Sem tam se v showroomech objeví motorka, která vypadá přece jen trochu jinak než ty ostatní. A to je dobře, jinak by bylo všechno stejný a byla by to nuda. Takže hned na začátku říkám, že jsem rád, že Harley-Davidson našel odvahu a vypustil Rockera C do světa.
Vzpomínky pryč
Pamatuju si to, jako by to bylo včera. Jedna z těch chvil, na kterou se do smrti nezapomíná. Vídeň, kde jsem byl na návštěvě, krátce před naší revolucí. Jako šestiletý klučina jsem měl ze západního světa oči navrch hlavy a všechno, co jsem viděl, jsem toužil mít. Až do chvíle, kdy jsem na ulici viděl stát tu neuvěřitelně krásnou motorku. Nemohl jsem od ní oči odtrhnout. Pak k ní přišel šedovousý plešatý chlapík celý v kůži a s helmou v ruce. Když viděl mé dětské oči plné nadšení, nechal mě na motorku sednout a pak ji nastartoval. Od té chvíle neexistovalo nic kolem. Ten starý Harley-Davidson (samozřejmě si nepamatuju, co to bylo za model, ale motor byl Panhead, ten tvar se nezapomíná) probudil mou lásku k motorkám.
Proč o tom píšu? Ležím na gauči, před sebou mám přes celý monitor obrázek Rockera, přemýšlím o něm (rituál před každým psaním) a říkám si, co by na něj ten postarší chlapík asi řekl. Tuším, že by to nebylo nic hezkého, tohle opravdu není Haryk pro zapřísáhlé oldschool hádéčkáře. V dnešní době ale H-D není jen o těchto chlápíkách, přišla již druhá vlna, na které se vezou městští mladíci oblečení podle nejnovější módy, takoví moderní caferaceři. A přesně pro ně je tenhle kousek určen. A to není z mý strany žádná urážka, jen si myslím, že tomuhle se dá říkat moderní Harley-Davidson.
Sériový custom
Tady na Šalamounce se krčí v koutě, schovaný za ostatními testovačkami, a asi dobře ví, že to se mnou nebude mít jednoduchý. Snad z úcty k tomu chlapíkovi, snad kvůli lásce ke klasice nebo pro jeho přehnanou načančanost, se mi na první pohled nelíbí. Dobře, kluku, dám ti šanci, prohlédnu si tě pořádně. Jestli se Rockerovi C něco nedá upřít, pak je to jeho odlišnost. Nezvykle dlouhá vidle s opticky lehoučkým úzkým kolem, budík trčící z nádrže a hlavně jednosedlo nad blatníkem, které kopíruje tvar zadní pneumatiky, to všechno byly až donedávna záležitosti známé pouze ze světa přestaveb. Takže plusové body za upoutání pozornosti. Co se mně hodně líbí, je ten zmiňovaný zadní blatník. Jde společně s kyvkou chycenou pod sedlem, který kopíruje bambuli o šířce 240 mm, takže ještě víc zvýrazňuje její tloušťku. Škoda jen obří SPZky, která celou tuhle zadní partii hyzdí. Ale s tím už holt nic nenaděláme.
Přední části dominuje kapkovitá nádrž, která by podle mého mohla být klidně širší, lépe by pasovala k zadku. Na ní zaujmou dvě věci. Zaprvé lakování, tohle je už regulérní airbrush. Druhou věcí je budík, který nekopíruje svrchu nádrž, jak je zvykem, ale naopak vyčnívá směrem k jezdcově hlavě. Jestli to má nějaký praktický smysl, nevím, každopádně to vypadá dobře. Co se hodně povedlo, to jsou pětipaprsková kola. Zadní sice není pod kotoučem brzdy z jedné a řemenicí z druhé strany moc vidět, ale předek je zprava odkrytý, takže dá vyniknout uzoučkým paprskům. Na verzi C je přebytek chromu, mnohem víc se mi líbí matně práškovaný základní Rocker. Ale proti gustu žádný dišputát.
