněná, s optimálně vysokými řidítky. Trochu mi vadil tvar sedla, to vás pořád tlačí na nádrž, což je někdy otrava. Stačí ale trochu přidat a budete mít spíš problém udržet se heftů…
Motor je zkrátka mistrovský dílo. Ochotně si bere otáčky a plynule zrychluje na jakýkoliv kvalt. Napadlo mě srovnání s FZ1 od Yamahy, ale tohle se prostě srovnávat nedá. Kawa je jiná liga. Nikde žádný výkonový nárůsty a propady, jenom nekončící zátah až k červenému poli. Nejlepší na tom je, že se Z1000 tak jednoduše řídí. Snažit se zkrotit většinu silných litrových náháčů je, jako kdybyste se snažili dostat na zádech krávu do třetího patra, kdežto řídit Kawu je jako stahovat saténovou košilku z Keiry Knightley. Takový je to rozdíl. Možná namítnete, že litrový naháč má být hlavně chuligán, ale tohle Zed umí taky. Když nechcete, je krotkej jako beránek, ale jak ho trochu pošťouchnete, je okamžitě připravenej si hrát.
Na jedničku i dvojku se plynem ochotně postaví na zadní a vy poznáte, že i tohle ho baví. Všechno je ještě podpořeno ultrajemnou převodovkou, která dostala jiný primární převod. Kromě zmiňované jedničky tam ostatní rychlosti jdou jako po másle a na kvalitních okreskách si to budete pořádně užívat. I když má motor spoustu síly i na vyšší rychlosti, garantuju vám, že tam budete kopat kvalty jako na uječený šestistovce.
Krása podvozku
Celkově je jízdní projev hodně podobný motoru. Jde z něj jistota a klid. Podvozek je oproti předchozím modelům tužší (i když rám samotný trochu ze své tuhosti ztratil) a není to jenom PR žvást výrobce. Na silnici je to fakt cítit a musíte se hodně snažit, abyste motorku zahnali do úzkých. Na předku je dost pevná a otočený vidlice si poradí s každou nerovností. Při přejezdu příčných nerovností se do řidítek přenášejí lehké rázy, ale to není nic výjimečného.
Stejně jako Z750 má i litr opravdu živé řízení, ale je na něm cítit větší hmotnost celé motorky, takže žádná nepříjemná nestabilita se nekoná. Do zatáček se vrhá s radostí a nemusíte ji ani moc pobízet. Uvítali bychom ale vyšší stupačky nebo kratší hlásiče náklonů, protože ani nevíte jak a škrtnete si o silnici. Na okruhu to byl jediný limit náklonu. Podvozek i gumy by snesly ještě víc. Rám jako celek má optimální tuhost a lehké vlnění bylo cítit jenom v opravdu rychlých zatáčkách na okruhu. Na silnici nemáme důvod ke kritice.
Nová doba si žádá i nové kompomenty, takže přední kolo dostalo radiální třmeny s radiální brzdovou pumpou a ty jsou jedny z nejlepších, jaké jsme letos jezdili. Z páčky cítíte pevnost a tu správnou odezvu. Nejsou to žádný jedovky, zkrátka je to tak, jak to má být. Projev zadní brzdy je lehce letargický, ale zase zbytečně rychle neblokuje kolo.
Nějaká pruda?
No, kromě toho zpropadenýho sedla toho moc není. Okolo šesti tisíc se vám do zadku přenášejí lehké vibrace z motoru, ale Zed není žádný cesťák, takže při nedělní projížďce vám to tolik vadit nebude. Možná je to i dobře, protože úplně plochý projev motoru taky není to pravý ořechový.
Naháč má mít charakter a ten je tvořen i drobnými nedostatky. A ještě něco. Kawasaki nám sice tvrdí, že testovačky schválně nepůjčuje v zelené barvě, aby si všichni nemysleli, že dělá jenom zelené motorky, ale my je prostě chceme! V tý brčálový barvě jsou boží a tak to zkrátka má bejt. Tahle tmavě modrá není zlá, ale není to zkrátka ono. My chceme víc zelený!!!
Kompletní test v PDF si můžete prohlédnout ZDE!
Foto: Honza Karásek
