“Kdo se bojí, nesmí do lesa”. Tohle starý pořekadlo se k ostrému enduru z Rakouska hodí víc než dobře. Asi můžu odpřisáhnout, že jsem se ještě nikdy v sedle žádný motorky takhle nebál…
Naše setkání začalo nevinně. Je normální pondělní ráno, kdy jedete jako každej den do práce s protáhlým, ehm, xichtem. Točí se vám palce v kopačkách při představě naštvanýho šéfa a těšíte se na to, že v druhým patře je nová mladá kolegyňka a vy ji aspoň jednou přejedete natěšenou rukou po půlkách. No jasná, co naděláme, ani redakce Motohouse není v tomhle žádná výjimka.
Jo, jsme zpruzený. Ale naproti mně sedící Somik na mě lišácky mrkne (jak to umí jenom on, když se mu podaří něco zařídit) a prohodí něco v tom smyslu, že se mám na co těšit. A za hodinu už slyším temný dunění jednoválce, kterej právě strčil přední kolo přes hranici naší podnikový závory.
Enduro R
Enduro R jsme původně ani neměli v našem testovacím superkalendáři, Som ho prostě jen někde vyšašil. A i když jsem o existenci téhle motorky věděl, nějak jsem jí nevěnoval pozornost. Když mám bejt upřímnej, nejsem zrovna příznivcem „erkových” verzí čehokoliv. Vždycky mám totiž pocit, že vyčůranej manažer v továrně rozhodne, že tahle motorka by přece mohla bejt ještě o fous dražší než ta, kterou právě prodáváme. Nastrojí se to a pak se čeká na čmeláčky, kteří sednou na voňavý vábení – a takovej přístup mi nevoní.
Chci si myslet, že motorka, kterou jsem si za svoje peníze koupil, je tak dobrá, jak to jenom šlo. A ne aby za krátkej čas přišla továrna s tím, že tohle R je odlehčená a vyšlechtěná verze „obyčejnýho” endura. Známe i případy, že za erko na bočním plastu si nechá fabrika pořádně připlatit, a přitom jsou změny nebo vylepšení spíš kosmetickou záležitostí, která bude dobře vypadat v prospektu.
Výjimky existujou
Nene, chyba lávky. Dneska se pomlouvat nebude. Tohle je totiž fakticky brutální náčiní pro ty, kteří to myslí s terénem vážně. Změn je proti loňský verzi „bez erka” hafo. Motor dostal větší výkon (63 koní a 64 Nm), jezdí za míň a má menší hodnoty emisí. Ani na podvozku se nešetřilo. Kvalitní tlumiče od White Power jsou u KTM jasný, ale tyhle mají zvětšený zdvih na konečných 275 mm, rám byl odlehčen a zesílen, nový je i digitální budík a jako třešnička na dortu měla naše motorka laděný výfuk od slovinského specialisty pana Akrapoviče.
To samozřejmě znamená, že se do CDIčka musela nahrát ostřejší palivová mapa, která laďák patřičně podpoří lepší dodávkou paliva.
Nemá smysl to nijak zastírat, takže to řeknu rovnou. Je to šílenost šílená. Ještě nikdy jsem neslyšel tak podmanivej jednoválcovej zvuk, kterej tahle karbonová koncovka umí vykouzlit. Na volnoběh o sobě nedává moc vědět, ale vrkněte plynem, a budete zametat zbytky opadaný omítky z garáže. Brrrr, ještě teď se mi rozjedou koutky, když si na to vzpomenu.
A líbí se mi i nový barvy. Ty loňský (oranžovo-černá) nebyly špatný, ale bílá navíc dodala motorce větší šmrnc. Ráfky jsou standardně černý, a i když vypadají dobře, dá práci udržet je čistý. Kdo si ale koupí tuhle motorku, má doma tutově i wapku, takže to zas asi nebude neřešitelnej problém.
Nemáme to lehký
Myslím tím lidi, který nebyli obdaření potřebnou tělesnou výškou, aby mohli pohodlně kočírovat ostrý endura. Tahle KTM je ale extrém. Se sedlem ve výšce 930 mm jsem měl faktickou prekérku. Nepamatuju si, že bych měl někdy tak blbej pocit. Nebylo to až takový, že bych musel zastavovat vedle dvaceticentimetrového pařezu, ale země jsem se dotýkal fakticky jenom špičkama.