Osedlejme
Dost očumování, jdu se svézt. Fasuju klíček a známou placičku velikosti víčka od jogurtu. Rocker C je vybaven systémem Hands Free Security System, což znamená, že když se s touhle plackou vzdálíte od motorky, zapne se alarm a samozřejmě imobilizér. U motorky za půl mega vhodná záležitost. Zasouvám klíček do spínačky nalevo pod nádrží a startuji. Moment, co má tohle znamenat? Ta motorka se vůbec neklepe. Tázavě hledím na Vojtu, který mi stroj předává, a ten se chlubí: „Úpravy na motoru a uchycení v silentblocích, takhle jste to vždycky chtěli, ne?“ No já teda ne, ale věřím, že to bude prospěšný. Převodovka naštěstí zůstává stejná, a tak se při zařazení jedničky pode mnou ozve zvuk, jako když vám z linky vypadne šuplík plný příborů. Vím, že mu nechybí krouťák, tak opatrně na rozjezd. No problem.
Co mi ale problém dělá, je vejít se do první zatáčky, pravoúhlá pravá na hodně úzké silnici. Až jsem se vyděsil. Jasně, mám pod zadkem dvěstěčtyřicítku a přední kolo někde v nedohlednu, tak co jsem čekal. S postupně přibývajícími kilometry si zvykám a začínám si užívat sílu motoru. Někteří by se možná se mnou hádali (že, Karle), ale tohle véčko vážně sílu má. Je zábavné užívat si velké rotující hmoty v jeho jádru. Prostě to roztočíte a pak už jen přidáváte, když je třeba, nebo pomalu necháváte padat otáčky dolů. Není to o 71 koních, to fakt není moc, ale o 117 Nm, a to už není málo. Musím říct – nejlepší motor v čoprech. Škoda, že nás euronormy dostávají někam, kde takovéhle motorky spíš ševelí, než bublají. To, co se line ze sériových výfuků, je smutný pozůstatek krásného zvuku Twin Camu. Laďáky nutné, hned.
A zatáčení? No, na žádný race to není, ale naučit se s tím dá a pak není problém ani na Libichovce (teda až na ty stupačky :-)) Rocker se hodně řídí zadkem a pohybem pánve, ruce a nohy toho tady moc nezmůžou. Bezvadné je devatenáctipalcové přední kolo, které sice oproti zadnímu moc stopu nedělá, ale zase z něj jde spousta informací.
Co mě zpočátku děsilo, byla přední brzda. Brzdí standardně jako všechny Haryky, tedy první centimetr chodu páčky nic, pak náraz na zeď, přes který se musí silou, a pak už přijde fáze, kdy je cit i brzdná síla. Problém je ale v tom, že na předním kole najdete pouze jeden kotouč, a to je na 311 kilo živé váhy fakt málo. Navíc je znát délka vidlice, cítíte, jak se při brzdění kroutí. Ne děsivě, ale cítíte to. Jak z toho ven? Jednoduše, musíte víc používat zadní brzdu, která je výborná. Mohutná plocha gumy je na asfaltu znát.
Co podvozek? No jasně že houpačka, co jiného byste čekali. Komfortní, čitelný, rozhodně ne sportovní. Přední vidle hodně trpí na dírách, což dává do řidítek dost znát, zadní tlumič schovaný pod motorem nic nerozhodí. Prostě easyride.
„K čemu tam, sakra, ty zadní stupačky jsou, když to má jen jedno sedlo?“ napadlo mě hned, když jsem viděl FXCWC poprvé. Vychytávka veliká. Odklopíte sedlo a pod ním je schovaná zaklapávací konstrukce, na kterou zacvaknete bobek pro spolujezdce. Ten pak visí ve vzduchu nad zadním kolem. Na dlouhé cesty to asi nebude, ale dovézt si domů roštěnku z baru, to zvládne bez problémů. A o tom to u týhle motorky patrně bude. Já jsem na ni nikoho nesbalil, ale to bude spíš o ksichtu a ne o motorce. Ale zase jsem se dobře svezl.
O kom, o čem
Při své nekonečné toleranci k věcem, kterým nerozumím, říkám: „Proč ne.“ Rocker C nejspíš nebude pro Harlejáře–motorkáře, spíš je to cesta H-D k bohatým synkům, kterým Fat Boy nic neříká a V-Roda se bojí. Motor je paráda, podvozek stačí a design zaujme. Jen je to na můj vkus všechno moc přeplácaný.
Foto: Karel Táborský
