Tahle dvě slova mi znějí v hlavě jako zaseklá deska. Sedím na oranžový bestii, která při každým výjezdu z vinglu děsivě vrtí řidítkama, a já se snažím alespoň trochu trefit vrchol zatáčky. Vítejte do světa KTM RC8 R
Pokud nevíte, co znamená „Late apex!“ pak vězte, že jde o anglické označení pro zatáčku, která má svůj vrchol až hodně daleko, a proto na nájezdu do ní nesmíte spěchat se zatočením. Dvě slova, která na mě celej den hulákal kluk v oranžový kombinéze jménem Stefan Nebel a kterej je (mimochodem) několikanásobným mistrem německé série IDM Superbike.
Je to jako z jinýho světa a já mám pocit, jako bych byl úplnej začátečník. Může za to jedna jediná věc – okruh Sachsenring. Pokud koukáte na závody MotoGP, tak ho budete alespoň z televize trochu znát. Zamotanej kus asfaltu, kterej připomíná spíš motokárovou dráhu než závodní trať, kde se krotí 240koňový GPčka. A teď jsme tady my, partička novinářů z Čech, a před náma naleštěný krasavice od KTM. Jsou tady všechny – od novinek RC8 R, Super Duky, SMR nebo malý jednoválcový Duky R. A všechno jenom pro nás. Je to jako ve snu, ale už první kolo za Stefanem mě vyvádí z euforie. Ještě se musím hodně učit…
Roztočená hlava
Doleva, doleva a zase doleva – tohle snad nikdy neskončí. Už jsem teda na pár světových okruzích jel, ale žádnej z nich nebyl na naučení tak těžkej jako Sachsenring. Tady by se měly pořádat všechny jezdecký školy světa, protože tohle místo je peklo. Nemáte chvilku oddechu, nemůžete si dovolit ani mrknout. Jedna zatáčka navazuje na druhou a na okruhu jsou jenom dvě krátký rovinky. Pokud najedete jednu zatáčku špatně, zkazíte další čtyři! Peklo.
Ale naštěstí moje dnešní společnice, o který bych vám rád něco povykládal, je fakticky chápavá a ví, že v takovýhle chvíli je lepší „podržet“. KTM RC8 R jsme vám už u nás představili, když byl Víťa na exkluzivním předváděnív Portugalsku (MH 5/2009). Tenkrát si ji moc pochvaloval, protože od standardního modelu RC8 prošla pořádnej kus cesty. A já mám dneska možnost vyzkoušet obě holky najednou, na jenom místě a hned po sobě.
S velkým „R“
Takže to nebudu zbytečně okecávat. eRko je fakticky pekelnej stroj se vším, co k tomu patří. Jeho dvouválec je jeden z nejlepších, na kterým jsem kdy jel. Nemá asi tu ultimátní sílu Ducati 1198S, ale na pocit je tam taková nálož koní, že si málokdy budete stěžovat.
No vážně – v horním poli otáčkoměru je to skutečná lavina výkonu. Nejvíc mě ale bavil podvozek. U standardní verze se mi líbil už tenkrát na přestavení v Ascari, ale tohle je jinej level. Přední i zadní tlumiče mají větší pracovní zdvih a větší možnost nastavení a očekával bych, že budou tvrdší než u normální RC8. Jenže bylo to přesně naopak. Stefan mi to vysvětlil: „Paradoxně je to přesně obráceně. Verze R má jinou kartridge (vnitřek předního tlumiče) a vzadu péro s větším zdvihem, takže se ti zdá měkčí než u standardní verze. Cítíš to naprosto správně. Máš tady větší rozsah nastavení, a to je pro jízdu hodně důležitý“.
Přilnavost
Z motorky je cítit přilnavost hodně podobná té u Ducati. Asi to má na svědomí trubkovej rám, kterej je u obou motorek podobnej. Mimochodem, když už jsme u toho rámu, tak mi lidi z fabriky potvrdili, že KTM RC8 je vlastně crash-friendly motorka. Za celou dobu, co tenhle model dělají, prý neměli ani jednu, které by při pádu rám prasknul nebo se ohnul. A to taky vypovídá něco o jeho pevnosti.
Každopádně v těchhle zatáčkách je na motorku spolehnutí. Zatáčí doopravdy přesně, stačí jí dát ten správnej impulz do řidítek či stupaček. Na eRkách jsou obuty Super Corsy PRO a o jejich gripu není nutný pochybovat. Na Sachsenringu nejede motorka prakticky vůbec rovně a ani po pěti půlhodinovým ježdění nejsou gumy nijak smetený, což vypovídá o kvalitě podvozku. Hodně dlouho jsem hledal, co bych mohl eRkový verzi vytknout, ale pořád jsem na nic nemohl přijít. O. K., možná to není nejpohodlnější superbiky planety, ale všechny důležitý věci dělá na jedničku. O brzdách nemá cenu se zmiňovat, ty jsou bez chyby a i (dřív ne zrovna přesná) převodovka se hodně zlepšila.
Standard
Na těchto akcích je fantastický, že můžete okamžitě přeskočit z motorky na motorku, a tak máte perfektní srovnání. „Obyčejná“ RC8 ale taky nezklamala. Výkon motoru není tak masivní jako u eRka, ale na týhle trati to vůbec nevadí. Tady je důležitá rychlost v zatáčce a mechanickej grip a toho má i standard opravdu na rozdávání. Podvozek je pocitově trochu tvrdší než u R, ale o tom jsem vám už říkal.
Zbytek motorky zůstal, takže v RC8 máte pořád fantastickou zbraň na okruhové dny. Oproti prvním verzím i tady úplně zmizely problémy s převodovkou, a za to je nutný továrnu pochválit. Pokud nepotřebujete těch 15 koní navíc a o fous lepší podvozek, suprově se svezete i na standardní verzi RC8.
RC8 Red Bull Race Replica
Borci od KTM si pro nás nachystali i jeden voňavej závoďák v barvách Red Bullu. Jde o závodní repliku motorky Stefana Nebela, která je ale napěchovaná i v motoru. Kvůli hlukovým limitům v Německu jsme však bohužel nemohli vyzkoušet model s upraveným motorem, ale náš Víťa na ní v Portugalsku jezdil a celej tejden po návratu nemluvil o ničem jiným…
Foto: Markus Jahn