Somika samozřejmě zachvátil výbuch smíchu. „No, to jsem opravdu zvědavej, jak tohle bude točit kolem nohy, prďolko!” Jojo, byla ve mně malá dušička. Tlumiče mají sice ohromnej zdvih, ale je to holt ostrý enduro a to si pod 70 kilama (Kadle, neubírej si, pozn. Karase) moc nekecne. Nic, bylo to taktak, ale dalo se.
Už po prvních pár kilometrech si všímám rozdílů vůči motorce, kterou jsem měl půjčenou loni. Tak zaprvé – není tady ani památky po ucukaným vstřikování. Tohle je na takhle silnej jednoválec skoro „zázračnost”. Motorka necuká na konstantní plyn, neškube v malých otáčkách, a když nechcete dělat bordel, nemusíte.
Při popojíždění ve městě, třeba v koloně, je civilizovaná, a to pro mě bylo překvapení. A musím říct, že příjemný. Je to KTM, takže fantasticky reagující spojka a brzdy jsou ve standardní výbavě. Asi se budu opakovat, ale tohle umí Rakušáci prostě nejlíp na světě. Spojka zabírá progresivně, páčka je krásně lehká a je radost s ní pracovat. Brzdy jsou taky špička. Na přední kole je 300mm kotouč, kterej sice vypadá na 18″ ráfku docela titěrně, ale flekuje okamžitě a s vynikající dávkovatelností.
Za druhý – jakmile dostanete motorku nad sto kilometrů, řidítka vám svým pohybem naznačí, že byste měli být ve střehu. Pod přístrojovkou je sice výmluvná samolepka s varováním, že 160 km/h je maximálka, kterou byste měli pokoušet, ale to je blbost. Mělo by tam bejt napsáno spíš 130. Ve sto třiceti už je to regulérně o hubu a stačí, abyste předjeli kamion, a boční vítr vám může motorku poslat do plnejch pantů!
Jak nastavit rejd
Stabilita ve vyšší rychlosti je fakticky mizerná a na to si musíte dávat opravdovýho majzla. Už chápu, proč má nastavenej tak mizernej rejd (štelovat se dá klasicky šroubkama u dorazů). Mít ho o kousek větší, tak z toho při nějaký větší krizovce regulérně vypochodujete jako ten borec z černýho Cebra v jednom z nejslavnějších crashů na Manu. Pokud to jde, delším přesunům na silnici se radši vyhněte. Lepší je skočit přes škarpu na louku, pole, les, protože tam tahle motorka primárně patří.
Erzeta
Mám kolem baráku takovou soukromou „special stage”. Spojnice mezi polema s dobrým povrchem, většinou šotolina bez velkých výmolů a s různým poloměrem zatáček. Tam beru každou terénní motorku, mám to i docela najetý. Co tam ale předvádí 690ka, to bylo mimo moji schopnost chápání. Tam, kde jsem před 14 dny na velkým Adventuru jel se staženým zadkem 110, teď posílám Enduro ve sto čtyřiceti v plným štorcu s řidítkama na dorazech!
Dávám si jeden průjezd za druhým, motorka nejede metr rovně, tlemím se jako osmiletý pako a pomalu mi začíná docházet, že bych toho měl radši nechat. Zadní guma má svoji největší slávu už za sebou a na tomhle povrchu hrabala i na pětku. Ten motor je prostě kouzelnej. Má víc síly než kubánskej diktátor, ale přesto ho dokážu předvídatelně kontrolovat. Nedělá mu problém poslat přední kolo do vzduchu i na trojku (vyspojkovat jde i na čtyřku ve 100 km/h).
Hrozně rád se točí a nahoře zatahuje silou uragánu. Převodovka je jemná, ale je nutný si dobře nastavit řadičku, jinak vám tam budou padat falešný neutrály. Kvalty jsou za sebou dobře poskládáný a v terénu jsem neměl problém ani ve vracákách, kdy byla u staršího modelu potřeba práce se spojkou. O 25 mm zvětšený zdvih tlumičů dobře filtruje nerovnosti a můžete si bez vrásek na čele dovolit i motokrosový skoky, podvozek to pobere.
Foto: Honza Karásek
